Ernst Seidler von Feuchtenegg

Narodil se 5. června 1862 ve Schwechatu (Dolní Rakousy).[1]

Promoce na doktora práv (Dr. jur.) u Carla Mengera na Vídeňské univerzitě.[1]

Po promoci působil Seidler jako úředník v různých funkcích, mimo jiné na ministerstvu orby.[1]

V originálním příspěvku Seidler uplatnil princip mezního užitku na vyměřování trestu (Seidler 1890).

Právní prefekt na Tereziánské akademii ve Vídni.[1]

Přechod na ministerstvo orby.[1]

Habilitace na Vídeňské univerzitě ve správním právu a nauce o správě.[1]

Po habilitaci vyučoval Seidler jako profesor veřejného práva, mimo jiné následníka trůnu Karla.

Pedagogická činnost jako profesor na Exportní akademii a na Hochschule für Bodenkultur (Vysoká škola zemědělská) ve Vídni.[1]

Návrat na ministerstvo orby jako ministerský rada; později sekční šéf.[1]

Udělení titulu řádného univerzitního profesora.[1]

Povýšení do šlechtického stavu (von Feuchtenegg), rok před jmenováním ministrem orby.[1]

Roku 1917 nejprve ministr orby, poté ministerský předseda, respektive poslední šéf kabinetu monarchy Karla.[1]

Po první světové válce převzal Seidler pozice v průmyslu a bankovnictví a věnoval se svému vědeckému dílu.[1]

Ředitel kabinetní kanceláře císaře Karla I. po odstoupení z funkce ministerského předsedy.[1]

Prezident Italo-Wiener Creditbank.[1]

Zemřel 23. ledna 1931 ve Vídni.[1]