FOLIO I · DENKER
Studium na Sárské univerzitě (Saarbrücken), na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a na University of Michigan (Ann Arbor) v oborech filozofie, sociologie, historie a ekonomie.[1]
Doktorát z filozofie na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem u Jürgena Habermase (1974).[1]
Postdoktorské stipendium na University of Michigan, Ann Arbor (1976–1978).[1]
Habilitace v sociologii a ekonomii na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem (1981).[1]
Pedagogická činnost na několika německých univerzitách a v Johns Hopkins University Bologna Center před přesídlením do USA.[1]
Knihou „Kritik der kausalwissenschaftlichen Sozialforschung" (Kritika kauzálně-vědeckého sociálního výzkumu, 1983) se Hoppemu podařil zásadní příspěvek k vyvrácení empirismu a pozitivismu. Kauzálně-vědecký sociální výzkum je prý logicky nemožný.
Brzy odešel za studiem do USA a stal se dlouholetým žákem Murraye N. Rothbarda.
Od roku 1986 profesor ekonomie na University of Nevada, Las Vegas (UNLV); úzká spolupráce s Murrayem N. Rothbardem. Po Rothbardově smrti v roce 1995 převzal jako jeho dlouholetý žák jeho katedru. Emeritace v roce 2008.[1]
V díle „A Theory of Socialism and Capitalism" (1989) Hoppe definoval socialismus jako institucionalizovaný postup agrese proti vlastnictví.
Knihou „Democracy: The God That Failed" (2001) Hoppe dále rozvinul svou základní myšlenku a rozšířil ji o zásadní kritiku demokracie.
V květnu 2006 v Bodrumu (Turecko) založení Property and Freedom Society jako libertariánského diskusního fóra, které se hlásí k intelektuální radikalitě v tradici Misese a Rothbarda.[1]
Hoppe absolvoval roku 1974 svou disertaci a roku 1981 habilitaci v oboru filosofie u Jürgena Habermase na Goethe-Universität Frankfurt am Main. V následujících letech se rozhodně vzdálil od Frankfurtské školy a v argumentační etice rozvinul apriorní zdůvodnění soukromého vlastnictví, jež přejímá Habermasovu diskursivně-pragmatickou metodu, avšak vede k opačným závěrům: každá argumentační rozprava podle Hoppeho předpokládá výlučné vlastnictví vlastního těla a vzácných prostředků. Argumentace se ústředně nachází v „A Theory of Socialism and Capitalism“ (1989) a „The Economics and Ethics of Private Property“ (1993).[1]
Hoppe odešel za studiem do USA a stal se dlouholetým žákem Murraye N. Rothbarda; nakonec převzal jeho katedru na University of Nevada, Las Vegas.[1]
Apelova diskursivní etika utvářela Hoppeho pozdější argumentační etiku; Apel byl ústředním filosofickým referenčním bodem jeho frankfurtských studijních let.[2]
Kinsella, libertariánský právní teoretik (vlastnická práva, kritika duševního vlastnictví), se označuje za žáka Hoppeho; společné svazky Festschrift a editorská role ve sbornících zaměřených na Hoppeho.[3]
Hoppe a Rothbard působili od roku 1986 společně na University of Nevada, Las Vegas; po Rothbardově smrti roku 1995 převzal Hoppe jeho katedru.
Block, libertariánský ekonom (Loyola University), patří k okruhu Mises-Rothbard-Hoppe; společná vystoupení na Property and Freedom Society.[1]
Hans-Hermann Hoppe v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →
