FOLIO I · DENKER
Studium bei Philippovich, Böhm-Bawerk, Wieser und Menger; Kommilitonen u. a. Mises, Schumpeter, Hilferding und Bauer.
Kurzes Auslandssemester an der Berliner Universität in der Tradition der Jüngeren Historischen Schule.
Erste Promotion in Rechtswissenschaften an der Universität Wien.
Ab 1910 Redaktionssekretär, ab 1918 Schriftleiter, 1921–1933 Mitherausgeber gemeinsam mit Joseph Schumpeter und Alfred Weber.
Zweite Promotion an der Universität München mit einer Arbeit zur Pensionsversicherung der Privatangestellten.
Habilitation mit „Die Privatangestellten in der modernen Wirtschaftsentwicklung“, dem ersten umfassenden Standardwerk zur Angestelltensoziologie.
Ruf auf eine Extraordinariatsstelle an der Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg.
1919 Leiter der volkswirtschaftlichen Abteilung in der österreichischen Staatskommission zur Sozialisierung, 1920/21 Mitglied der Sozialisierungskommission in Deutschland.
Lehrstuhl für Sozialpolitik; ab 1923 mit Alfred Weber Direktor des Instituts für Sozial- und Staatswissenschaften.
Zweijährige Gastprofessur an der Tokyo Imperial University mit angegliederten Reisen nach China.
Nachfolge Werner Sombarts auf dem Berliner Lehrstuhl für Nationalökonomie und Finanzwissenschaft; im April 1933 vom NS-Regime suspendiert.
Flucht nach New York und Mitgründung der „University in Exile“ an der New School for Social Research gemeinsam mit Alvin Johnson.
Aufbau und Leitung der Graduate Faculty of Political and Social Science an der New School for Social Research bis zum Tod.
Lederer starb am 29. Mai 1939 unerwartet im Nachgang einer Operation.
Lederer hörte Böhm-Bawerks Vorlesungen und nahm an dessen Seminar in Wien teil — prägende Begegnung mit der Wiener Grenznutzenschule.
Menger patřil k Ledererovým vídeňským učitelům v posledních letech jeho aktivní výuky před emeriturou.
Wieser patřil vedle Böhm-Bawerka k Ledererovým určujícím vídeňským vysokoškolským učitelům v oboru národního hospodářství.
Philippovich, Sozialpolitiker und Brücke zwischen Wiener Schule und Sozialreform, war einer der wichtigsten Wiener Lehrer Lederers.
Spolužák ve Vídni, později spolu se Schumpeterem a Ledererem člen německé Socializační komise z roku 1919.
Vídeňský spolužák v austromarxistickém prostředí; Lederer si po celý život uchoval úzké intelektuální spojení s austromarxisty.
Brentano vedl Ledererovu druhou promoci k titulu Dr. rer. pol. v Mnichově roku 1911 prací o penzijním pojištění soukromých zaměstnanců.
Heidelberský kolega na katedře a spoluředitel Institutu pro sociální a státní vědy (1923–1931); spoluvydavatel „Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik“.
Člen heidelberského kroužku Maxe Webera; intelektuální vyrovnávání se s Weberem při současné politické opozici coby demokratický socialista.
Oba členové heidelberského Max-Weber-Kreis; intelektuální spojení mezi vídeňským logickým empirismem a heidelberskou sociologií.
Heidelberský doktorand Ledererův; později zakládající člen University in Exile na New School.
Lederer roku 1931 převzal po Sombartovi berlínskou katedru státních věd (Staatswissenschaften).
Mannheim od roku 1924 pracoval v Heidelbergu pod vedením Alfreda Webera a Emila Lederera a roku 1926 se tam habilitoval ze sociologie.
Speier promoval u Lederera v Heidelbergu a následoval ho jako zakládající člen na University in Exile v New Yorku.
Ekonom a zakládající člen University in Exile roku 1933 za Ledererova děkanství.
Johnson, prezident New School for Social Research, povolal Lederera roku 1933 do New Yorku jako prvního děkana University in Exile.
Emil Lederer v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →