I v německém obchodním zákoníku se výraz „komodita“ užívá v lidovém, a nikoli v technickém smyslu. Tak se někdy nacházejí slova „statek“ (články 365, 366 a 367), „předmět“ (články 349 a 359) nebo „movitá věc“ (články 272, 301 a 342) namísto slova „komodita“. Článek 271 hovoří o „komoditách nebo jiných movitých věcech nebo cenných papírech určených k obchodu . . .“ Nemovitosti a pracovní služby se v německém obchodním zákoníku za komodity nikdy nepovažují. Nejsou v něm zahrnuty ani firmy. Podle článku 23 nemohou firmy, stejně jako všechny ostatní „res extra commercium“, být komoditami vůbec v právním smyslu, odhlédneme-li od podniku nesoucího jméno firmy. V německém obchodním právu se za komodity nepovažují lodě (článek 67), avšak v několika jiných zákonících jsou pokládány za „movité věci“ a mohou nabýt povahy komodity (viz L. Goldschmidt, Handbuch des Handelsrechts, Erlangen, 1868, I, 527). Goldschmidt pojednává o právní literatuře o pojmu komodity (ibid., p. 525), avšak jeho vlastní definice tohoto termínu je z právního hlediska příliš úzká, neboť vylučuje statky, jež výrobci uchovávají připravené k prodeji (ibid., I, 298). V římských právních pramenech se „merx“, „res promercalis“, „mercatura“ atd. užívají někdy v užším smyslu předmětů obchodu a někdy v širším smyslu věcí, jež jsou nabízeny k prodeji (L. 73, §4, Dig. de legat. 32,3; L. 32, §4, Dig. de aur. arg. 34,2; L. 1, pr. §1, Dig. de cont. emt. 18,1; L. 42, Dig. de fidejus. 46,1). Rakouský občanský zákoník rozlišuje komodity od pohledávek (článek 991).

Až na nemnohé výjimky nebyla teorie komodity samostatně pojednána anglickými, francouzskými a italskými autory. Slova „goods“, „marchandises“, „merci“ atd. se téměř vždy užívají nikoli v technickém smyslu, nýbrž v lidových významech „předmětů obchodu“, „koupěschopných statků“ atd., a to krajně neustáleným způsobem. Komodity byly často kladeny do protikladu k pracovním službám a penězům (Jacques Necker, Sur la législation et le commerce des grains, Paris, 1775, pp. 52–53; Antonio Genovesi, Lezioni di economia civile, v Scrittori classici Italiani di economia politica, Milano, 1803–5, XV, 294). Pravidelně byly stavěny do protikladu k nemovitým statkům (Horace Say, „Marchandises,“ v Ch. Coquelin a Guillaume, eds., Dictionnaire de l'économie politique, Paris, 1873, II, 131) a někdy byly líčeny jako výrobky průmyslu v protikladu k surovinám (François Quesnay, Maximes générales du gouvernement économique d'un royaume agricole, přetištěno v E. Daire, ed., Physiocrates, Paris, 1846, p. 98) nebo ke spotřebním statkům (denrées), (Dutot, Réflexions politiques sur les finances et le commerce, ed. Paul Harsin, Paris 1935, I, 72). Na druhé straně Montesquieu užívá výrazu „marchandises“ ve smyslu „denrées“ (De l'esprit des lois, v Oeuvres complètes de Montesquieu, ed. E. Laboulaye, Paris, 1877, V. 12.) Lewes Roberts, současník Thomase Muna, definuje „věci, jimiž obchodníci jednají a obchodují“ jako „merchandises“ a dělí „merchandises“ na „wares“ a „money“ (The Merchants Map of Commerce, třetí vyd., London, 1677, pp. 6–7). Slovník Francouzské akademie (Institut de France, Dictionnaire de l'Académie Française, šesté vyd., Paris, 1835, II, 165) definuje „komodity“ jako „ce qui se vend, se débite, soit en gros, soit en détail, dans les boutiques, magasins, foires, marchés, etc.“

Při takových příležitostech, kdy vyvstala potřeba označit komodity v širším vědeckém smyslu tohoto termínu, se užívá opisů jako následujících: „Quantité à vendre“ (Necker), „superflu autant qu'il peut être échangé“ (Forbonnais), „věci, jež se nedostaly do rukou těch, kdo je mají nakonec užít“ (Adam Smith) a „cio que soprabonda in alcuni per sussistere essi stessi, e ch'essi passano ad altri“ (Ortes). Přesto již roku 1776 E.B. de Condillac (Le commerce et le gouvernement, přetištěno v E. Daire, ed., Mélanges d'économie politique, Paris, 1847, I, 261) definoval „marchandises“ jako „ces choses qu'on offre d'échanger“, čímž se stal předchůdcem Henriho Storcha, který (píše francouzsky) podává následující definici: „Les choses destinées à l'échange se nomment marchandises.“ (Cours d'économie politique, St. Petersbourg, 1815, I, 82.)

