FOLIO I · DENKER
Narozen 29. září 1881 v haličském Lvově. Pocházel z rodiny asimilovaných Židů; jeho prapradědeček byl císařem Františkem Josefem povýšen do dědičného šlechtického stavu.[2]
Navštěvoval Akademické gymnázium.
Studoval práva (na Vídeňské univerzitě).
Vojenská služba jako jednoroční dobrovolník (Einjährig-Freiwilliger) v letech 1902/1903.[24]
Krátce působil jako advokátní koncipient před začátkem své profesní dráhy v obchodní komoře.
Doktorát (Dr. iuris) na Vídeňské univerzitě v únoru 1906.[17]
V roce 1909 zahájil svou profesní dráhu ve Vídeňské obchodní komoře jako úředník sekretariátu komory a fakticky se zde stal jedním z předních ekonomů země. Tato činnost skončila v roce 1934, kdy přešel na profesuru na IHEI v Ženevě.
Vydání habilitačního spisu „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (Teorie peněz a oběživa).[2]
V roce 1913 se habilitoval na Vídeňské univerzitě svým spisem „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (Teorie peněz a oběživa), vydaným roku 1912. Již v mládí se pod vlivem Carla Mengera a Eugena von Böhm-Bawerka přiklonil k myšlenkám Rakouské školy.
Od roku 1918 působil jako mimořádný profesor na Vídeňské univerzitě (soukromá docentura, nikoli řádná profesura).[24]
Ve dvacátých letech 20. století založil svůj proslulý soukromý seminář ve své úřední místnosti v obchodní komoře; byl místem setkávání Hayeka, Machlupa, Haberlera, Morgensterna, Felixe Kaufmanna, Karla Mengera a mnoha dalších. Trval až do emigrace v roce 1934.[2]
Vydání díla „Die Gemeinwirtschaft. Untersuchungen über den Sozialismus“ (1922) — Misesova systematická kritika socialismu s argumentem o nemožnosti ekonomické kalkulace v socialismu.[2]
V roce 1927 spolu s Friedrichem Augustem von Hayekem založil Rakouský institut pro výzkum hospodářského cyklu (dnes WIFO).[25]
Některé vývojové trendy Mises předvídal s velkým předstihem jako logicky předvídatelné důsledky, tak například světovou hospodářskou krizi na konci dvacátých let.
Roku 1934 opustil Vídeň a převzal profesuru na Institut universitaire de hautes études internationales (IHEI) v Ženevě, kde vyučoval až do roku 1940.[26]
Roku 1938 se v Ženevě oženil s vdovou Margit Sereny-Herzfeld, bývalou herečkou. Margit von Mises později vydala své paměti „My Years with Ludwig von Mises“ (1976).[26]
Vydání jeho německy psaného stěžejního díla „Nationalökonomie. Theorie des Handelns und Wirtschaftens“ v Ženevě roku 1940 (nakladatelství Editions Union) — raná verze Lidského jednání (Human Action, 1949).
V roce 1940 emigroval se svou manželkou Margit přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA a usadil se v New Yorku.[2]
Od roku 1945 až do svého emeritování v roce 1969 působil jako hostující profesor na New York University (Graduate School of Business) — pozici nefinancovala univerzita, nýbrž soukromí mecenáši (William Volker Fund).[2]
V roce 1947 patřil k zakládajícím členům Mont Pèlerin Society na pozvání Friedricha Augusta von Hayeka.[14]
Knihou „Lidské jednání“ (Human Action, 1949), anglickým přepracováním svého stěžejního díla „Nationalökonomie“ (Národní hospodářství, 1940), postupně dosáhl vytouženého úspěchu.[2]
V roce 1962 obdržel Mises Rakouské čestné vyznamenání za vědu a umění.[27]
Zemřel 10. října 1973 v New Yorku.
Studoval u Eugena von Böhm-Bawerka a účastnil se jeho semináře na Vídeňské univerzitě; společně s Mengerem jeden z určujících učitelů pro Misesův obrat k Rakouské škole.[2]
Wieser wird in der Wikipedia-EN-Influences-Box von Mises gelistet; Mises hatte zu Wieser ein distanzierteres Verhältnis als zu Böhm-Bawerk.[19]
Philippovich war 1913 als Lehrstuhlinhaber für Politische Ökonomie der formelle Habilitationsbetreuer Mises' an der Universität Wien (Aufgabenhinweis aus Pipeline-Briefing).
