Alfred Schütz

Alfred Schütz vyrůstal ve Vídni jako syn bankovního úředníka. Po nouzové maturitě roku 1917 a vojenské službě na italské frontě studoval od roku 1918 práva a sociální vědy na Vídeňské univerzitě. K jeho učitelům patřili Friedrich von Wieser a Ludwig von Mises v národním hospodářství, Hans Kelsen v právní filozofii a Felix Kaufmann v teorii vědy. Roku 1921 byl promován na doktora práv (Dr. iur.), přičemž hlavním zkoušejícím byl Kelsen. Jeho dvojí život začal roku 1921: ve dne tajemník Rakouského bankovního svazu, od roku 1927 prokurista a hlavní právník soukromé banky Reitler & Co.; večer a v noci filozof a sociální teoretik. Husserl později razil výrok o „bankéři ve dne, filozofovi v noci“. Ve Vídni patřil Schütz ke vzácným „poutníkům mezi kroužky“: byl zakládajícím členem Geistkreisu, který roku 1921 založili Hayek a Furth, pravidelným účastníkem Misesova soukromého semináře ve Vídeňské obchodní komoře a diskutérem v Kelsenově semináři. Z těchto let pocházejí celoživotní přátelství, především s Ericem Voegelinem a Fritzem Machlupem. Roku 1932 vyšlo jeho hlavní dílo „Der sinnhafte Aufbau der sozialen Welt“ (Smysluplná výstavba sociálního světa). Husserl reagoval nadšeně, pozval jej do Freiburgu a nabídl mu místo asistenta, které Schütz z rodinných důvodů odmítl. V letech 1932 až 1937 opakovaně cestoval za Husserlem. „Anšlus“ roku 1938 jej přinutil k exilu: nejprve do Paříže jako právní poradce tamní pobočky banky Reitler, dne 14. července 1939 dále do New Yorku. Tam pokračoval v činnosti pro Reitler & Co. a roku 1943 navíc převzal lektorské pověření na New School for Social Research. Roku 1944 se stal hostujícím profesorem, roku 1952 řádným profesorem sociologie a sociální psychologie a předsedou filozofického oddělení. Roku 1939 patřil k spoluzakladatelům International Phenomenological Society a od roku 1940 k vydavatelům časopisu Philosophy and Phenomenological Research. Schütz zemřel roku 1959 v New Yorku. Jeho pozdní dílo „Strukturen der Lebenswelt“ (Struktury světa života), posmrtně dokončené Thomasem Luckmannem, vyšlo roku 1975.