Rudolf Sieghart

Narodil se 13. března 1866 v Troppau (dnes Opava, Česko) v Rakouském Slezsku jako syn rabína.[2]

Maturoval roku 1883 na gymnáziu v Troppau.[2]

Studium práva a státních věd na Vídeňské univerzitě (1883 až 1887), které si jako poloviční sirotek musel sám financovat; zároveň jednoroční dobrovolná vojenská služba a později důstojník v záloze.[2]

V roce 1891 se stal ředitelem stranické a tiskové kanceláře „Vereinigte Deutsche Linke“ (Sjednocená německá levice).[2]

V roce 1892 promoval na doktora práv (Dr. iur.) na Vídeňské univerzitě.[2]

V roce 1894 vstoupil do finanční správy.[2]

V roce 1895 konvertoval ke katolicismu; ve stejném životním období se přiženil do rodiny vídeňského profesora obchodního práva Carla Samuela Grünhuta (1844–1929).[2]

Stal se zetěm Carla Samuela Grünhuta, profesora obchodního práva na Vídeňské univerzitě. Jeho žena Mathilde zemřela v roce 1911 (ve věku 39 let).

V prosinci 1897 povolán do c. k. předsednictva ministerské rady.[1]

Habilitoval se pojednáním „Die öffentlichen Glückspiele“ (Veřejné hazardní hry).[2]

Po habilitaci vstoupil do politiky; jako nejbližší spolupracovník ministerského předsedy Körbera (1850–1919) hrál mocnou a občas spornou roli, především při personálních rozhodnutích o nejvyšších pozicích v byrokracii.

V letech 1902 až 1910 vedoucí prezidiální kanceláře předsednictva ministerské rady; nejbližší spolupracovník ministerského předsedy Ernesta von Körbera, podílel se na volební reformě a vyrovnání roku 1907.[2]

V roce 1904 povýšen na přednostu sekce (Sektionschef), nejvyšší úřednickou hodnost.[2]

V letech 1910 až 1929 (s přerušením 1917–1919) guvernér a od roku 1919 prezident Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt; se svými přidruženými průmyslovými koncerny a novinami zůstal vlivným hospodářským vůdcem až hluboko do období první republiky; v roce 1929 došlo po úpadku k fúzi s Creditanstalt.[2]

V roce 1912 se stal členem panské sněmovny (Herrenhaus).

Zemřel 4. srpna 1934 v Lucernu.[2]