Studoval na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Ludwiga von Misese; později pravidelná účast na Mises-Privatseminar.[2]
Účastnice Privatseminaru a členka užšího Misesova okruhu ve Vídni.[28]
Roku 1921 promovala jako jedna z prvních žen ve státních vědách na Vídeňské univerzitě; disertaci „Die Anweisungstheorie des Geldes" (Teorie peněz jako poukázky) vedl Ludwig von Mises.[18]
Četba „Die Gemeinwirtschaft“ (1922) Ludwiga von Misese, jež obsahovala důkaz nemožnosti hospodářské kalkulace v socialistickém společenství, jej odvrátila od jeho socialistických sympatií. Mises brzy rozpoznal Hayekův talent a pozval jej do svého Privatseminaru.[4]
Machlup byl stálým účastníkem Misesova Privatseminaru a intelektuálním žákem z vídeňského okruhu.[2]
Přeložil řadu Misesových spisů z němčiny do angličtiny a podstatně tak přispěl k šíření rakouské teorie peněz a konjunktury v anglicky mluvícím prostředí.[5]
Byl považován za snad nejvýznamnějšího Misesova žáka v Novém světě; Rothbard prohloubil přístupy svého učitele zejména v teorii peněz, monopolu, kapitálu a úroku.[6]
Doktorát získal u Misese na NYU a stal se tam jeho nástupcem coby nejvýznamnější představitel rakouské tradice v USA.[7]
Hazlitt byl novinářským stoupencem Misese v USA, zajistil pozici na NYU prostřednictvím William Volker Fund a působil jako prostředník mezi Misesem a širší americkou veřejností.[2]
Metodologický antipod z Methodenstreitu; Mises dílem „Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel“ (1912) nepřímo pokračoval ve sporu Rakouské školy proti mladší historické škole.
Keynes byl po celý život nejvýznamnějším Misesovým intelektuálním antipodem v teorii peněz a konjunktury; Mises radikálně odmítal státně intervencionistické přístupy.[2]
Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve Vídni; stálá členka Nationalökonomische Gesellschaft až do vyloučení roku 1938.[29]
Schlesinger war Teilnehmer am Mises-Privatseminar (Wikipedia EN).[22]
Illy war ständiger Teilnehmer am Mises-Privatseminar (bio_de bestätigt).
Robbins byl dočasně účastníkem Privatseminaru; později významný most vídeňského okruhu k LSE.[2]
Alfred Schütz (fenomenolog, spojnice k Husserlově škole) byl stálým účastníkem Mises-Privatseminaru.[2]
Karl Menger ml. (matematik, syn Carla Mengera) byl účastníkem Mises-Privatseminaru.[2]
Mises' Privatseminar-Liste (mises.org Hayek Centenary) führt Rosenstein-Rodan unter den regelmäßigen Teilnehmern; aktiv bis zur Übersiedlung nach Großbritannien 1930.[10]
Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve vídeňské Handelskammer, společně s Hayekem, Haberlerem, Morgensternem a dalšími.[32]
Dlouholetý účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni; jeden z mála habilitovaných příslušníků Rakouské školy v tomto okruhu.[1]
Spolubojovník Ludwiga von Misese při stabilizaci rakouské měny; společně oba působili na spolkového kancléře Ignaze Seipela, takže inflační a deficitní politika skončila.[15]
Spolu s Misesem založil Rakouský institut pro výzkum konjunktury, kde Hayek od roku 1927 odváděl „tvrdou průkopnickou práci na ekonomické bázi“.
Po nástupu do Institutu pro výzkum konjunktury pracoval Schiff jako novinový redaktor a pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.[12]
Haberler pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.[2]
Účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni jako člen vnitřního okruhu Rakouské školy.[2]
Lachmann nahm laut Pipeline-Briefing als jüngeres Mitglied am Mises-Privatseminar teil; vor seiner Emigration nach London 1933.
Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.[23]
Roku 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Ludwiga von Misese, k založení Mont Pèlerin Society.[4]
Pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar vedle své podnikatelské činnosti v rodičovské továrně na lepenku.[2]
Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947; Stigler později prezident MPS.[23]
Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.[23]
Oba zakládající členové Mont Pèlerin Society roku 1947.
Teilnehmer am Mises-Privatseminar in New York 1949–1959 (NYU-Phase) — direkter Anschluss an die Wiener Privatseminar-Tradition über Mises.[16]
Účastník Misesova Privatseminaru na NYU od roku 1949 do konce padesátých let, s aktivitou až do sedmdesátých let.[6]
Kauder roku 1957 označil Misese za Mengerova „nejvěrnějšího žáka“; byl s ním v přátelském styku a jeho ontologický přístup komentoval jako měřítko rakouské teorie.[13]
Ludwig von Mises v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →
