Eugen von Böhm-Bawerk

V letech 1876–1878 studoval u Bruna Hildebranda v Jeně.[16]

Studoval v letech 1876–1878 během cesty do zahraničí u Karla Kniese v Heidelbergu.[16]

Studium v letech 1876–1878 společně s Wieserem u Wilhelma Roschera v Lipsku.[16]

Podrobil socialistickou pracovní teorii hodnoty Karla Marxe v „Die Geschichte und Kritik der Kapitalzinstheorien“ (1884) zevrubné a vesměs odmítavé kritice a položil tím základ marxismus-kritické tradice Rakouské školy.[1]

V letech 1884-1887 studoval práva na Univerzitě v Innsbrucku mimo jiné u Eugena von Böhm-Bawerka; Böhm-Bawerk byl v té době profesorem v Innsbrucku.[2]

Studoval u Eugena von Böhm-Bawerka a účastnil se jeho semináře na Vídeňské univerzitě; společně s Mengerem jeden z určujících učitelů pro Misesův obrat k Rakouské škole.[9]

Wandte sich während des Studiums in Wien unter dem Einfluss Eugen von Böhm-Bawerks vor allem der Nationalökonomie zu; Böhm-Bawerk war einer der prägenden akademischen Lehrer der Wiener Studienzeit.[3]

Po své promoci se okrajově věnoval Böhm-Bawerkově teorii úroku, vydal drobnější spisy jím ctěného Böhm-Bawerka a ve své habilitační práci obnovil a rozšířil kritiku Davida Ricarda.[18]

Otto Bauer nahm als Marxist am Privatseminar Böhm-Bawerks 1905-06 an der Universität Wien teil – eine seltene Gelegenheit der direkten Konfrontation zwischen österreichischer Schule und Austromarxismus.

Otto Neurath, později filosof Vídeňského kroužku, patřil ke studentům Böhm-Bawerka.[14]

Rudolf Hilferding jako významný marxista navštěvoval v letech 1905-06 Böhm-Bawerkův soukromý seminář ve Vídni.[19]

Studoval a roku 1914 promoval na Vídeňské univerzitě u Eugena von Böhm-Bawerka; disertace o peněžním a úvěrovém hospodářství s matematickým přístupem.

Wurde als sehr junger Student in Eugen von Böhm-Bawerks Privatseminar an der Universität Wien aufgenommen; mises.org bezeichnet Strigl als „einen der jüngsten Böhm-Bawerk-Schüler".[12]

Henryk Grossmann zählt laut Wikipedia EN-Infobox zu Böhm-Bawerks „notable students“.

Žák Eugena Böhm-Bawerka během jeho innsbruckého působení; na tomto základě získal roku 1889 venia legendi pro národní hospodářství a obrátil se ke škole mezního užitku.[5]

Vedl s americkým ekonomem Johnem B. Clarkem proslulou debatu o zachování kapitálu a výrobním období.[9]

Wieser a Böhm-Bawerk byli přátelé z mládí a spolužáci na Vídeňské univerzitě a zároveň švagři; roku 1880 si Böhm-Bawerk vzal Wieserovu sestru Paulu. Vztah tak byl v několika ohledech celoživotním průvodcem.[9]

Roku 1892 se stal jako řádný profesor na Univerzitě v Innsbrucku nástupcem Eugena von Böhm-Bawerka; institucionální kontinuita katedry v duchu Rakouské školy.[7]

Als Privatdozent (1895–1908) und ab Oktober 1898 Ordinarius für politische Ökonomie an der k.k. Exportakademie im Palais Festetics gehörte Feilbogen zur engen Wiener Nationalökonomen-Szene um Böhm-Bawerk, Wieser und Philippovich. Die Mit-Übersetzung des Capitalzins-Anhangs 1903 setzt direkten Arbeitskontakt voraus.

Sieghart diente ab 1894 im k.k. Finanzministerium, in dessen Steuerreform-Arbeit Böhm-Bawerk die treibende Kraft war, und wechselte 1897 ins Ministerratspräsidium — der Beginn seines Aufstiegs unter Körber (NDB Bd. 24, 2010, S. 353 f.).

Schumpeter besuchte Böhm-Bawerks berühmtes Privatseminar an der Universität Wien gemeinsam mit dem jungen Mises (Aufgabenhinweis Pipeline-Briefing).

Strigl wurde als sehr junger Student in Böhm-Bawerks Wiener Privatseminar aufgenommen – Mit-Teilnehmer waren u. a. Otto Bauer, Nikolai Bucharin, Ludwig von Mises, Otto Neurath und Joseph Schumpeter.[12]

Jako subjektivistický teoretik hodnoty prakticky prosadil daňovou progresi při reformě přímé osobní daně, společně s Eugenem von Böhm-Bawerkem jakožto vedoucím úředníkem.