Mezi německými autory Justi, Büsch, Sonnenfels a Jakob stále užívají slovo „komodita“ v jeho lidovém významu. Julius v. Soden definuje „komodity“ jako „veškeré výrobní materiály“ (Die Nazional-Oekonomie, Leipzig, 1810, IV, 96) a pod „výrobní materiály“ zahrnuje všechny suroviny a zpracované produkty (ibid., p. 17). Příliš široká je rovněž definice Gottlieba Hufelanda: „Waare [ist] alles . . . was . . . weggegeben, besonders für etwas anderes weggegeben, werden kann.“ (Neue Grundlegung der Staatswirthschaftskunst, Wien, 1815, II, 15). Karl H. Rau přejímá definici podanou Storchem, když komodity definuje jako „Vorräthe von Gütern, welche zum Tausche bereit liegen“ (Grundsätze der Volkswirthschaftslehre, Heidelberg, 1847, p. 164). Dodává, že komoditou může být půda a že ačkoli peníze jako takové nejsou komoditou, materiály, z nichž jsou vyrobeny, komoditami jsou (ibid., p. 336 a p. 537). Z Rauova obecného pojetí pojmu „statek“ je zřejmé, že za komodity považuje pouze hmotné statky. Téměř shodné s názory Raua jsou názory Karla Murharda (Theorie des Handels, Göttingen, 1831, p. 22). Také Karl S. Zachariä (Vierzig Bücher vom Staate, Heidelberg, 1832, V, část I, 2) rozšiřuje pojem komodity tak, aby zahrnoval půdu, zatímco Eduard Baumstark (Kameralistische Encyclopädie, Heidelberg, 1835, p. 450) tento pojem opět omezuje na movité statky a mimoto požaduje, aby statek měl jistý stupeň prodejnosti, má-li být zařazen mezi komodity. Blíží se tak lidovému pojetí komodity, které se opět stává převládajícím v dílech Fuldy, Lotze, Schöna a Hermanna.

A.F. Riedel a Wilhelm Roscher znovu zavádějí vědecký pojem komodity. Riedel definuje komoditu jako „die zum Tausch oder Verkauf bereit liegenden Güter“¹¹⁸ (Nationalöconomie, Berlin, 1838, p. 336). Roscher říká, že komodita je „jedes zum Vertauschen bestimmte Gut,“¹¹⁹ ale míní tím „ekonomický statek“ (Grundlagen der Nationalökonomie, Stuttgart, 1892, p. 227 a p. 4). Vedení těchto dvou autorů následuje H. v. Mangoldt (Grundriss der Volkswirthschaftslehre, Stuttgart, n.d., p. 45); Karl Knies („Ueber die Geldentwerthung und die mit ihr in Verbindung gebrachten Erscheinungen,“ Zeitschrift für die gesammte Staatswissenschaft, XIV, 1858, 266), který komodity definuje jako „für den Verkehr überschüssige Gütern“;¹²⁰ H. Rentzsch (článek „Waare“ v Handwörterbuch der Volkswirthschaftslehre, Leipzig, 1870, p. 1042), který je definuje jako „Tauschwerthe und zum Tausch bestimmte Güter“;¹²¹ a v podstatě také Leopold v. Hasner, který rozpracovává pojem „abstraktních obchodních zásob“, jež dělí na dvě hlavní podskupiny, „zásoby komodit“ a „peněžní fondy“ (System der politischen Oekonomie, Prag, 1860, pp. 288 a 302ff.).

Mezi novějšími autory, kteří se přidržují myšlenky, že komodity jsou výrobky, je třeba zmínit: J.C. Glasera, který komoditu definuje jako „jedes Product welches in den Handel kommt“ (Die allgemeine Wirthschaftslehre, Berlin, 1858, p. 115); Hermanna Roeslera, který komodity definuje jako „die für den Umlauf bestimmten oder im Umlauf befindlichen Produkte“¹²² (Grundsätze der Volkswirthschaftslehre, Rostock, 1864, p. 217); a H. v. Scheela, který výraz komodity vztahuje na „die einzelnen zum Tausch bestimmten Produkte“¹²³ („Der Begriff des Geldes in seiner historisch-ökonomischen Entwicklung,“ Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik, VI ²⁹, 15).

Také L. v. Stein užívá výraz komodita ve významu „das einzelne Product der Unternehmung, als selbstständiges Gut dargestellt“ (Lehrbuch der Volkswirtschaft, Wien, 1858, p. 152). V současnosti se značný počet velmi vážených učenců vrátil k užívání slova komodita v jeho lidovém významu. Mezi jinými jsou to Bruno Hildebrand a A.E.F. Schäffle, kteří staví komodity do protikladu ke službám (Bruno Hildebrand, „Naturalwirtschaft, Geldwirthschaft, und Creditwirthschaft,“ Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik, II ³⁰, 14, a A.E.F. Schäffle, Das gesellschaftliche System der menschlichen Wirthschaft, Tübingen, 1873, II, 124–126). Avšak vědecký pojem komodity nebyl ztracen. Schäffle ostře rozlišuje mezi komoditami v lidovém smyslu a komoditami ve vědeckém smyslu a posledně jmenované nazývá „směnitelné hmotné statky“ (ibid., II, 142 a passim).

Stejně jako mnoho jiných jeho teorií je i nauka T.A.H. Schmalze o komoditách velmi zvláštní. Kvůli mylnému pojetí vztahu mezi penězi a komoditami zaměňuje komodity se spotřebními statky v užším smyslu tohoto termínu, a dospívá proto (Staatswirthschaftslehre in Briefen, Berlin, 1818, I, 63f.) k pravému opaku vědecké definice komodity podané v tomto díle.