Richard Schüller

Narozen 27. května 1870 v Brně na Moravě, do židovské rodiny.

„Oblíbený žák“ a poslední habilitand Carla Mengera; kvůli úpadku rodinného podniku si musel studium z velké části financovat sám.

Studoval národní hospodářství a právo na Vídeňské univerzitě a roku 1892 promoval. Byl považován za „oblíbeného žáka“ Carla Mengera.[1]

Prvotina, v níž Schüller ještě jednou předvedl bojovného ducha Methodenstreitu (sporu o metodu).

V roce 1897 se stal tajemníkem Dolnorakouského živnostenského spolku.[1]

V roce 1898 nastoupil jako úředník na ministerstvo obchodu.[1]

V roce 1899 se habilitoval u Carla Mengera v oboru národního hospodářství na Vídeňské univerzitě. Kvůli svému židovskému vyznání se poté musel spokojit s mimořádnou profesurou (Extraordinariat).[1]

Habilitoval se prací „Schutzzoll und Freihandel“ (Ochranná cla a volný obchod; 1905) a vstoupil tak jako první z Rakouské školy na pole obchodní politiky.

Vydání díla „Schutzzoll und Freihandel“ (Ochranná cla a volný obchod); dílo je považováno za Schüllerův průnik do obchodní politiky a za první příspěvek Rakouské školy v této oblasti.

V roce 1906 jmenován mimořádným profesorem na Vídeňské univerzitě.[1]

Jako mimořádný profesor publikoval v roce 1911 dva pozoruhodné příspěvky o poptávce po pracovní síle a o trhu práce.

Schüller udělal na ministerstvu obchodu kariéru a krátce před abdikací jej císař Karel I. povýšil ještě na sekčního šéfa. V této funkci setrval až do penzionování a významně se podílel na zahraničně obchodní politice první republiky.

V roce 1923, po Mengerově smrti, podpořil vydání druhého vydání „Grundsätze“ (Zásady národohospodářské nauky) velmi osobně laděnou předmluvou.

Člen hospodářského výboru Společnosti národů od roku 1927; později rakouský vyslanec při Společnosti národů v Ženevě.[1]

Vyučoval na Vídeňské univerzitě do roku 1928.

V roce 1930 jmenován honorárním profesorem na Vídeňské univerzitě.[1]

Spoluvydavatel časopisu Zeitschrift für Nationalökonomie v letech 1930 až 1937; stále více se však vzdaloval od Rakouské školy.

Po anšlusu roku 1938 byl Schüller nacisty propuštěn a byl mu uložen zákaz vycestování. Téměř sedmdesátiletý uprchl v červenci 1938 přes průsmyk Ferwall do Itálie.[2]

Po vydání rasových zákonů v Itálii uprchl dále do Velké Británie.[2]

Roku 1940 musel emigrovat do USA a až do roku 1952 tam pokračoval ve své pedagogické činnosti jako profesor na New School for Social Research v New Yorku.

Zemřel 14. května 1972 ve Washingtonu, D.C.