FOLIO I · MYSLITEL · GEN. 02 · N° 060

Emil Lederer

Díla
7
Články
0
Generace
2.
Portrét: Emil Lederer
FOL. 02 · N° 060 · Emil Lederer
BIOGRAFIE

Život a dílo

Lederer vyrůstal jako syn obchodníka Philippa Lederera a Sophie Schwarzkopf v Plzni a roku 1901 odešel studovat do Vídně. Tam poslouchal právo a národní hospodářství u Eugena von Philippovich, Eugena von Böhm-Bawerka, Friedricha von Wieser a Carla Mengera; v letním semestru 1903 krátce přešel do Berlína k Gustavu Schmollerovi. Promoce na Dr. iur. roku 1905 ve Vídni, druhá promoce na Dr. rer. pol. roku 1911 v Mnichově u Luja Brentana prací o penzijním pojištění soukromých zaměstnanců. Habilitace roku 1912 v Heidelbergu prací *Die Privatangestellten in der modernen Wirtschaftsentwicklung* (Soukromí zaměstnanci v moderním hospodářském vývoji) založila jeho profil teoretika „nové střední třídy“: šlo o první souhrnné empiricko-sociologické zkoumání pracovní a politické uvědomělosti zaměstnaneckého stavu. Souběžně byl Lederer od roku 1910 redakčním tajemníkem, od roku 1918 spoluredaktorem a v letech 1921 až 1933 spolu s Josephem Schumpeterem a Alfredem Weberem spoluvydavatelem časopisu *Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik*, nejvýznamnějšího německojazyčného společenskovědního časopisu té doby. Roku 1918 se stal mimořádným, roku 1922 řádným profesorem v Heidelbergu, v letech 1923 až 1925 výměnným profesorem na Císařské univerzitě v Tokiu. V letech 1923 až 1931 vedl s Alfredem Weberem Heidelberský institut sociálních a státních věd; Karl Mannheim se tam roku 1926 habilitoval pod vedením Lederera a Webera. Jako nástupce Wernera Sombarta na berlínské katedře státních věd (1931) patřil Lederer k nejvýraznějším akademickým sociálním demokratům výmarské republiky. Schumpeter jej nazval „leading academic socialist of Germany in the 1920's“. V dubnu 1933 byl nacistickým režimem suspendován, emigroval přes Paříž a Londýn do New Yorku a tam spolu s Alvinem Johnsonem založil „University in Exile“ při New School for Social Research, jejímž prvním děkanem zůstal až do své náhlé smrti po operaci roku 1939. Jeho hlavní dílo z teorie hospodářského cyklu *Konjunktur und Krisen* (Konjunktura a krize, 1925) rozvinulo teorii disproporcionality v návaznosti na Tugana-Baranovského; jeho posmrtně vydané dílo *State of the Masses* (1940) je považováno za ranou analýzu totalitní masové politiky.
Metadata
Narození
22. Juli 1882
v Pilsen, Böhmen
Úmrtí
29. Mai 1939
v New York City, USA
Generace
2. generace
Životní etapy

Etapy

  1. ⁦1901–1905⁩
    ⁦1901–1905⁩
    Studium · Wien
    Jus und Nationalökonomie, Universität Wien

    Studium bei Philippovich, Böhm-Bawerk, Wieser und Menger; Kommilitonen u. a. Mises, Schumpeter, Hilferding und Bauer.

  2. 1903
    1903
    Studium · Berlin
    Sommersemester bei Gustav Schmoller

    Kurzes Auslandssemester an der Berliner Universität in der Tradition der Jüngeren Historischen Schule.

  3. 1905
    1905
    Doktorát · Wien
    Promotion Dr. iur., Universität Wien

    Erste Promotion in Rechtswissenschaften an der Universität Wien.

  4. ⁦1910–1933⁩
    ⁦1910–1933⁩
    · Heidelberg
    Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik

    Ab 1910 Redaktionssekretär, ab 1918 Schriftleiter, 1921–1933 Mitherausgeber gemeinsam mit Joseph Schumpeter und Alfred Weber.

  5. 1911
    1911
    Doktorát · München
    Promotion Dr. rer. pol. bei Lujo Brentano

    Zweite Promotion an der Universität München mit einer Arbeit zur Pensionsversicherung der Privatangestellten.

