Glossarium.

Model společnosti bez státu: všechny dnes veřejné úkoly (právo, ochrana, obrana) zajišťují soukromí poskytovatelé na smluvním základě. Radikální důsledek, který Rothbard a Hoppe vyvozují z přirozeného práva a argumentační etiky.

Pojetí, že poučky ekonomie platí před veškerou zkušeností: jsou odvoditelné z axiomu jednání pojmovou analýzou, nikoli empirickým ověřováním.

Hoppeho důkaz (1988), že vlastnická práva jsou performativně předpokládána, jakmile někdo argumentuje. Kdo se pře o normy, uznává normu svobody argumentace, a tím i sebevlastnictví.

Teze, že člověk jedná: vědomě, cílevědomě a pod tlakem vzácnosti. Misesovské východisko všech praxeologických odvození.

Bankovní praxe, při níž jsou vklady na požádání kryty rezervami jen zčásti. Sporná otázka uvnitř rakouské školy: Mises a Hayek v ní vidí zdroj inflace, Rothbard a Hoppe porušení smlouvy.

Kdo dostane nové peníze první, vydělává; kdo je dostane poslední, ten na to doplácí. Rozšiřování peněžní zásoby nepůsobí neutrálně, nýbrž přerozděluje, a to podél míst, kudy peníze vstupují do systému.

Upřednostňování přítomných statků před budoucími. Podle Böhm-Bawerka kořen úrokového fenoménu: úrok jako ážio mezi přítomným a budoucím statkem.

Preference se projevuje pouze ve skutečné volbě, nikoli v dotazování či introspekci.

Oppenheimerovo rozlišení z roku 1908: k bohatství vedou jen dvě cesty, totiž práce a směna (ekonomický prostředek), nebo přivlastnění cizí práce bez protihodnoty (politický prostředek).

Misesův souhrnný pojem pro myšlenkový postoj, který od státu očekává řešení každého problému: všemocný stát jako sekulární spásná instance.

Peněžní substituty bez plného krytí: nekryté bankovky a vklady na požádání.

Hayekův grafický model časově odstupňované výrobní struktury. Osa: čas od suroviny po spotřební statek; výška: hodnota meziproduktů. Nástroj k analýze úvěrových cyklů.

Nauka o porozumění smysluplným strukturám. V lachmannovské škole kolem Dona Lavoieho je diskutována jako metodické rozšíření praxeologie o interpretaci a utváření očekávání.

Oddělení vědecké analýzy od politického hodnotového soudu. Ekonomie říká, co určitý prostředek způsobuje, nikoli jaký cíl si má člověk zvolit.

Lze o společenském blahobytu říci něco vědeckého, aniž bychom propašovali hodnotové soudy?

Přiřazení hodnoty spotřebních statků výrobním statkům, které je vytvářejí. Mengerovo a Wieserovo řešení problému rozdělování.

Politika jednotlivých zásahů do trhu bez úplného plánování. Mises ukázal: každý zásah vyvolává nežádoucí důsledky, které si vyžadují další zásahy. Vzniká spirála intervencí směřující až k totálnímu systému.

Nemožnost racionálního hospodářského plánování bez tržních cen. Mises (1920) a Hayek ukázali: socialistické plánování selhává, protože bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků nevznikají cenové signály.

Teorie směnného jednání. Mises ji zavedl jako dílčí oblast praxeologie: konkrétní analýza tržních procesů na rozdíl od abstraktní nauky o jednání.

Hayekova teze z roku 1968: konkurence není stav, nýbrž postup, který teprve vytváří vědění.

Hayekův ústřední problém: jak se rozptýlené vědění mnoha jednotlivců skládá do fungujícího řádu? Odpověď: prostřednictvím cen a spontánních institucí, nikoli centrálním plánováním.

Teze, že cenová hladina roste úměrně s množstvím peněz.

Účelově zaměřené jednání za nejistoty. Název hlavního Misesova díla z roku 1949, systematického výkladu praxeologie jako základu všech společenských věd.

Malinvestice jako příznačný jev boomu: kapitál proudící do výrobních stupňů, které reálné odložení spotřeby nikdy nekrylo.

Hayekův návrh z roku 1976: zrušit státní monopol na peníze a nechat soukromé emitenty soutěžit o nejstabilnější měnu.

Spor mezi Mengerem a Schmollerem o metodu národního hospodářství (od roku 1883). Rakouská škola: teoreticko-deduktivní. Historická škola: induktivní.

Předpoklad, že sociální jevy je v konečném důsledku třeba vysvětlovat z jednání jednotlivých aktérů. Kolektivy nemají vlastní schopnost jednat.

Dodatečný užitek z další jednotky statku. Mengerův objev z roku 1871 vyřešil paradox hodnoty a založil subjektivní teorii hodnoty.

Definice státu: stát jako územní donucovací monopolista konečného rozhodování a zdanění.

Ušlý užitek z druhého nejlepšího využití. Wieserovo pojetí nákladů: náklady nejsou objektivní výdaje, nýbrž vzdání se alternativ.

Jádro Böhm-Bawerkova přístupu: více kapitálu znamená více mezistupňů, delší výrobní řetězce, ale také vyšší konečný výnos. Oklika se vyplácí, protože zvyšuje produktivitu.

Hayekova Nobelova přednáška z roku 1974: ekonom, který chce řídit společnost, předstírá vědění, které nikdo mít nemůže.

Proč voda nestojí nic a diamanty mnoho, ačkoli voda je životně nezbytná? Menger to vyřešil roku 1871: hodnotí se nikoli druh jako celek, nýbrž vždy konkrétní jednotka na mezi.

Libertariánská třídní teorie: dělí společnost nikoli podle vlastnictví výrobních prostředků, nýbrž podle vztahu k fisku, tedy čistí plátci proti čistým příjemcům.

Kirznerův mechanismus za tržním procesem: bdělost vůči přehlédnutým ziskovým příležitostem.

Tvrzení, že se různé třídy, rasy nebo epochy řídí každá vlastní, vzájemně neslučitelnou logikou.

Obecná teorie lidského jednání. Logicko-deduktivní věda o podmínkách a důsledcích cílevědomého konání.

Úroková míra, která vyrovnává úspory a investice a odráží časovou preferenci.

Právní řád předcházející pozitivnímu právu, který vyplývá z přirozenosti člověka a z jeho životních podmínek. Rothbardovo etické zdůvodnění libertarianismu: vlastnictví jako právo na sebeobranu.

Myšlenková škola národního hospodářství, kterou roku 1871 založil Carl Menger. Pět generací od Vídně přes Ženevu a New York až do současnosti: subjektivní, metodologicky individualistická, zaměřená na tržní proces.

Misesův důkaz (1912), že směnná hodnota peněz musí historicky sahat zpět k předpeněžní směnné hodnotě peněžní látky. Uzavírá mezeru mezi subjektivní teorií hodnoty a poptávkou po penězích.

Misesův myšlenkový experiment ekonomiky bez změny jako heuristický kontrastní obraz. Ukazuje podnikatelský zisk jako čistý jev nerovnováhy.

Hayekův pojem pro nekritické přenášení přírodovědných metod na sociální oblast.

Spor v letech 1920–1940 mezi Misesem/Hayekem a socialistickými ekonomy (Lange, Lerner, Taylor) o možnost racionálního plánování. Stanovisko rakouské školy: bez soukromého vlastnictví nejsou ceny, bez cen není kalkulace.

Hoppeho pojem pro řád, v němž platí pouze soukromé právo, nikoli veřejné právo, které zvýhodňuje stát. Konkretizace anarchokapitalistického modelu.

Sociální řády, které vznikají z jednání mnoha lidí, avšak nikoli z jejich úmyslu. Hayekův pojem pro jazyk, právo a trhy: výsledek lidského jednání, nikoli lidského záměru.

Vyčerpávání struktury výroby pod zdáním blahobytu: spotřebovává se více, než přinášejí výnosy, a podstata se přitom nenápadně odbourává.

Misesův obraz trhu jako každodenního hlasování: produkci neřídí podnikatel, nýbrž nakupující spotřebitel.

Lachmannova korekce homogenní kapitálové zásoby: kapitál je heterogenní soustava komplementárních statků, kterou lze přeskupit jen v omezené míře.

Časové odstupňování výroby na statky vyššího a nižšího řádu (Menger 1871): od suroviny až po spotřební statek prvního řádu.

Hodnoty nevznikají ve věcech, nýbrž v jednajícím subjektu. Menger, Jevons a Walras roku 1871 zahájili obrat proti Smithovi a Ricardovi.

Böhm-Bawerkova zásoba spotřebních statků, která živí dělníky po dobu trvání výrobních oklik.

V rakouské tradici (Hayek, Mises) stav nepřítomnosti donucení ze strany jiných lidí. Předpoklad spontánního řádu a ekonomické kalkulace.

Bankovní systém bez centrální banky: konkurující si soukromé banky vydávají vlastní bankovky a jsou disciplinovány clearingem a povinností je proplácet.

Rakouské vysvětlení vzestupu a poklesu: úroky uměle snížené úvěrovou expanzí deformují strukturu výroby, vzestup přerůstá v boom, který nakonec musí být zkorigován.

Nauka o struktuře výrobních statků. U Böhm-Bawerka a Hayeka: kapitál jako časově odstupňovaný, heterogenní výrobní aparát, nikoli jako pouhý peněžní obnos.

Nezáleží na počtu nabízejících, nýbrž na otevřenosti vstupu na trh.

Nauka o podnikateli jako objeviteli dosud nerealizovaných ziskových příležitostí. Kirznerova reinterpretace Schumpeterova podnikatele: nikoli ničivého, nýbrž vyrovnávajícího a bdělého.

Misesova nauka o porozumění lidským hodnotovým soudům a pohnutkám jednání, protějšek praxeologie.

Rakouský protipojem k neoklasické tržní rovnováze. Trh není stav, nýbrž pohyb: objevný postup s podnikateli, kteří napravují nerovnováhy.

Schumpeterova formule pro kapitalistický proces inovace: nové vytlačuje staré, nikoli postupným přizpůsobováním, nýbrž radikálním nahrazením existujících výrobních struktur.

Vcítění se do cizích motivů jednání. U Misese a Hayeka metodologický protějšek fyzikálního vysvětlení: rekonstrukce smyslu namísto kauzálního zákona.

Peněžní řád s pevnou vazbou měny na zlato. Pro Misese jediný systém, který vymaňuje množství peněz z politické libovůle a tlumí tak inflaci a hospodářský cyklus.