Nestranný pozorovatel nemůže mít pochyb o tom, proč naše generace vzdává všeobecnou a nadšenou poctu pokroku v oblasti přírodních věd, zatímco hospodářské vědě se dostává jen málo pozornosti a její hodnotu vážně zpochybňují právě ti lidé ve společnosti, jimž by měla poskytovat vodítko pro praktické jednání.

Nikdy nebyl věk, který by kladl hospodářské zájmy výše než náš vlastní. Nikdy nebyla potřeba vědeckého základu pro hospodářské záležitosti pociťována obecněji či naléhavěji. A nikdy nebyla schopnost praktických lidí využívat výsledků vědy ve všech oblastech lidské činnosti větší než v naší době. Spoléhají-li se tedy praktičtí lidé zcela na vlastní zkušenost a nedbají naší vědy v jejím současném stavu vývoje, nemůže to být způsobeno nedostatkem vážného zájmu či schopností z jejich strany. Ani jejich nedbání nemůže být důsledkem zpupného odmítání hlubšího vhledu, který by skutečná věda poskytla do okolností a vztahů určujících výsledek jejich činnosti. Příčinu takové pozoruhodné lhostejnosti nelze hledat jinde než v současném stavu naší vědy samotné, v neplodnosti všech dosavadních snah nalézt její empirické základy.

Každý nový pokus tímto směrem, jakkoli skromné úsilí představuje, v sobě nese vlastní oprávnění. Klást si za cíl objevit základy naší vědy znamená věnovat své schopnosti řešení problému, který přímo souvisí s lidským blahobytem, sloužit veřejnému zájmu nejvyšší důležitosti a vstoupit na cestu, kde ani omyl není zcela bez zásluh.

Abychom se vyhnuli jakýmkoli oprávněným pochybnostem ze strany odborníků, nesmíme v takovém podniku opomenout věnovat pečlivou pozornost dosavadní práci ve všech doposud probádaných oblastech naší vědy. Ani se nemůžeme zdržet toho, abychom s plnou nezávislostí úsudku uplatňovali kritiku na názory svých předchůdců, a dokonce i na nauky dosud považované za definitivní výdobytky naší vědy. Selhali-li bychom v prvním úkolu, lehkovážně bychom opustili celý souhrn zkušeností nashromážděných mnoha vynikajícími mysliteli všech národů a všech dob, kteří se pokoušeli dosáhnout téhož cíle. Selhali-li bychom v druhém, vzdali bychom se hned na počátku jakékoli naděje na zásadní reformu základů naší vědy. Těmto nebezpečím se lze vyhnout tím, že si názory svých předchůdců osvojíme, avšak teprve po jejich neváhavém prozkoumání, a tím, že se odvoláme od nauky ke zkušenosti, od myšlenek lidí k povaze věcí.

To je půda, na níž stojím já¹. V tom, co následuje, jsem se snažil zredukovat složité jevy lidské hospodářské činnosti na nejjednodušší prvky, které lze ještě podrobit přesnému pozorování, aplikovat na tyto prvky měřítko odpovídající jejich povaze, a setrvávajíce neustále u tohoto měřítka, zkoumat způsob, jakým se složitější hospodářské jevy vyvíjejí ze svých prvků podle určitých principů.

Tato badatelská metoda, jež dosáhla všeobecného přijetí v přírodních vědách, vedla k velmi velkým výsledkům, a z tohoto důvodu začala být mylně nazývána přírodovědeckou metodou. Ve skutečnosti je to metoda společná všem oblastem empirického poznání a měla by se náležitě nazývat empirickou metodou. Toto rozlišení je důležité, neboť každá badatelská metoda nabývá svého vlastního specifického charakteru z povahy oblasti poznání, na niž je aplikována. Bylo by tudíž nepatřičné pokoušet se o přírodovědeckou orientaci naší vědy.

Dosavadní pokusy nekriticky přenášet zvláštnosti přírodovědecké badatelské metody do ekonomie vedly k nejzávažnějším metodologickým omylům a k jalové hře s vnějšími analogiemi mezi jevy ekonomie a jevy přírody. Bacon řekl o učencích tohoto druhu: „Magna cum vanitate et desipientia manes similitudines et sympathies rerum describunt atque etiam quandoque affingunt,“ což je tvrzení, které kupodivu platí dodnes právě o těch pisatelích o hospodářských tématech, kteří se i nadále nazývají žáky Baconovými, ač zcela nepochopili ducha jeho metody.

Uvádí-li se na obhajobu těchto snah, že úkolem naší doby je ustanovit vzájemné souvislosti mezi všemi oblastmi vědy a sjednotit jejich nejdůležitější principy, rád bych vážně zpochybnil způsobilost našich současníků tento problém vyřešit. Domnívám se, že učenci v rozličných oblastech vědy nemohou nikdy ztratit z očí tento společný cíl svého snažení, aniž by tím poškodili svůj výzkum. Avšak řešení tohoto problému lze úspěšně podniknout teprve tehdy, až byly jednotlivé oblasti poznání co nejpečlivěji prozkoumány a až byly objeveny zákony vlastní každé oblasti.

Nyní je na čtenáři, aby posoudil, k jakým výsledkům vedla badatelská metoda, kterou jsem přijal, a zda se mi podařilo úspěšně prokázat, že jevy hospodářského života jsou, podobně jako jevy přírody, uspořádány přísně v souladu s určitými zákony. Než však skončím, přeji si vyvrátit názor těch, kdo zpochybňují existenci zákonů hospodářského chování odkazem na lidskou svobodnou vůli, neboť jejich argument by ekonomii zcela upíral postavení exaktní vědy.

Zda a za jakých podmínek je mi nějaká věc užitečná, zda a za jakých podmínek je statkem, zda a za jakých podmínek je hospodářským statkem, zda a za jakých podmínek má pro mě hodnotu a jak velká je míra této hodnoty pro mě, zda a za jakých podmínek dojde k hospodářské směně statků mezi dvěma hospodařícími jednotlivci a meze, v nichž lze stanovit cenu, dojde-li ke směně — tyto a mnohé jiné záležitosti jsou zcela tak nezávislé na mé vůli, jako je kterýkoli zákon chemie nezávislý na vůli chemika, jenž jej uplatňuje. Názor zastávaný těmito osobami tudíž spočívá na snadno rozpoznatelném omylu o vlastní oblasti naší vědy. Neboť hospodářská teorie se nezabývá praktickými pravidly pro hospodářskou činnost, nýbrž podmínkami, za nichž lidé provozují prozíravou činnost zaměřenou na uspokojování svých potřeb.

Hospodářská teorie se vztahuje k praktickým činnostem hospodařících lidí² zhruba tímtéž způsobem, jakým se chemie vztahuje k úkonům praktického chemika. Ačkoli odkaz na svobodu lidské vůle může být docela legitimní jakožto námitka proti úplné předvídatelnosti hospodářské činnosti, nikdy nemůže mít platnost jako popření shody s určitými zákony u jevů, které podmiňují výsledek hospodářské činnosti lidí a jsou zcela nezávislé na lidské vůli.

Právě jevy tohoto druhu jsou však předměty zkoumání v naší vědě.

Zvláštní pozornost jsem věnoval zkoumání příčinných souvislostí mezi hospodářskými jevy zahrnujícími výrobky a odpovídající výrobní činitele, a to nejen za účelem ustavení cenové teorie založené na skutečnosti a zařazení všech cenových jevů (včetně úroku, mezd, pozemkové renty atd.) pod jediné sjednocené hledisko, nýbrž také kvůli důležitým vhledům, které tím získáváme do mnoha jiných hospodářských procesů dosud zcela nepochopených. Toto je ostatně právě ta větev naší vědy, v níž se události hospodářského života nejzřetelněji jeví poslušny pravidelných zákonů.

Bylo mi zvláštním potěšením, že oblast zde pojednávaná, zahrnující nejobecnější principy naší vědy, je nemalou měrou tak vpravdě plodem nedávného vývoje v německé národní ekonomii, a že reforma nejdůležitějších principů naší vědy, o niž se zde pokouším, je proto vystavěna na základu položeném dřívější prací, jež byla vytvořena téměř výhradně pílí německých učenců.

Nechť je tedy toto dílo pokládáno za přátelský pozdrav od spolupracovníka v Rakousku a za slabou ozvěnu vědeckých podnětů, jimiž nás Rakušany Německo tak hojně zahrnulo prostřednictvím mnoha vynikajících učenců, které nám vyslalo, a prostřednictvím svých znamenitých publikací.

DR. CARL MENGER