  6. 1912
    1912
    Habilitace · Heidelberg
    Habilitation Universität Heidelberg

    Habilitation mit „Die Privatangestellten in der modernen Wirtschaftsentwicklung“, dem ersten umfassenden Standardwerk zur Angestelltensoziologie.

  7. ⁦1918–1922⁩
    ⁦1918–1922⁩
    · Heidelberg
    Ausserordentlicher Professor für Nationalökonomie

    Ruf auf eine Extraordinariatsstelle an der Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg.

  8. ⁦1919–1921⁩
    ⁦1919–1921⁩
    · Wien / Berlin
    Mitglied der Sozialisierungskommissionen

    1919 Leiter der volkswirtschaftlichen Abteilung in der österreichischen Staatskommission zur Sozialisierung, 1920/21 Mitglied der Sozialisierungskommission in Deutschland.

  9. ⁦1922–1931⁩
    ⁦1922–1931⁩
    · Heidelberg
    Ordinarius für Sozialpolitik, Universität Heidelberg

    Lehrstuhl für Sozialpolitik; ab 1923 mit Alfred Weber Direktor des Instituts für Sozial- und Staatswissenschaften.

  10. ⁦1923–1925⁩
    ⁦1923–1925⁩
    · Tokio
    Austauschprofessor, Kaiserliche Universität Tokio

    Zweijährige Gastprofessur an der Tokyo Imperial University mit angegliederten Reisen nach China.

  11. ⁦1931–1933⁩
    ⁦1931–1933⁩
    · Berlin
    Ordinarius Staatswissenschaften, Friedrich-Wilhelms-Universität

    Nachfolge Werner Sombarts auf dem Berliner Lehrstuhl für Nationalökonomie und Finanzwissenschaft; im April 1933 vom NS-Regime suspendiert.

  12. 1933
    1933
    Emigrace · New York City
    Emigration über Paris und London

    Flucht nach New York und Mitgründung der „University in Exile“ an der New School for Social Research gemeinsam mit Alvin Johnson.

  13. ⁦1933–1939⁩
    ⁦1933–1939⁩
    · New York City
    Erster Dekan der University in Exile, New School

    Aufbau und Leitung der Graduate Faculty of Political and Social Science an der New School for Social Research bis zum Tod.

  14. 1939
    1939
    Úmrtí · New York City
    Tod nach Operation

    Lederer starb am 29. Mai 1939 unerwartet im Nachgang einer Operation.

Vztahy

Vlivy

Pod vlivem · 16
  1. ⁦1901–1905⁩
    ⁦1901–1905⁩
    Učitel

    Lederer hörte Böhm-Bawerks Vorlesungen und nahm an dessen Seminar in Wien teil – prägende Begegnung mit der Wiener Grenznutzenschule.

  2. ⁦1901–1903⁩
    ⁦1901–1903⁩
    Učitel

    Menger patřil k Ledererovým vídeňským učitelům v posledních letech jeho aktivní výuky před emeriturou.

  3. ⁦1901–1905⁩
    ⁦1901–1905⁩
    Učitel

    Wieser patřil vedle Böhm-Bawerka k Ledererovým určujícím vídeňským vysokoškolským učitelům v oboru národního hospodářství.[1]

  4. ⁦1901–1905⁩
    ⁦1901–1905⁩
    Učitel

    Philippovich, Sozialpolitiker und Brücke zwischen Wiener Schule und Sozialreform, war einer der wichtigsten Wiener Lehrer Lederers.[1]

  5. ⁦1901–1921⁩
    ⁦1901–1921⁩
    Kolega
    Rudolf Hilferding⁦(1877–1941)⁩ · Austromarxismus

    Spolužák ve Vídni, později spolu se Schumpeterem a Ledererem člen německé Socializační komise z roku 1919.[1]

  6. ⁦1901–1905⁩
    ⁦1901–1905⁩
    Kolega
    Otto Bauer⁦(1881–1938)⁩ · Austromarxismus

    Vídeňský spolužák v austromarxistickém prostředí; Lederer si po celý život uchoval úzké intelektuální spojení s austromarxisty.[3]

  7. ⁦1909–1911⁩
    ⁦1909–1911⁩
    Školitel disertace
    Lujo Brentano

    Brentano vedl Ledererovu druhou promoci k titulu Dr. rer. pol. v Mnichově roku 1911 prací o penzijním pojištění soukromých zaměstnanců.

  8. ⁦1912–1933⁩
    ⁦1912–1933⁩
    Kolega
    Alfred Weber

    Heidelberský kolega na katedře a spoluředitel Institutu pro sociální a státní vědy (1923–1931); spoluvydavatel „Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik“.

  9. ⁦1912–1920⁩
    ⁦1912–1920⁩
    Kolega
    Max Weber⁦(1864–1920)⁩ · Heidelberger Schule

    Člen heidelberského kroužku Maxe Webera; intelektuální vyrovnávání se s Weberem při současné politické opozici coby demokratický socialista.

  10. ⁦1912–1933⁩
    ⁦1912–1933⁩
    Kolega
    Otto Neurath⁦(1882–1945)⁩ · Wiener Kreis

    Oba členové heidelberského Max-Weber-Kreis; intelektuální spojení mezi vídeňským logickým empirismem a heidelberskou sociologií.

  11. ⁦1921–1939⁩
    ⁦1921–1939⁩
    Akademický vliv
    Albert Salomon

    Heidelberský doktorand Ledererův; později zakládající člen University in Exile na New School.[5]

  12. ⁦1922–1933⁩
    ⁦1922–1933⁩
    Kolega
    Werner Sombart⁦(1863–1941)⁩ · Jüngere Historische Schule

    Lederer roku 1931 převzal po Sombartovi berlínskou katedru státních věd (Staatswissenschaften).

  13. ⁦1924–1926⁩
    ⁦1924–1926⁩
    Školitel habilitace
    Karl Mannheim

    Mannheim od roku 1924 pracoval v Heidelbergu pod vedením Alfreda Webera a Emila Lederera a roku 1926 se tam habilitoval ze sociologie.[2]

  14. ⁦1928–1939⁩
    ⁦1928–1939⁩
    Akademický vliv
    Hans Speier

    Speier promoval u Lederera v Heidelbergu a následoval ho jako zakládající člen na University in Exile v New Yorku.[4]

  15. ⁦1933–1939⁩
    ⁦1933–1939⁩
    Kolega
    Arthur Feiler

    Ekonom a zakládající člen University in Exile roku 1933 za Ledererova děkanství.

  16. ⁦1933–1939⁩
    ⁦1933–1939⁩
    Kolega
    Alvin Johnson

    Johnson, prezident New School for Social Research, povolal Lederera roku 1933 do New Yorku jako prvního děkana University in Exile.

Emil Lederer v kontextu celé školy: pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.

Zobrazit v rodokmenu →
PRAMENY K ŽIVOTNÍM ETAPÁM A VZTAHŮM10 dokladů · 3 prameny
SOUPIS DĚL · CHRONOLOGICKY

Knihy

léta 1910
1912
30 let
Die Privatangestellten in der modernen Wirtschaftsentwicklung
Kniha
OriginálNěmčina
1915
33 let
Zur Soziologie des Weltkrieges
Kniha
OriginálNěmčina
léta 1920
1922
40 let
Grundzüge der ökonomischen Theorie
Kniha
OriginálNěmčina
1925
43 let
Konjunktur und Krisen
Kniha
OriginálNěmčina
léta 1930
1931
49 let
Aufriss der ökonomischen Theorie
Kniha
OriginálNěmčina
Technischer Fortschritt und Arbeitslosigkeit
Kniha
OriginálNěmčina
léta 1940
1940
58 let
State of the Masses. The Threat of the Classless Society
Kniha
OriginálAngličtina
Citovat tuto stránku

Tři formáty připravené ke kopírování s kanonickou URL a datem přístupu.

APA
Emil Lederer. (b. d.). Vydali mises.at a scholarium. Citováno 14. července 2026, z https://mises.at/cs/denker/emil-lederer
Chicago
“Emil Lederer.” b. d. Vydali mises.at a scholarium. Citováno 14. července 2026. https://mises.at/cs/denker/emil-lederer.
Německý historický styl
Emil Lederer, vydali mises.at a scholarium, https://mises.at/cs/denker/emil-lederer (citováno 14. července 2026).