Helene Lieser

Helene Lieser byla dcerou zámožného textilního továrníka Justuse Liesera (1864–1927), který se v roce 1905 rozvedl s její matkou, známou mecenáškou umění „Lilly“ Henriette Amalie Lieser, rozenou Landau (1875–1943). V letech 1916 až 1919 studovala pět semestrů filozofii na Vídeňské univerzitě, navštěvovala však také právnické přednášky, a od roku 1919 zde studovala státovědu. Dne 26. června 1920 na základě práce „Die währungspolitische Literatur der österreichischen Bankozettelperiode“ (Měnově-politická literatura rakouského období bankocetlí), vedené Othmarem Spannem (1878–1950) a Ludwigem von Misesem (1881–1973), získala jako vůbec první žena v Rakousku titul Dr. rer. pol.; šlo přitom o první státovědní disertaci ženy v Rakousku. Helene Lieser navštěvovala takzvaný soukromý seminář Ludwiga von Misese, byla stálou členkou Národohospodářské společnosti (Nationalökonomische Gesellschaft) až do svého vyloučení v roce 1938 a po studiu pracovala ve Svazu rakouských bank a bankéřů (Verband österreichischer Banken und Bankiers) ve Vídni. Do vídeňského uměleckého prostředí rodiny zároveň vede patrně nejznámější, protože sporná stopa v životě Helene Lieser: Gustav Klimt namaloval na jaře 1917, ve svém posledním tvůrčím roce, velký portrét mladé ženy z rodiny Lieserů, který vešel do klimtovské literatury jako „Bildnis Fräulein Lieser“ (Portrét slečny Lieser). Která z Lieserových dcer Klimtovi ve skutečnosti devětkrát seděla v ateliéru, není dodnes s konečnou platností objasněno: aukční dům im Kinsky v roce 2024 jako zobrazenou uvedl Helene Lieser, odborník na Klimta Tobias G. Natter to popírá a v zobrazené spatřuje její sestřenici Margarethe Constance Lieser. Klimt zemřel v únoru 1918, obraz zůstal nesignovaný a nedokončený, v roce 1925 byl k vidění ve vídeňské Neue Galerie a poté byl po osm desetiletí považován za nezvěstný. V dubnu 2024 se znovu objevil v jedné rakouské soukromé sbírce a byl vydražen za 30 milionů eur; prodej o rok později ztroskotal kvůli přetrvávajícím otázkám provenience a identifikace a místo uložení díla je v současné době nejasné. Helene Lieser musela v roce 1938 kvůli svému židovskému původu (z Židovské náboženské obce ovšem vystoupila již v roce 1921) uprchnout z Rakouska. V červenci 1938 uzavřela (pravděpodobně fingovaný) sňatek s Karlem Bergerem (Mnichov 1901 – ?) a stala se tím jugoslávskou občankou. Blízcí příbuzní, mezi nimi její matka, byli nacisty zavražděni a její tuzemský majetek byl uloupen. Helene Lieser uprchla nejprve do Ženevy, kde až do jeho odchodu v roce 1940 spolupracovala s Ludwigem von Misesem. Zde se rovněž angažovala ve prospěch osob pronásledovaných nacisty a v okruhu špionážní skupiny „Rote Kapelle“ (Rudá kapela) pracovala pro sovětskou a později pro britskou tajnou službu. Helene Berger-Lieser, od roku 1947 členka kuratoria Rakouského institutu pro hospodářský výzkum ve Vídni, odešla v roce 1948 do Paříže, kde se stala spolupracovnicí sira George Donalda Alastaira MacDougalla (1912–2004), ředitele hospodářského sekretariátu Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Od roku 1949 působila jako generální tajemnice v pařížské International Economic Association / Association Internationale des Sciences Économiques, oficiálně založené v roce 1950 z podnětu Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO); organizovala řadu kongresů a zastupovala tuto organizaci na mezinárodních kongresech. Helene Berger-Lieser, která v roce 1962 odešla do penze, krátce poté ve Vídni podlehla rakovině.