Friedrich Engel-Janosi

Friedrich Engel-Janosi se narodil 18. února 1893 v Oberdöblingu jako syn rakousko-uherského židovského průmyslníka Moritze Engela de Jánosi a vyrůstal v zámožných vídeňských poměrech. Po döblinském gymnáziu zahájil roku 1912 studium práv, národního hospodářství, dějin umění a historie ve Vídni a v Heidelbergu, jež bylo přerušeno vojenskou službou v letech 1914–1918. Právnický doktorát získal roku 1919 jako asistent Hanse Kelsena, historický roku 1921 u Alfreda Francise Pribrama prací o ústavní otázce v německy mluvícím Rakousku mezi vídeňským kongresem a revolucí roku 1848. Po krátké práci v bankovnictví převzal Engel-Janosi roku 1924 otcovu továrnu na zpracování dřeva a vědě se zprvu věnoval souběžně s rodinným podnikem. Roku 1929 se habilitoval na Vídeňské univerzitě z novějších obecných dějin studií „Graf Rechberg. Vier Kapitel zu seiner und Österreichs Geschichte“ (Hrabě Rechberg. Čtyři kapitoly k jeho dějinám a dějinám Rakouska); roku 1935 získal titul mimořádného profesora. Ve dvacátých letech patřil k onomu okruhu neekonomických společenských vědců, kteří pravidelně zasedali v Misesově soukromém semináři, a v prvním desetiletí vstoupil také do Geistkreisu, který roku 1921 založili Hayek a Furth a v němž působil jako kronikářský hlas přednášených témat. Po výzkumném pobytu v Římě v letech 1936–1938, během něhož konvertoval ke katolicismu, mu byla 22. dubna 1938 z rasových důvodů odňata pedagogická aprobace. Roku 1939 uprchl přes Francii a Velkou Británii do USA, krátce vyučoval na University of Cambridge, v letech 1940–1942 byl výzkumným pracovníkem na Johns Hopkins University v Baltimoru a od roku 1945 profesorem evropských dějin na Catholic University of America ve Washingtonu, D.C. Roku 1959 se vrátil jako honorární profesor na Vídeňskou univerzitu, roku 1965 předsedal mezinárodnímu kongresu historiků a svou výuku ukončil roku 1969. Jeho dílo se soustředí na diplomatické a církevněpolitické dějiny 19. a 20. století, zejména na vztahy mezi habsburskou monarchií, republikou a Svatým stolcem. Díla „Österreich und der Vatikan 1846–1918“ (Rakousko a Vatikán 1846–1918; 1958–1960), „Geschichte auf dem Ballhausplatz“ (Dějiny na Ballhausplatzu; 1963) a „Vom Chaos zur Katastrophe“ (Od chaosu ke katastrofě; 1971) jsou považována za standardní práce. Autobiografie „… aber ein stolzer Bettler“ (… ale hrdý žebrák; 1974) je zároveň klíčovým pramenem ke kultuře vídeňských kruhů meziválečné doby. Engel-Janosi zemřel 7. března 1978 ve Vídni a je pohřben na döblinském hřbitově.