Richard Kerschagl

Richard Kerschagl se narodil 25. května 1896 ve Vídni jako syn ředitele měšťanské školy a hudebního spisovatele pocházejícího z korutanské selské rodiny. Po maturitě na Schottengymnasiu roku 1914 a vojenské službě v hodnosti poručíka v záloze studoval práva a státovědu na Vídeňské univerzitě, roku 1919 promoval na doktora práv (Dr. iur.) a roku 1922 na Dr. rer. pol. Jeho státovědnou disertaci vedl Othmar Spann, jehož univerzalistické škole měl Kerschagl ve dvacátých letech blízko, aniž by byl formálně členem jejího užšího kruhu. Kerschagl od roku 1920 působil jako měnový znalec Rakousko-uherské banky a roku 1923 přešel jako právní poradce a národohospodářský referent do nové Rakouské národní banky, kde později vedl statistické, vydavatelské a knihovní oddělení. Akademicky se roku 1922 habilitoval z politické ekonomie na Vysoké škole světového obchodu, roku 1929 se stal mimořádným a roku 1937 řádným profesorem obchodní politiky. Souběžně od roku 1928 přednášel na Konzulární akademii, kde od roku 1930 působil jako profesor obchodní politiky a roku 1933 vedl Institut pro hospodářskou politiku. Téhož roku 1933 založil na Vysoké škole světového obchodu Seminář pro měnový výzkum. Politicky vstoupil Kerschagl roku 1929 do vídeňské Heimwehr, v únoru 1934 bojoval na straně vlády a od 1. listopadu 1934 do 12. března 1938 byl členem státní rady i spolkového sněmu austrofašistického stavovského státu. Po „anšlusu“ byl 13. března 1938 zatčen a držen ve vazbě do 29. července 1938, v srpnu byl podle zákona o úřednících z povolání propuštěn, byl mu uložen zákaz pobytu v župě a v březnu 1940 byl s krácenými požitky penzionován. Do roku 1944 pracoval v Berlíně a jako vedoucí banky v okupovaném Polsku, poté se vrátil do Korutan a připojil se k odbojovému hnutí. Po roce 1945 byl ihned rehabilitován a jako hospodářský odborník radil britské vojenské správě; zároveň byl vládním zmocněncem pro západní Korutany. Na Vysokou školu světového obchodu se vrátil jako řádný profesor a přednosta institutu, v letech 1947–1949 a 1960–1962 byl jejím rektorem, od roku 1952 honorárním profesorem na Vídeňské univerzitě a roku 1967 byl emeritován. Až do své smrti 30. prosince 1976 v Hermagoru byl předsedou Svazu rakouských lidových vysokých škol a Rakouské komise pro UNESCO. Jeho vědecké dílo zahrnuje přes 80 publikací z oblasti peněžní, bankovní, měnové a finanční vědy; ve struktuře vídeňské národní ekonomie stojí mezi Spannovou školou a akademickou teorií peněz, aniž by byl součástí užší misesovsko-hayekovské linie.