Narozen 8. února 1845 v Jauernigu (Rakouské Slezsko, dnes Javorník-Janský Vrch v Česku) v rodině soukeníků a úředníků.[1]
Tajemník rakouské komise na Světové výstavě v Paříži roku 1867.[1]
Habilitace na soukromého docenta pro vybrané oblasti politické ekonomie na Polytechnickém institutu ve Vídni.[1]
Působení jako tajemník Vídeňské obchodní a živnostenské komory.[1]
Habilitace na soukromého docenta ekonomie a finanční vědy na Vídeňské univerzitě.[1]
Tajemník ve správě Severní dráhy císaře Ferdinanda (přibližně šest let).[1]
Vydání dvousvazkového díla „Die Verkehrsmittel in Volks- und Staatswirtschaft“ (Dopravní prostředky v národním a státním hospodářství).[1]
Mimořádný profesor na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[1]
Řádný profesor politické ekonomie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[1]
Vydání jednoho z jeho hlavních děl, v němž Sax vyložil své samostatné stanovisko v rámci Rakouské školy a uplatnil zákon hodnoty na hospodářské jednání libovolného rozsahu.
Jako profesor v Praze začal Sax podporovat a dále rozvíjet subjektivistickou teorii hodnoty a metodologický individualismus.[1]
Rektor německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v akademickém roce 1892/93.[1]
O několik let později se Sax vymezil vůči Rakouské škole a zklamán odešel z univerzitního života.
Vzdání se pedagogické činnosti kvůli narůstající nedoslýchavosti; stažení z univerzitního života.[1]
Vydání „Der Kapitalzins“ (Úrok z kapitálu); doklad plodné spisovatelské činnosti, kterou rozvinul v posledním desetiletí svého života.[1]
Po téměř dvacetileté odmlce se Sax opět pustil do výzkumu a v posledním desetiletí svého života rozvinul neobyčejně plodnou spisovatelskou činnost.
Roku 1894 se jako nástupce Emila Saxe stal mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze.
Bevor Sax sich Menger anschloss, war er „mehr dessen Konkurrent als dessen Mitstreiter“ in der österreichischen Nationalökonomie; später wurde er zum Mitstreiter im Methodenstreit, grenzte sich aber wenige Jahre nach 1887 von der Wiener Schule wieder ab.
V literatuře dějin ekonomického myšlení o vídeňské teorii zdanění je spolu s Emilem Saxem pojednáván jako jeden ze dvou vynikajících rakouských teoretiků zdanění; oba souběžně rozvinuli finanční vědu založenou na mezním užitku.[2]
Emil Sax v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →