FOLIO I · DENKER
Narodil se 10. července 1851 ve Vídni jako čtvrté z devíti dětí.
Studoval práva na Vídeňské univerzitě; zkoumání římského práva ho přivedlo k ekonomickým otázkám.
Teprve četba Mengerových „Grundsätze der Volkswirthschaftslehre“ (Zásady nauky národohospodářské) poskytla Wieserovi hledanou perspektivu, kterou při zpětném pohledu vnímal jako „osvobození z nouze myšlení“.
V roce 1872 vstoupil do rakouské státní služby (Dolnorakouské zemské finanční ředitelství).[1]
V roce 1875 obdržel cestovní stipendium a studoval národní hospodářství u Karla Kniese v Heidelbergu, jakož i na univerzitách v Lipsku a Jeně.[7]
V roce 1884 se habilitoval prací „Über den Ursprung und die Hauptgesetze des wirthschaftlichen Werthes“ (O původu a hlavních zákonech hospodářské hodnoty) a zavedl pojem mezního užitku do národního hospodářství. První publikace se mimo Vídeň setkala s malým ohlasem.[1]
Mimořádný profesor (1884) a od roku 1889 řádný profesor politické ekonomie na Karlo-Ferdinandově univerzitě (Německá univerzita v Praze); rektor v letech 1901/1902.[1]
Vydání díla „Der natürliche Werth“ (Přirozená hodnota, 1889), v němž Wieser pojal hospodářství jako systém uspořádaný přesnými zákony.[8]
V roce 1903 převzal jako nástupce Carla Mengera katedru politické ekonomie na Vídeňské univerzitě; vyučoval mimo jiné Ludwiga von Misese, Friedricha von Hayeka a Josepha Schumpetera.[1]
Jako jeden z mála „Rakušanů“ napsal několik spisů, které byly sice mírné v tónu, ale přesto jednoznačně schvalovaly válku.
V roce 1917 byl povýšen do rakouského stavu svobodných pánů a jmenován doživotním členem Panské sněmovny (Herrenhaus).[1]
Dne 30. srpna 1917 ho císař Karel I. jmenoval ministrem obchodu; v úřadu setrval v několika po sobě jdoucích vládách až do 11. listopadu 1918.[1]
Zemřel 22. července 1926 v St. Gilgenu u Salcburku.
Během své studijní cesty po Německu studoval u Bruna Hildebranda v Jeně.[1]
Studoval s cestovním stipendiem národní hospodářství u Karla Kniese v Heidelbergu.[1]
Během své německé studijní cesty studoval u Wilhelma Roschera v Lipsku.[1]
Teprve četba Mengerových „Grundsätze“ nabídla Wieserovi hledanou perspektivu, kterou ve zpětném pohledu pociťoval jako vysvobození z „tísně myšlení“.[1]
Lorenz von Stein je v záznamu OeBL výslovně uveden jako Wieserův učitel na Vídeňské univerzitě.[1]
Během studia práv na Vídeňské univerzitě se pod vlivem Mengerova žáka Friedricha von Wiesera obrátil k národnímu hospodářství.[2]
Weiss studierte an der Rechts- und Staatswissenschaftlichen Fakultät der Universität Wien bei Eugen von Böhm-Bawerk und Friedrich von Wieser.[9]
Mises war nach Wiesers Berufung 1903 an die Universität Wien einer seiner Studenten in der Vorlesungs-Reihe zur Politischen Ökonomie; Wikipedia EN führt Mises explizit als Wieser-Schüler.[11]
Haberler studoval na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Friedricha von Wiesera a Ludwiga von Misese (doktorát ze státních věd, 1925).[3]
Od roku 1920 studoval národní hospodářství na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Friedricha von Wiesera.[4]
Hayek promovierte 1921 an der Universität Wien zum Doktor der Rechtswissenschaften bei Wieser; Wikipedia EN bezeichnet Hayek als „Wiesers treuesten Schüler".[10]
Roku 1907 získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě; v bio_de a v Klausingerově studii uváděn jako žák Friedricha von Wiesera. Wieser si k Mayerovi vytvořil vztah otce a syna a podporoval ho všemi možnými prostředky.[13]
Wieser und Böhm-Bawerk waren Jugend- und Studienfreunde an der Universität Wien; 1880 heiratete Böhm-Bawerk Wiesers Schwester Paula und wurde damit zugleich dessen Schwager und langjähriger Wegbegleiter.[5]
Roku 1894 se vedle Friedricha von Wiesera stal mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze.
Mayer byl roku 1923 povolán na vídeňskou katedru jako nástupce Friedricha von Wiesera; po Wieserově smrti se Mayer nastěhoval do domu, který Wieser zanechal, v 19. vídeňském obvodu.[13]
Friedrich von Wieser v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →
