FOLIO I · DENKER
Maturita na vídeňském Elisabethgymnasiu.
V roce 1917 vstoupil k dělostřeleckému pluku a bojoval na italské frontě; utrpěl poškození sluchu na levém uchu.
Po válce se zapsal na studium práv na Vídeňské univerzitě, věnoval se však převážně ekonomii, psychologii, teorii vědy a filozofii. Četl Carla Mengera a Eugena von Böhm-Bawerka, navázal první kontakty s Rakouskou školou a seznámil se se členy Vídeňského kruhu.
V roce 1921 promoval na doktora práv (Dr. iur.) na Vídeňské univerzitě u Friedricha von Wiesera.[6]
Četba díla „Die Gemeinwirtschaft“ (Socialismus, 1922) Ludwiga von Misese, které prokázalo nemožnost hospodářské kalkulace v socialistickém společenství, ho odvrátila od jeho socialistických sympatií.[1]
V roce 1923 promoval na doktora státních věd (Dr. rer. pol.) na Vídeňské univerzitě.[7]
V letech 1923/1924 působil jako výzkumný asistent u Jeremiaha Jenkse na New York University, kde sestavoval makroekonomická data.[8]
V srpnu 1926 se oženil s Helene Bertou Marií von Fritsch („Hella“).[9]
Společně s Misesem založil Rakouský institut pro výzkum hospodářského cyklu, v němž Hayek od roku 1927 odváděl „tvrdou průkopnickou práci na ekonomických základech“. Mises předtím rozpoznal jeho talent a pozval ho na svůj soukromý seminář.[1]
V roce 1929 se habilitoval na Vídeňské univerzitě spisem „Geldtheorie und Konjunkturtheorie“ (Teorie peněz a teorie hospodářského cyklu).[16]
Roku 1931 povolán na London School of Economics jako Tooke Professor of Economic Science and Statistics; přednášel zde o teorii hospodářského cyklu a zásadně ovlivnil generační spor s Keynesem.[1]
V roce 1938 přijal britské státní občanství a odmítl návrat do nacisty anektovaného Rakouska.[18]
V roce 1941 zahájil přípravné práce na „The Road to Serfdom“ (Cesta do otroctví), analýze podob socialismu v Německu a Sovětském svazu, jakož i demokratického socialismu jakožto plíživé cesty k porobě.
Vydání knihy „Cesta do otroctví“ roku 1944 v Londýně; kniha se stala mimořádným nakladatelským úspěchem, prodalo se jí přes 2,25 milionu výtisků a učinila Hayeka světově proslulým.
Roku 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Wilhelma Röpkeho, Waltera Euckena, Ludwiga Erharda, Miltona Friedmana, Henryho Hazlitta, Karla Poppera, Fritze Machlupa, Lionela Robbinse a Ludwiga von Misese, aby založil Mont Pèlerin Society.
V červenci 1950 se rozvedl s Hellou a téhož měsíce se oženil se svou sestřenicí Helene Bitterlich.[10]
Od roku 1950 dvanáct let vyučoval jako profesor v Committee on Social Thought na Chicagské univerzitě.[1]
Vydání díla „The Constitution of Liberty“ v roce 1960, syntézy jeho liberální ústavní a právní filozofie.[11]
Katedra hospodářské politiky na Albert-Ludwigs-Universität ve Freiburgu v letech 1962 až 1968.[12]
Honorární profesor na Univerzitě v Salcburku v letech 1969 až 1977.[13]
Dne 9. října 1974 obdržel (udělena v prosinci 1974 ve Stockholmu) Pamětní cenu Alfreda Nobela za ekonomické vědy společně s Gunnarem Myrdalem za svou průkopnickou práci v oblasti teorie peněz a institucionálních předpokladů hospodářského řádu.[1]
V roce 1977 se vrátil do Freiburgu im Breisgau a zůstal tam až do své smrti v roce 1992.[13]
Přijetí do Order of the Companions of Honour roku 1984 (Birthday Honours královny Alžběty II.).[19]
Roku 1991 obdržel Prezidentskou medaili svobody (Presidential Medal of Freedom) od amerického prezidenta George H. W. Bushe.[20]
Zemřel 23. března 1992 ve Freiburgu im Breisgau.
Hayek získal roku 1921 na Vídeňské univerzitě doktorát práv (Dr. iur.) u Friedricha von Wiesera, jehož se stal nejvěrnějším žákem („his most faithful disciple“).[16]
Četba „Die Gemeinwirtschaft“ (1922) Ludwiga von Misese, jež obsahovala důkaz nemožnosti hospodářské kalkulace v socialistickém společenství, jej odvrátila od jeho socialistických sympatií. Mises brzy rozpoznal Hayekův talent a pozval jej do svého Privatseminaru.[1]
Koncem 30. let se postupně stal hlavním protihráčem Johna Maynarda Keynese (1883-1946), avšak stále více se dostával do vědecké izolace.
mises.org-Strigl-Biographie nennt Hayek explizit als von Strigl geprägten Schüler: „Strigl shaped the minds of Hayek, Haberler, Machlup, Morgenstern, and other future great Viennese economists more than any other teacher." Hayek-Nachruf 1942: „with his death disappears the figure on whom one's hope for a preservation of the tradition of Vienna as a centre of economic teaching... had largely rested."[3]
Wittgenstein war ein Cousin Hayeks; in der Wikipedia-Infobox „Influences" als philosophischer Bezugspunkt geführt.[14]
Přímá žákyně Friedricha Augusta von Hayeka; roku 1935 předložila na LSE svou disertaci „The Rationale of Central Banking and the Free Banking Alternative“, vedenou Hayekem.[5]
Lewis studoval ve 30. letech 20. století u Hayeka na LSE.[15]
Coase studoval ve 30. letech 20. století jako student u Hayeka na London School of Economics.[15]
Na LSE patřil Lachmann k Hayekovu nejužšímu akademickému okruhu a z této linie dále rozvíjel radikální subjektivismus.
Svými spisy a editovanou antologií „Logik der Freiheit“ se zásadně zasloužil o oživení tradice Rakouské školy, a zvláště Hayekova díla, v německy mluvícím prostoru.
Poté co Shackle zahájil svou doktorskou práci pod Hayekem, obrátil se následně k radikálnímu subjektivismu a dovedl jej až k nihilismu.
Spolu s Misesem založil Rakouský institut pro výzkum konjunktury, kde Hayek od roku 1927 odváděl „tvrdou průkopnickou práci na ekonomické bázi“.
Haberler vedl svou výuku na Univerzitě ve Vídni zčásti společně s Friedrichem Augustem von Hayekem.
Oba účastníci Mises-Privatseminar; zároveň předchůdce a nástupce v čele Konjunkturforschungsinstitutu (Hayek do 1931, Morgenstern 1931-38).[4]
Po studiích kolega Friedricha Augusta von Hayeka na London School of Economics; spolupráce až do přesunu do Johannesburgu roku 1948.
Frank Knight patřil k zakládajícímu shromáždění Mont Pèlerin Society roku 1947 a podílel se na jejím pojmenování.[23]
Versammelte 1947 bei Vevey am Genfer See 39 nicht-kollektivistische Denker aus aller Welt, unter ihnen Fritz Machlup, zur Gründung der Mont Pèlerin Society. Reihenfolge nach Geburtsjahr (Machlup 1902 vor Hayek 1899 — hier Hayek vor Machlup).
Roku 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Ludwiga von Misese, k založení Mont Pèlerin Society.[1]
George Stigler patřil k zakládajícímu shromáždění Mont Pèlerin Society roku 1947.[23]
V roce 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Henryho Hazlitta, k založení Mont Pèlerin Society.
V roce 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Karla Poppera, k založení Mont Pèlerin Society.
V roce 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Lionela Robbinse, k založení Mont Pèlerin Society.
V roce 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Ludwiga Erharda, k založení Mont Pèlerin Society.
V roce 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Miltona Friedmana, k založení Mont Pèlerin Society.
Roku 1947 shromáždil u Vevey na Ženevském jezeře 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Waltera Euckena, k založení Mont Pèlerin Society.
Roku 1947 shromáždil u Vevey na Ženevském jezeře 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Wilhelma Röpkeho, k založení Mont Pèlerin Society.
Roku 1948, rok po založení Mont Pèlerin Society Hayekem, se spolu se svým manželem Friedrichem A. Lutzem stala členkou společnosti; Friedrich Lutz byl později dvakrát prezidentem MPS.[21]
Patřil k Mont Pèlerin Society, kterou inicioval Hayek; vstoupil roku 1948.
Členství v Mont Pèlerin Society od roku 1996, k jejímž zakladatelům a ústředním postavám patřil Hayek (Hayek sám zemřel roku 1992, proto časově jen překrývající se členství ve společnosti prostřednictvím Hayekova odkazu).[24]
Beide Teilnehmer am Mises-Privatseminar in Wien (mises.org Hayek Centenary).[4]
Friedrich August von Hayek v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →
