Promoce na doktora práv (Dr. jur.) u Carla Mengera na Vídeňské univerzitě.[1]
Po promoci působil Seidler jako úředník v různých funkcích, mimo jiné na ministerstvu orby.[1]
V originálním příspěvku Seidler uplatnil princip mezního užitku na vyměřování trestu (Seidler 1890).
Habilitace na Vídeňské univerzitě ve správním právu a nauce o správě.[1]
Po habilitaci vyučoval Seidler jako profesor veřejného práva, mimo jiné následníka trůnu Karla.
Pedagogická činnost jako profesor na Exportní akademii a na Hochschule für Bodenkultur (Vysoká škola zemědělská) ve Vídni.[1]
Návrat na ministerstvo orby jako ministerský rada; později sekční šéf.[1]
Povýšení do šlechtického stavu (von Feuchtenegg), rok před jmenováním ministrem orby.[1]
Roku 1917 nejprve ministr orby, poté ministerský předseda, respektive poslední šéf kabinetu monarchy Karla.[1]
Po první světové válce převzal Seidler pozice v průmyslu a bankovnictví a věnoval se svému vědeckému dílu.[1]
Ředitel kabinetní kanceláře císaře Karla I. po odstoupení z funkce ministerského předsedy.[1]
Ernst Seidler von Feuchtenegg promovierte 1887 unter Carl Menger zum Dr. jur. an der Universität Wien.[1]
Ernst Seidler von Feuchtenegg v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →