FOLIO I · DENKER
Narozen 1. února 1906 v Berlíně.
Studium práv a národního hospodářství na Univerzitě v Berlíně (Friedrich-Wilhelms-Universität, později Humboldtova univerzita) od roku 1924.[6]
Léto roku 1926 strávil na Univerzitě v Curychu. Tam se probudil jeho zájem o rakouskou ekonomickou školu, zejména o dílo Carla Mengera.
Diplom z národního hospodářství na Univerzitě v Berlíně roku 1927.[6]
Získal doktorát z národního hospodářství na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
V roce 1933 Lachmann emigroval do Anglie. Na London School of Economics byl žákem a později kolegou Friedricha Augusta von Hayeka.
Internace jako „enemy alien“ (nepřátelský cizinec) od července do prosince 1940 v Anglii.[4]
V letech 1943 až 1948 vedl Department of Economics na University of Hull (Yorkshire, Anglie).[2]
V roce 1948 přijal Lachmann nabídku Univerzity Witwatersrand v Johannesburgu v Jižní Africe. Působil tam až do své emeritace v roce 1972.
Stěžejní dílo Capital and Its Structure (1956) — příspěvek k rakouské teorii kapitálu.[1]
Prezident Economic Society of South Africa v letech 1962/63.[2]
Hlavní řečník na konferenci v South Royalton roku 1974 ve Vermontu — počáteční impuls k modernímu oživení Rakouské školy v USA.[3]
V letech 1974 až 1987 spolupracoval na New York University s Israelem M. Kirznerem, který chtěl oživit tradici Rakouské školy.
Jako hostující profesor pořádal Lachmann každý zimní semestr v letech 1975 až 1987 seminář o Rakouské škole.
V roce 1986 obdržel čestný doktorát Univerzity Witwatersrand.[2]
Zemřel 17. prosince 1990 v Johannesburgu.
Doktorát roku 1930 na Univerzitě v Berlíně u Wernera Sombarta, který ho také uvedl do díla Maxe Webera.[5]
Na LSE patřil Lachmann k Hayekovu nejužšímu akademickému okruhu a z této linie dále rozvíjel radikální subjektivismus.
Lachmann nahm laut Pipeline-Briefing als jüngeres Mitglied am Mises-Privatseminar teil; vor seiner Emigration nach London 1933.
Po studiích kolega Friedricha Augusta von Hayeka na London School of Economics; spolupráce až do přesunu do Johannesburgu roku 1948.
Arbeitete von 1974 bis 1987 an der New York University mit Israel M. Kirzner zusammen, der die Tradition der Österreichischen Schule wiederbeleben wollte.
Na LSE se stal blízkým přítelem Ludwiga Lachmanna; Lachmann dále rozvinul svou teorii divergentních očekávání z Shacklových prací o nejistotě.[6]
Ludwig Lachmann v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →
