Marianne von Herzfeld

Marianne von Herzfeld přišla na svět 1. března 1893 ve Vídni jako dcera židovského právníka Edmunda von Herzfelda (1857–1901) a Idy Herzfeld, rozené Stern (rodina Pappenheim). Otec zemřel, když jí bylo osm let. Rodina náležela k židovskému velkoměšťanstvu Vídně. Od zimního semestru 1913/14 studovala Herzfeld historii na filozofické fakultě Vídeňské univerzity, zejména u Alfonse Dopsche a Alfreda Francise Pribrama. Roku 1917 byla promována na základě disertace „Zur Orienthandelspolitik Österreichs unter Maria Theresia in der Zeit von 1740–1771“ (K politice orientálního obchodu Rakouska za Marie Terezie v letech 1740–1771); práce vyšla roku 1919 v časopise „Archiv für österreichische Geschichte“ (Archiv pro rakouské dějiny). Studie o levantské politice tereziánského Rakouska, o postavení Terstu jako svobodného přístavu a o merkantilistických strategiích vůči francouzské a anglické konkurenci jí získala pozornost Ludwiga von Misese. Ve dvacátých letech byla přijata do Misesova soukromého semináře, který se každé dva týdny scházel v jeho kanceláři ve vídeňské obchodní komoře. Sám Mises jí ve svých „Erinnerungen“ (Vzpomínky) potvrdil přesné porozumění souhře peněz, zahraničního obchodu a dluhu. Souběžně pracovala pro Svaz rakouských bank a bankéřů (Verband österreichischer Banken und Bankiers) a zůstávala tak v kontaktu s dalšími účastníky semináře, jako byli Helene Lieser, Stephanie Braun, Ilse Mintz a Gertrude Lovasy. Po „anšlusu“ roku 1938 byla Herzfeld rakouskými nacisty zatčena na základě falešného podezření a vězněna za těžkých podmínek. Ve vězeňském lazaretu přišel rozkaz k propuštění s podmínkou, že opustí zemi. Týden po jejím propuštění, 24. června 1938, zemřela její matka. Herzfeld emigrovala ke své příbuzné, chiruržce Gertrude Herzfeld, do Edinburghu. Ve Skotsku pracovala nejprve pod vedením Miss Looker na budování ubytoven pro ženy pracující za války, poté jako sekretářka a správkyně (warden) Darroch House v rámci edinburských kolejí pro studentky (Edinburgh Hostels). Svou vlastní druhou kariéru našla po odchodu do důchodu roku 1959 jako překladatelka. Společně s Catherine A. M. Sym a pod patronátem W. H. Bruforda vydala roku 1957 v nakladatelství Edinburgh University Press knihu „Letters from Goethe“ (Dopisy od Goetha), výbor 595 dopisů z více než 13 000 Goethových dopisů. Roku 1961 následoval anglický překlad knihy Konrada Onasche „Icons“ (Ikony) u nakladatelství Faber and Faber, revidovaný Davidem Talbotem Ricem. Zemřela 27. července 1976 ve svém bytě na adrese 8 Montpelier, Edinburgh.