Karel Engliš

Karel Engliš se narodil 17. srpna 1880 jako deváté dítě vesnického řezníka ve slezské Hrabyni. Po českém gymnáziu v Opavě (maturita 1899) studoval práva na české právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde jeho intelektuální zaměření utvářel národohospodář Albín Bráf. Roku 1904 studium dokončil; následný pobyt v Mnichově jako domácí učitel hraběte Czernina mu umožnil navštěvovat přednášky Luja Brentana. Po působení na Zemském statistickém úřadu v Praze a na vídeňském ministerstvu se roku 1910 habilitoval na české technické vysoké škole v Brně u Jana Koloušeka prací o tarifních mzdách. Roku 1911 se stal mimořádným, roku 1917 řádným profesorem v Brně. Se založením Masarykovy univerzity roku 1919 přešel na její právnickou fakultu a jako první rektor (1919/20) se ujal jejího ustavení. V Brně vznikla takzvaná brněnská škola národního hospodářství; zde také přijal Ludwiga von Mises, Josepha Schumpetera a Eugena von Böhm-Bawerka, jejichž návštěvy zaznamenává rodinná návštěvní kniha. Souběžně byl politikem Československé národní demokracie a v letech 1920 až 1931 šestkrát ministrem financí; připisuje se mu stabilizace koruny, daňová reforma roku 1927 a zvládnutí následků světové hospodářské krize. V letech 1934 až 1939 řídil jako guvernér Národní banku československou, roku 1934 prosadil první devalvaci koruny a po německé okupaci v únoru 1939 odstoupil. Téhož roku odešel jako řádný profesor na Univerzitu Karlovu do Prahy. V prosinci 1947 se stal jejím rektorem, musel však již 27. února 1948, dva dny po komunistickém převratu, odstoupit. Englišovým hlavním teoretickým přínosem je teleologická metoda: proti kauzálně-subjektivistické teorii hodnoty rakouské školy vypracoval, vycházeje z Kantovy kritiky poznání, hospodářskou nauku, která chápe ekonomické souvislosti jako účelově zaměřený řád. V metodologickém sporu dvacátých a třicátých let sepsal polemické stati proti Böhm-Bawerkově teorii hodnoty a proti škole Engländerově a Bilimovičově; zároveň sdílel základní přesvědčení rakouské školy, že hospodářský individualismus zůstává pro moderní tržní řád nepostradatelný. Jeho dvoudílné hlavní dílo *Soustava národního hospodářství* (1938) tento systém shrnuje. Roku 1952 byl administrativně nuceně přeložen z Prahy do svého rodiště Hrabyně, jeho penze byla drasticky zkrácena a jeho díla odstraněna z veřejných knihoven. Tam 13. června 1961 zemřel zchudlý. Rehabilitace přišla až po roce 1989: roku 1991 mu prezident Václav Havel posmrtně udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka; roku 2022 mu Česká národní banka věnovala pamětní bankovku.