1. Pojem zboží ve svém lidovém a vědeckém významu

V izolovaném domácím hospodářství je výrobní činnost každé hospodařící jednotky zaměřena výhradně na výrobu statků nezbytných pro vlastní spotřebu. Samotná povaha takového hospodářství vylučuje výrobu statků za účelem směny. Avšak různé úkoly, které je třeba vykonat k uspokojení potřeb domácnosti, by mohl hlava rodiny přidělit jednotlivým členům rodiny a případnému služebnictvu s náležitým zřetelem k jejich zvláštním schopnostem a dovednostem. Charakteristickým rysem izolovaného domácího hospodářství tedy není nepřítomnost jakékoli dělby práce, nýbrž jeho soběstačnost, neboť výroba se týká výlučně statků určených ke spotřebě domácnosti samotné, a vůbec ne statků určených ke směně za jiné statky.

Je ovšem zcela zjevné, že dělba práce zůstává v mezích izolovaného domácího hospodářství velmi úzce omezena. Potřeba rodiny po kterémkoli jednotlivém statku je obvykle příliš malá na to, aby umožnila jedinci plně se zaměstnat jeho výrobou, tím méně jedinou ruční operací. Dostupné zásoby potravin jsou navíc ve většině případů příliš malé na to, aby uživily jakýkoli značnější počet pracovníků. Společnosti na nižších stupních vývoje nám proto poskytují příklady složité dělby práce pouze v domácích hospodářstvích několika šlechticů, zatímco ostatní hospodařící jedinci mají i nadále jen nepatrnou dělbu práce a úzce omezené potřeby.

Lze mít za to, že národ učinil svůj první krok v hospodářském vývoji tehdy, když osoby, jež nabyly určité dovednosti, nabízejí společnosti své služby a za odměnu zpracovávají suroviny jiných osob. Théti ve starověkém Řecku byli zřejmě řemeslníky tohoto druhu a ještě dnes nejsou v mnohých krajích východní Evropy jiní řemeslníci. Příze upředená v domě spotřebitele je tkalcem zpracována na sukno; obilí vypěstované spotřebitelem mlynář semele na mouku; a dokonce i truhláři a kováři jsou zásobováni surovinami pro výrobky, které si u nich objednávají jejich větší zákazníci.

Lze mít za to, že další krok na cestě hospodářského vývoje k vyšším úrovním blahobytu byl učiněn tehdy, když si řemeslníci sami počínají obstarávat suroviny pro své výrobky, byť tyto výrobky stále vyrábějí pro spotřebitele jen na objednávku. Tento stav věcí lze až na nemnohé výjimky stále pozorovat v menších městech a v některých řemeslech do jisté míry i na větších místech. Řemeslník dosud nevyrábí výrobky pro pozdější, a tedy nejistý prodej. Avšak již je v mezích své pracovní síly s to vyhovět potřebám svých zákazníků tím, že jim činí zbytečným vynakládat úsilí na obstarávání nebo výrobu surovin často velmi nehospodárným způsobem.⁷⁸

Tento způsob zásobování společnosti statky znamená již značný krok vpřed v hospodárnosti a pohodlí jak pro spotřebitele, tak pro výrobce. Avšak pro obě skupiny je to krok, jenž s sebou nese několik vážných nevýhod. Spotřebitel musí na svůj výrobek stále nějakou dobu čekat a jeho vlastnostmi si nikdy předem není zcela jist. Výrobce je někdy zcela bez zakázek a jindy přetížen objednávkami, takže je někdy nucen zahálet, zatímco jindy nemůže poptávce vyhovět. Tyto nedostatky vedly k výrobě statků pro nejistý budoucí prodej, přičemž výrobce je drží na skladě, aby mohl ihned vyhovět potřebám, jakmile vyvstanou. Právě tento způsob zásobování společnosti vede s pokračujícím hospodářským vývojem na jedné straně k továrnám (hromadné výrobě) a na druhé straně k nákupu hotových (standardizovaných) zboží spotřebiteli. Skýtá tudíž výrobci nejvyšší míru hospodárnosti díky možnosti plného využití dělby práce a nasazení strojů a spotřebiteli nejvyšší míru jistoty (prohlídka před nákupem) a pohodlí.

Výrobky, které výrobci nebo prostředníci drží připraveny k prodeji, se nazývají zbožím. V obvyklém užití je tento pojem ve svém uplatnění omezen na movité hmotné statky (s výjimkou peněz).⁷⁹ Jelikož skutečnost, že někdo drží část svého bohatství připravenu ke směně, není ostatním osobám vždy zjevná, je pochopitelné, že pojem zboží byl v běžném životě zúžen ještě více. V lidové mluvě začal výraz „zboží“ zcela obecně označovat jen ty statky, jež jsou svým vlastníkem tak zjevně určeny k prodeji, že jeho úmysl je patrný i ostatním osobám. Vlastník může svůj úmysl vyjádřit velmi rozličnými způsoby. Nejčastěji jej vyjadřuje tím, že své zboží vystavuje na místech, kde se kupující obvykle shromažďují — jako jsou trhy, veletrhy, organizované burzy nebo jiná zvláštní místa, jež jsou buď dobře známa jako místa, na nichž se zboží soustřeďuje, nebo svým vnějším vzhledem či nápadně viditelnými charakteristickými označeními dokládají, že jsou body soustředění (např. krámy, obchody, sklady atd.). V lidovém užití je tedy pojem zboží zúžen na označení těch hospodářských statků, které jsou v takových vnějších poměrech, že úmysl jejich vlastníka prodat je může kdokoli snadno rozpoznat.

Čím vyšší úrovně civilizace národ dosáhne a čím specializovanější se výroba každého hospodařícího jedince stává, tím širší se stávají základy pro hospodářské směny a tím větší se stávají absolutní i relativní množství oněch statků, jež v kterýkoli okamžik mají povahu zboží, až konečně hospodářské zisky, jež lze odvodit z využití výše uvedeného vztahu, dosáhnou dostatečné velikosti, aby přivolaly v život zvláštní třídu hospodařících jedinců, kteří pro společnost obstarávají duševní i mechanické části směnných operací a kteří jsou za to odměňováni částí zisků z obchodu. Jakmile k tomu dojde, hospodářské statky již z větší části nepřecházejí přímo od výrobců ke spotřebitelům, nýbrž často sledují velmi složité cesty rukama více či méně početných prostředníků. Tyto osoby jsou ze svého povolání zvyklé zacházet s určitými hospodářskými statky jako se zbožím a držet za účelem jejich prodeje veřejnosti přístupná zvláštní místa. Lidové užití nyní omezilo výraz „zboží“ na statky, jež jsou v rukou těchto obchodníků a v rukou výrobců, kteří je vyrábějí se zjevným úmyslem je prodat. Toto užití bezpochyby vzniklo proto, že úmysl vlastníků tyto statky prodat (merchandise, marchandises, Kaufmannsgüter, mercanzie atd.) může kdokoli zvláště snadno rozpoznat.

Avšak ve vědeckém pojednávání byla pociťována potřeba výrazu označujícího všechny hospodářské statky držené připravené k prodeji bez ohledu na jejich hmotnost, pohyblivost či povahu výrobků práce a bez ohledu na osoby, které je nabízejí k prodeji. Velký počet ekonomů, zejména německých ekonomů, proto vymezil zboží jako (hospodářské) statky jakéhokoli druhu, jež jsou určeny k prodeji.

Pojem zboží v lidovém smyslu je nicméně významný nejen proto, že zákonodárci⁸⁰ a velký počet ekonomů užívají tento výraz v lidovém smyslu, nýbrž také proto, že někteří z těch, kdo si jsou vědomi širšího, vědeckého smyslu tohoto výrazu, někdy ve svých definicích užívají ten či onen prvek užšího, lidového významu.⁸¹

Z právě podané definice zboží ve vědeckém smyslu tohoto výrazu vyplývá, že povaha zboží není ničím statku vlastním, žádnou jeho vlastností, nýbrž pouze specifickým vztahem statku k osobě, která jej má ve své moci. Se zánikem tohoto vztahu povaha zboží daného statku končí. Statek tedy přestává být zbožím, vzdá-li se hospodařící jedinec, jenž jej drží, svého úmyslu jím disponovat, nebo dostane-li se do rukou osob, které jej nehodlají dále směňovat, nýbrž spotřebovat. Klobouk, který kloboučník, a hedvábná látka, kterou obchodník s hedvábím vystavuje k prodeji ve svých krámech, jsou příklady zboží, avšak ihned přestávají být zbožím, rozhodne-li se kloboučník použít klobouk sám a obchodník s hedvábím darovat hedvábnou látku své ženě. Balíčky cukru a pomeranče jsou zbožím v rukou kupce, avšak ztrácejí svou povahu zboží, jakmile přejdou do rukou spotřebitelů. Ražený kov rovněž ihned přestává být „zbožím“, hodlá-li jej jeho držitel použít nikoli ke směně, nýbrž k nějakému účelu spotřeby — odevzdá-li například své tolary stříbrníkovi za účelem zhotovení stříbrného nádobí.

Povaha zboží tedy není nejen žádnou vlastností statků, nýbrž obvykle pouze přechodným vztahem mezi statky a hospodařícími jedinci. Určité statky jsou svými vlastníky určeny ke směně za statky jiných hospodařících jedinců. Během jejich přechodu, někdy několika rukama, z držení prvního do držení posledního vlastníka je nazýváme „zbožím“, avšak jakmile dospěly ke svému hospodářskému určení (to jest jakmile jsou v rukou konečného spotřebitele), zjevně přestávají být zbožím a stávají se „spotřebními statky“ v úzkém smyslu, v němž tento výraz stojí proti pojmu „zboží“. Avšak tam, kde k tomu nedochází, jak je tomu velmi často například u zlata, stříbra atd., zejména v podobě mincí, zůstávají přirozeně i nadále „zbožím“, dokud trvají ve vztahu zakládajícím jejich povahu zboží.⁸²

Dvojí je z toho zjevné: (1) často vyslovované tvrzení, že peníze jsou „zbožím“, nepřispívá nikterak k vysvětlení jedinečného postavení peněz mezi zbožím; (2) názor těch, kdo popírají povahu zboží u peněz, protože „peníze jako takové, zejména v podobě mince, neslouží žádnému účelu spotřeby“, je neudržitelný již proto, že tentýž argument lze vznést proti povaze zboží u všech ostatních statků — i kdybychom pominuli skutečnost, že v předpokladu, že peníze nejsou spotřebovávány, tkví nesprávné pochopení důležité funkce peněz. Neboť žádné „zboží“ jako takové neslouží účelu spotřeby, a to nejméně v podobách, v nichž se s ním obchoduje (tj. v podobě prutů a balíků a v bednách, balíčcích atd.). Aby byl statek spotřebován, musí přestat být „zbožím“ a vzdát se podoby, v níž se s ním obchodovalo (tj. musí být roztaven, rozdělen, rozbalen atd.). Mince a prut jsou nejobvyklejšími podobami, v nichž se s drahými kovy obchoduje, a skutečnost, že tyto podoby musí být opuštěny dříve, než lze drahé kovy uvést do spotřeby, není tudíž ničím, co by ospravedlňovalo pochybnost o jejich povaze zboží.

„Der Begriff des Geldes in seiner historisch-ökonomischen Entwickelung,“ tamtéž, VI (1866), 15; Gustav Schmoller, Zur Geschichte der deutschen Kleingewerbe im 19. Jahrhundert, Halle, 1870, s. 165, 180, 511 a násl.

2. Prodejnost⁸³ zboží

A. Vnější meze prodejnosti zboží

Problém vysvětlení příčin různých a měnících se poměrů, v nichž se množství statků navzájem směňují, byl badateli v oblasti ekonomie odjakživa věnován zvláštní pozornosti. Pokusů o vyřešení tohoto problému bylo tolik, kolik bylo samostatných ekonomických pojednání. Někteří autoři dokonce svá pojednání proměnili v teorie cen. Avšak skutečnosti, že různé statky nelze navzájem směňovat se stejnou snadností, byla až dosud věnována jen skrovná pozornost. Přitom zjevné rozdíly v prodejnosti zboží jsou jevem tak dalekosáhlého praktického významu — úspěch hospodářské činnosti výrobců a obchodníků závisí ve velmi značné míře na správném pochopení vlivů zde působících —, že se věda v dlouhodobém výhledu nemůže vyhnout přesnému zkoumání jeho povahy a příčin. Je ostatně rovněž zřejmé, že úplné a uspokojivé řešení dosud sporného problému původu peněz, nejlikvidnějšího ze všech statků, může vzejít jen ze zkoumání tohoto tématu.

Pokud jsem mohl pozorovat, je prodejnost zboží omezena ve čtyřech směrech:

(1) Jejich prodejnost je omezena vzhledem k osobám, jimž mohou být prodány. Vlastník zboží nemá moc prodat je libovolné osobě dle své volby. Naopak, vždy je jen určitý počet hospodařících jedinců, jimž může být prodáno. Nemá žádnou možnost prodat své zboží osobám, (a) které po něm nemají žádnou potřebu, (b) jimž právní nebo fyzické okolnosti brání je koupit, nebo (c) které nemají žádnou znalost o směnné příležitosti, jež se jim nabízí, anebo konečně (d) komukoli, pro koho dané množství dotyčného zboží není rovnocenné většímu množství statku nabízenému za ně ve směně, než je tomu u původního vlastníka zboží.⁸⁴

Pozorujeme-li počty osob, na něž je prodejnost různých zboží omezena, naskýtá se nám obraz nesmírných rozdílů. Srovnejme jen počet osob, jimž lze prodat chléb a maso, s počtem těch, jimž lze prodat astronomické přístroje. Či srovnejme počet osob, které kupují víno a tabák, s počtem těch, které kupují díla v sanskrtu. Podobné rozdíly lze pozorovat, snad ještě nápadnějším způsobem, v prodejnosti statků různých podkategorií, avšak téhož obecného typu nebo druhu. Obchodníci s optickým zbožím mají k prodeji připraveny brýle pro všechny stupně dalekozrakosti i krátkozrakosti. Obchodníci s klobouky a rukavicemi, ševci a kožešníci mají klobouky, rukavice, boty a kožešiny různých velikostí a jakostí. Avšak jak velký je rozdíl mezi počtem osob, na něž je prodejnost nejsilnějších brýlí omezena, a počtem těch, jimž lze prodat brýle střední síly! Jak velký je rozdíl mezi počtem osob, na něž se vztahuje prodejnost rukavic nebo klobouků středních velikostí, a počtem osob kupujících rukavice a klobouky velmi velkých velikostí!

(2) Prodejnost zboží je omezena vzhledem k oblasti, v níž může být prodáno. Aby bylo zboží prodáno na kterémkoli jednom místě, je třeba — vedle předchozího požadavku, že musí existovat počet osob, jimž může být prodáno —, aby (a) nebyla žádná fyzická ani právní překážka jeho přepravě na ono místo nebo tomu, aby tam bylo nabízeno k prodeji, a aby (b) náklady a výlohy přepravy nevyčerpaly zisk, jejž lze odvodit z očekávané směnné příležitosti (s. 189).

Rozdíly mezi různými zbožími nejsou, pokud jde o zeměpisný rozsah oblastí, v nichž mohou být prodána, o nic menší než rozdíly, jež jsme právě pozorovali, pokud jde o počty osob, jimž mohou být prodána. Jsou zboží, která lze následkem prostorově omezené potřeby po nich prodat jen v jediném městě či vesnici, jiná, jež lze prodat jen v několika provinciích, některá jen v určité zemi, jiná ve všech civilizovaných zemích a ještě jiná, jež lze prodat ve všech obydlených částech světa. Svérázné klobouky, jež nosí venkovské obyvatelstvo v některých údolích Tyrolska, lze prodat jen v určitém údolí; klobouky švábských nebo uherských sedláků nelze snadno prodat jinde než ve Švábsku nebo v Uhrách; avšak kloboukům nejnovější francouzské módy stojí otevřeny trhy celého civilizovaného světa. Z téhož důvodu je prodejnost těžkých kožešin omezena na severní kraje a prodejnost těžkých vlněných látek na kraje severního a mírného pásma, zatímco lehké bavlněné zboží lze prodat téměř kdekoli na celém světě.

Neméně významný rozdíl ve velikosti odbytové oblasti se zakládá na hospodářských obětech spojených s přepravou zboží na vzdálené trhy. Tam, kde není železnic, se odbytová oblast obyčejného stavebního kamene lámaného v lomu neležícím u vodní cesty a odbytové oblasti obyčejného písku, hlíny a hnoje často nerozprostírají dále než na dvě nebo tři míle. I tam, kde železnice existují, jen v nejvzácnějších případech překračují odbytové oblasti těchto zboží 15 nebo 20 mil. Odbytové oblasti uhlí, rašeliny a palivového dříví jsou za týchž podmínek rozsáhlejší, avšak stále úzce omezené. Odbytové oblasti surového železa a pšenice jsou značně širší; odbytové oblasti oceli a pšeničné mouky jsou ještě širší; a odbytová oblast drahých kovů, drahokamů a perel zahrnuje prakticky všechny části zeměkoule, kde potřeba po těchto statcích existuje a kde jsou po ruce prostředky k jejich zaplacení.

Hospodářské oběti spojené s přepravou musí být uhrazeny z rozdílu mezi cenou v místě původu a cenou v místě určení. U zboží nízké hodnoty nemůže být tento rozdíl zjevně nikdy významný. Palivové dříví lze koupit za nekonečně nízké ceny v pralesích Brazílie a dokonce i v některých krajích východní Evropy. V mnoha případech je lze získat zcela zdarma. Avšak cena metráku palivového dříví není nikde tak vysoká, aby rozdíl mezi ní a cenou v místě původu — i kdyby tato byla rovna nule — postačil k pokrytí nákladů na dlouhý pozemní převoz. Naproti tomu u zboží vysoké hodnoty (například hodinek) může být rozdíl mezi cenou metráku zboží v místě výroby a na nejvzdálenějších trzích (například v Ženevě a v New Yorku nebo Rio de Janeiru) — navzdory již značné ceně na trhu původu — snadno dostatečně vysoký, aby vyrovnal výlohy přepravy zboží do vzdálených oblastí prodeje. Čím je tedy zboží cennější, tím větší je za jinak stejných okolností jeho odbytová oblast.

(3) Zboží je ve své prodejnosti omezeno kvantitativně. Prodejnost zboží je kvantitativně omezena potřebami po něm, které ještě mají být uspokojeny, a dokonce je omezena ještě více, totiž na ta množství, u nichž jsou dány základy pro ekonomické směnné operace. Jakkoli velké jsou potřeby jediného jednotlivce po určitém zboží, nelze v daném časovém období očekávat nákupy množství přesahujících tuto výši. I v mezích svých potřeb bude jednotlivec ochoten přijmout směnou pouze ta množství zboží, u nichž jsou pro něj dány základy pro ekonomické směnné operace. Poptávka po zboží obecně se skládá z poptávek různých hospodařících jednotlivců, kteří je žádají. Celkové množství zboží, jež lze prodat členům společnosti, je proto v každé dané hospodářské situaci přísně omezeno a prodej za touto hranicí je nemyslitelný.

Kvantitativní meze prodejnosti se pro různé statky pozoruhodně liší. Existuje zboží, které lze v daných okamžicích prodávat vždy jen v úzce omezených množstvích, protože potřeby po něm jsou úzce omezené. Existuje jiné, po němž jsou potřeby větší a u něhož se v důsledku toho kvantitativní meze prodejnosti rozprostírají podstatně dále. A existuje ještě jiné, jež lze prodat téměř v jakémkoli prakticky myslitelném množství.

Vydavatel díla o jazyce indiánů Tupí mohl počítat s prodejem snad 300 výtisků za mírnou cenu díla. Avšak ani při nejnižší ceně by nemohl počítat s prodejem více než 600 výtisků. Vědecké dílo, o které má zájem jen úzká skupina specialistů a které je určeno potřebám několika generací badatelů, dosahuje svého odbytu často teprve s rostoucí slávou svého autora a může být prodáváno jen po dlouhou dobu. Avšak dílo o vědě, jež budí všeobecný zájem, může i přes svůj vědecký ráz dosáhnout odbytu několika tisíc výtisků. Populárně vědecké publikace mohou dosáhnout odbytu 20 000 až 30 000 výtisků i více. Významná beletristická díla se mohou za příznivých okolností prodávat v nákladech několika set tisíc výtisků. Uvažme rozdíly v kvantitativních mezích prodejnosti díla o peruánské archeologii a básní Friedricha Schillera, anebo díla o sanskrtu a Shakespearových her! Rozdíly v kvantitativních mezích prodejnosti zboží jsou však ještě větší, uvážíme-li na jedné straně chléb a maso a na druhé straně chinin či kastoreum, nebo na jedné straně bavlněné a vlněné zboží a na druhé straně astronomické přístroje a anatomické preparáty. Konečně srovnejme kvantitativní meze prodejnosti klobouků a rukavic střední a obzvláště velké velikosti.

(4) Konečně je zboží omezeno ve své prodejnosti také s ohledem na časová období, v nichž může být prodáváno. Existují statky, po nichž jsou potřeby jen v zimě; jiné, po nichž jsou jen v létě; a ještě jiné, po nichž poptávka existuje jen během nějakého jiného více či méně prchavého období. Programy nadcházejících slavností či výstav výtvarného umění, a v jistém smyslu i noviny a módní výrobky, jsou statky tohoto druhu. Vskutku všechny statky podléhající zkáze jsou již svou samotnou povahou ve své prodejnosti omezeny na úzké časové období.

K tomu je třeba dodat skutečnost, že udržování zboží „na skladě“ obvykle obnáší pro vlastníka nikoli nepatrné ekonomické oběti. Působení skladovacích poplatků, nákladů na úschovu a ztráty úroku na časové meze prodejnosti zboží je obdobné působení dovozného a jiných přepravních nákladů na prostorové meze jeho prodejnosti. Obchodník s dobytkem v naší civilizaci, který má stádo dobytka připravené k porážce a prodeji, musí nutně dbát na to, aby je prodal v určitých časových mezích, neboť jinak nebude v nejlepší kondici, dále kvůli ztrátě úroku a obecně kvůli ostatním ekonomickým obětem nevyhnutelně spojeným s držbou těchto zvířat jakožto „zboží“. Také obchodník s vlnou nebo obchodník se železem má zboží, jehož prodejnost je omezena na určitá časová období, zčásti z fyzických a zčásti z ekonomických důvodů (skladovací náklady, ztráta úroku).

V časových obdobích, během nichž musí být různé zboží prodáno, lze pozorovat velmi velké rozdíly. Časové meze, v nichž musí být prodány například ústřice, čerstvé maso, mnohé připravené pokrmy a nápoje, řezané květiny, programy nadcházejících slavností, politické traktáty a podobně, jsou celkově omezeny na několik dní a často jen na několik hodin. Období, v němž musí být prodána většina čerstvého ovoce, zvěřina, hrnkové rostliny, mnohé módní výrobky atd., je omezeno na několik týdnů a u jiného podobného zboží na několik měsíců, zatímco období, v němž lze prodat ještě jiné zboží, pokud je lze dostatečně dlouho uchovat a potřeby po něm trvají, sahá do let, desetiletí, ba i staletí.

Ekonomické oběti spojené s uchováváním a skladováním zboží se značně liší. Z této skutečnosti vyvstává další, velmi důležitý činitel odpovědný za rozdíly v časových mezích prodejnosti zboží. Kdo má na prodej stavební kámen nebo palivové dříví, má zboží, jež lze skladovat na volném prostranství. Nebude tudíž zpravidla nucen uskutečňovat své prodeje tak rychle jako obchodník s nábytkem, a ten je opět vystaven menšímu tlaku k rychlému prodeji než obchodník s koňmi. Vlastník zlata, stříbra, drahokamů nebo jiného zboží, jež lze skladovat téměř bez nákladů (pomineme-li úvahu o ztrátě úroku), má statky, jejichž prodejnost se v čase rozprostírá mnohem dále než prodejnost všeho výše zmíněného zboží.

B. Různé stupně prodejnosti zboží.

V předchozím oddíle jsme viděli, že prodejnost zboží je omezena někdy na větší a někdy na menší počty osob, a v mezích někdy užších a někdy širších, ať prostorových, časových či kvantitativních. V tom všem jsem však popsal pouze vnější meze, v jejichž rámci může být zboží v dané hospodářské situaci prodáno. Příčiny určující větší či menší snadnost, s níž lze zboží v těchto mezích prodejnosti prodat, zbývá ještě prozkoumat.

Za tímto účelem je nutné začít několika slovy o povaze zboží a o úmyslech jeho držitelů. Zboží je ekonomický statek určený k prodeji. Není však určeno k prodeji bezpodmínečně. Vlastník zboží zamýšlí je prodat, avšak rozhodně ne za jakoukoli cenu. Klenotník se zásobou hodinek by mohl rozprodat celou svou zásobu téměř v jakékoli myslitelné situaci, kdyby byl ochoten prodávat své hodinky po jednom tolaru za kus. Obchodník s kůží by také mohl vyprázdnit svou zásobu, kdyby byl připraven prodávat svou kůži za podobně zničující ceny. Oba obchodníci mohou být přesto v právu, naříkají-li na váznoucí prodej, neboť ačkoli je jejich zboží, jak bylo řečeno, určeno k prodeji, je určeno k prodeji nikoli za jakoukoli cenu, nýbrž za ceny, jež odpovídají všeobecné hospodářské situaci.

Ceny, které nabývají účinnosti, jsou vždy výsledkem stávajících podmínek soutěže (s. 218) a odpovídají všeobecné hospodářské situaci tím těsněji, čím úplnější je soutěž na obou stranách. Existují-li jakékoli okolnosti, které řadu těch, kdo mají potřeby po určitém zboží, zdržují od soutěžení o ně, jeho cena klesne pod úroveň odpovídající všeobecné hospodářské situaci. Existují-li jakákoli omezení soutěže na straně nabídky, cena zboží stoupne nad tuto úroveň.

Je-li soutěž o jedno zboží špatně organizována a hrozí proto nebezpečí, že vlastníci nebudou schopni prodat své zásoby tohoto zboží za ekonomické ceny v době, kdy toto nebezpečí pro vlastníky jiného zboží vůbec neexistuje nebo neexistuje v téže míře, je zřejmé, že tato okolnost bude příčinou velmi důležitého rozdílu mezi prodejností onoho zboží a všech ostatních. Ostatní zboží lze dopravit do jeho konečných destinací snadno a bezpečně, avšak zboží, jehož trh je špatně organizován, lze dopravit do jeho konečné destinace jen s ekonomickými oběťmi a v některých případech vůbec ne.

Tržiště, veletrhy, burzy, veřejné dražby konané periodicky (jak je tomu například ve velkých námořních přístavech) a jiné veřejné instituce podobné povahy mají za účel shromáždit všechny osoby zainteresované na utváření ceny určitého zboží na jednom konkrétním místě, buď trvale, nebo periodicky, aby se zajistilo ustavení ekonomické ceny. Zboží, pro něž existuje organizovaný trh, mohou jeho vlastníci prodat bez obtíží za ceny odpovídající všeobecné hospodářské situaci. Avšak zboží, pro něž existují špatně organizované trhy, mění majitele za nesourodé ceny a někdy se ho vůbec nelze zbavit. Zřízení organizovaného trhu pro určitý předmět umožňuje výrobcům či jiným hospodařícím jednotlivcům, kteří s ním obchodují, prodávat své zboží kdykoli za ekonomické ceny. Otevření trhu s vlnou nebo obilím ve městě tak značně zvyšuje prodejnost vlny nebo obilí v sousedních krajích, kde se tyto předměty vyrábějí. Podobně připuštění cenného papíru k obchodování na burze (tzv. „kotace“) přispívá k ustavení ekonomických cen při prodeji onoho cenného papíru a také vynikajícím způsobem ke zvýšení jeho prodejnosti, neboť kotace cenného papíru zajišťuje vlastníkům prodej za ekonomické ceny.

Ví-li každý spotřebitel, kde najít vlastníky určitého zboží, tato skutečnost sama o sobě ve vysoké míře zvyšuje pravděpodobnost, že zboží bude kdykoli prodáno za ekonomickou cenu. Toho se nejlépe dosahuje ve velkoobchodě v důsledku zcela běžně pozorované praxe, kdy obchodníci s určitým zbožím umisťují své sklady co nejblíže k sobě, aby svým soustředěním vyvolali podobné soustředění zákazníků. Nepřítomnost takového soustředění v maloobchodě představuje hlavní příčinu toho, že se v tomto odvětví obchodu ustavují méně ekonomické ceny, byť tento nedostatek přirozeně vyvstává z touhy spotřebitelů po pohodlí a úspoře času při jejich nákupech.

Prodej zboží za ekonomické ceny však není jediným výsledkem existence bodů soustředění obchodu a tvorby cen. Ceny ustavené v těchto centrech obchodu jsou nepřetržitě zveřejňovány, čímž se i zainteresovaným osobám, jejichž podniky leží mimo obchodní centra, umožňuje obchodovat kdykoli za ceny odpovídající hospodářské situaci. Velcí prodejci nebo kupci určitého zboží ovšem tento způsob obchodování přijmou jen velmi zřídka, neboť jejich transakce mají určující vliv na tvorbu cen. Avšak drobní obchodníci, jejichž rozsah operací je příliš bezvýznamný na to, aby měl jakýkoli znatelný vliv na ceny, jsou těmito veřejnými oznámeními uvedeni do situace, kdy mohou své transakce uskutečňovat ekonomickým způsobem i mimo obchodní centrum, a tak se podílet na výhodách trhu, který ani nenavštěvují. Na venkově v okolí Londýna se může stát, že nájemce statku obchoduje s mlynářem na základě kotace ceny obilí na Mark Lane v listu The Times. Ve Vídni se drobné prodeje petroleje často uzavírají na základě cenové kotace v Neue Freie Presse nebo nějakých jiných spolehlivých novinách. Body soustředění obchodu s určitým zbožím mají tak zcela obecný účinek, že uvádějí vlastníky do situace, kdy mohou prodat své zásoby za ekonomické ceny jakémukoli hospodařícímu jednotlivci, který je chce získat.

První příčinou rozdílů v prodejnosti zboží jsme tak shledali skutečnost, že počet osob, jimž může být prodáno, je někdy větší a někdy menší a že body soustředění osob zainteresovaných na utváření jeho ceny jsou někdy lépe a někdy hůře organizovány.

Za druhé existuje zboží, které lze prodat téměř kdekoli v prostorových mezích jeho prodejnosti. Domácí zvířata, obilniny, kovy a podobné statky běžného užití mají trhy téměř všude, kde existuje obchod. Každé malé město, ba i ta nejmenší vesnice se v určitých dobách stává trhem pro tyto statky. Existuje jiné zboží (kožešiny, čaj, indigo), pro něž existuje jen několik vzájemně značně vzdálených trhů.

Tyto trhy nejsou při tvorbě cen na sobě nezávislé. Má-li některý trh rozhodující význam, jsou zprávy o transakcích na něm uskutečněných předávány všem ostatním hlavním trhům. Zvláštní třída hospodařících jednotlivců, spekulanti, dbá o to, aby cenové rozdíly mezi jednotlivými trhy významně nepřekročily přepravní náklady.

Druhou příčinou rozdílů v prodejnosti zboží je tedy skutečnost, že zeměpisné oblasti, v nichž je jeho prodej uzavřen, jsou někdy širší a někdy užší a že zatímco v rámci této oblasti existuje mnoho obchodních bodů, v nichž lze určité zboží prodat za ekonomické ceny, je takových bodů v případě jiného zboží jen několik. Vlastníci zboží první kategorie je mohou prodat dle libosti na mnoha místech v rozsáhlé obchodní oblasti za ekonomické ceny, kdežto vlastníci zboží druhé kategorie je mohou prodat jen na několika málo místech v úzké obchodní oblasti.

Za třetí existuje zboží, pro něž existuje čilá a dobře organizovaná spekulace, jež pohlcuje každou část dostupného množství zboží přicházejícího kdykoli na trh, byť i přesahujícího současné potřeby. Existují jiné trhy se zbožím, na nichž se spekulace neprovozuje, nebo alespoň ne ve stejné míře, a na nichž, stanou-li se přesycenými zbožím, buď ceny rychle klesají, anebo musí být zboží přivezené na trh odvezeno neprodané. Statky prvního druhu lze zpravidla prodat v jakémkoli množství skutečně dostupném v daném čase s malou obětí na ceně, kdežto vlastník zboží, pro něž neexistuje žádná spekulace, může prodat množství přesahující současné potřeby jen s velmi těžkými ztrátami nebo vůbec ne.

Příklad této poslední třídy zboží jsem uvedl již dříve, když jsem citoval prodejnost knih psaných pro určité skupiny badatelů. Důležitější v tomto ohledu je zboží, jež nemá samostatné užití a je žádáno jen jako součásti jiného zboží. Ať je cena hodinkových pér nebo cena tlakoměrů pro parní stroje jakákoli, potřeby po nich jsou určeny téměř přesně počtem hodinek nebo parních strojů, jež mají být vyrobeny, a podstatně větší množství těchto prvně jmenovaných statků by nebylo možné prodat za žádnou cenu. Naproti tomu zlato a stříbro a několik dalšího zboží, jehož úzce omezená dostupná množství stojí proti téměř neomezeným potřebám, lze prodat v jakémkoli množství. Není pochyb o tom, že množství zlata tisíckrát větší, než je v současnosti dostupné, a množství stříbra stokrát větší by stále nalezlo kupce, kdyby bylo přivezeno na trh. Takové zvýšení dostupných množství těchto kovů by způsobilo jejich těžký pokles ceny a tehdy by jich nepochybně užívali lidé nevelkého majetku k nářadí a běžnému stolnímu nádobí, ba i chudší lidé k ozdobě. Avšak i kdyby byly na trh přivezeny v tak nesmírně zvětšených množstvích, nebylo by to nadarmo. Stále by se daly prodat. Podobné zvýšení nejlepšího vědeckého díla, nejvýtečnějších optických přístrojů, či dokonce takového důležitého zboží, jako je chléb a maso, by je však učinilo doslova neprodejnými. Z těchto úvah vyplývá, že držitel zlata a stříbra může velmi snadno prodat kteroukoli část množství těchto statků dostupného v daném čase, v nejhorším případě s malou ztrátou na ceně. Avšak náhlé nahromadění většiny zboží obvykle vede k mnohem většímu poklesu ceny a vždy existuje možnost, že je za takových podmínek vůbec nelze prodat.

Třetí příčinou rozdílů v prodejnosti zboží je tedy skutečnost, že kvantitativní meze množství, jež z něho lze prodat, jsou někdy širší a někdy užší a že v rámci těchto mezí lze množství některého zboží přivezeného na trh snadno prodat za ekonomické ceny, kdežto u jiného zboží tomu tak není, nebo alespoň ne ve stejné míře.

Konečně existuje zboží, pro něž existují téměř nepřetržité trhy. Cenné papíry a řadu surovin lze v místech, kde existují zbožové burzy, prodávat každý den. Existuje jiné zboží, s nímž se obchoduje ve dvou nebo třech dnech v týdnu. Pro obiloviny a jiné luštěniny obvykle existují týdenní trhy, pro výrobky průmyslu čtvrtletní veletrhy a pro koně a jiná domácí zvířata dva nebo více takzvaných výročních trhů do roka atd.

Čtvrtou příčinou rozdílů v prodejnosti zboží je tak skutečnost, že časové meze, v nichž lze zboží prodat, jsou někdy širší a někdy užší a že v rámci těchto mezí lze některé zboží prodat za ekonomické ceny kdykoli, kdežto jiné jen ve více či méně vzdálených okamžicích.

Obrátíme-li se nyní krátce ke skutečným jevům hospodářského života a budeme-li pozorovat mimořádné rozdíly v prodejnosti různého zboží, nebude pro nás obtížné převést tyto rozdíly na jednu nebo více příčin vysvětlených výše.

Kdo vlastní určité množství obilí, má ve svém držení zboží, jehož se může zbavit téměř v kterémkoli okamžiku, jak si přeje, všude tam, kde existují obilní burzy. Tam, kde existují jen týdenní trhy, je stále může prodávat každý týden za ceny, jež jsou v souladu s hospodářskou situací. Má tak zboží, které je, abychom užili velmi výmluvného obchodnického výrazu, téměř „hotovou likviditou“. Příčiny toho spočívají ve velkém počtu osob, jež mají potřeby po obilí, v širokých prostorových, časových a kvantitativních mezích jeho prodejnosti, v obvykle výkonné organizaci obilních trhů a v čilé spekulaci s tímto zbožím.

Kdo má zásobu kožešin, ocitne se v mnoha ohledech v poněkud nepříznivější situaci. Kvantitativní meze prodejnosti tohoto předmětu jsou mnohem užší a trhy hůře organizované než ty pro obilí. Trhy s kožešinami jsou navíc často velmi vzdálené jeden od druhého v prostoru i čase a spekulace s tímto předmětem je mnohem méně čilá než s obilím. Kdo má pšenici, bude schopen zbavit se svých zásob za téměř jakýchkoli okolností, je-li ochoten prodávat o zlomek pence pod současnou tržní kotací. To nebude vždy platit o kožešinách a mnohem snáze se může stát, že vlastník může prodat své zásoby jen s poměrně velkými ztrátami nebo snad někdy vůbec ne, a že může být proto nucen čekat značnou dobu, než prodá. Ještě větší protiklady bychom získali, kdybychom srovnali prodejnost obilí s prodejností takových předmětů, jako jsou dalekohledy, mořskopěnové ozdoby a hrnkové rostliny obecně, anebo s méně prodejnými druhy tohoto zboží!

C. Snadnost, s níž zboží obíhá.

V předchozích oddílech jsem vyložil obecné i zvláštní příčiny rozdílů ve zpeněžitelnosti zboží. Jinými slovy, ukázal jsem příčiny větší či menší snadnosti, s níž může vlastník zboží očekávat, že je prodá za hospodářské ceny. Na tomto místě by se člověk mohl klonit k názoru, že tím je vyřešen i problém větší či menší snadnosti, s níž může zboží obíhat několika rukama, neboť oběh zboží několika rukama je prostě řadou jednotlivých směn; a mohl by se domnívat, že zboží, které lze bez obtíží předat z rukou jeho vlastníka jinému hospodařícímu jedinci, by si mělo stejně snadno nalézt cestu z rukou druhého vlastníka do rukou třetího a tak dále. Zkušenost však ukazuje, že to neplatí o veškerém zboží. V dalším bude naším úkolem zkoumat zvláštní příčiny odpovědné za skutečnost, že některé zboží lze pozorovat snadno obíhat z ruky do ruky, zatímco jiné, byť i takové, jež má vysoký stupeň zpeněžitelnosti, nikoli.

Některé zboží má v rukou každého hospodařícího jedince téměř stejnou zpeněžitelnost. Zlaté nugety vyrýžované z písku řeky Aranyos špinavým sedmihradským cikánem jsou v jeho rukou právě tak prodejné jako v rukou majitele zlatého dolu, ovšem za předpokladu, že cikán ví, kde pro své zboží nalézt patřičný trh. Zlaté nugety mohou projít libovolným počtem rukou, aniž by jejich zpeněžitelnost jakkoli poklesla. Avšak oděvy, ložní prádlo, připravené pokrmy atd. by v rukou cikána byly podezřelé a téměř neprodejné, nebo přinejmenším značně znehodnocené, i kdyby je sám neužíval, a i kdyby je byl od počátku získal jen s úmyslem předat je směnou dál. Jakkoli prodejné může být zboží tohoto druhu v rukou svých výrobců či některých obchodníků, ztrácí svou zpeněžitelnost zcela, anebo přinejmenším zčásti, jakmile vyvstane byť jen podezření, že již bylo užíváno nebo se ocitlo jen v nečistých rukou. Není proto v hospodářské směně způsobilé k oběhu z ruky do ruky.

Jiné zboží vyžaduje ke svému prodeji zvláštní znalosti, dovednosti, povolení nebo vládní licence, výsady atd. a v rukou jedince, který tyto náležitosti nemůže získat, není vůbec prodejné, nebo jen s obtížemi. V každém případě v jeho rukou pozbývá hodnoty. Zboží určené k obchodu s Indií nebo Jižní Amerikou, farmaceutické přípravky, patentované výrobky atd. mohou být v rukou určitých osob nadmíru prodejné, avšak v rukou osob jiných ztrácejí značnou část své zpeněžitelnosti. Proto se právě tak málo jako zboží z předchozího odstavce hodí k volnému oběhu z ruky do ruky.

Mimoto zboží, které musí být zvlášť přizpůsobeno potřebám spotřebitele, aby vůbec bylo upotřebitelné, není v rukou každého vlastníka prodejné ve stejné míře. Boty, klobouky a podobné výrobky všech velikostí jsou vždy poměrně dobře prodejné v rukou obchodníka s obuví nebo kloboučníka, v jejichž krámech či obchodech se shromažďuje velký počet zákazníků, a to zejména proto, že tito obchodníci zpravidla disponují prostředky k přizpůsobení zboží zvláštním potřebám svých zákazníků. V rukou jiné osoby lze toto zboží prodat jen s obtížemi a téměř vždy jen s velkou ztrátou. Ani toto zboží se nehodí k volnému oběhu z ruky do ruky.

Zboží, jehož ceny nejsou dobře známy nebo podléhají značným výkyvům, rovněž nepřechází snadno z ruky do ruky. Kupci takového zboží hrozí nebezpečí, že za ně „přeplatí“, anebo že utrpí ztrátu dříve, než je předá dál, v důsledku poklesu ceny. „Partie“ obilí na obilní burze nebo balík oblíbených cenných papírů na burze cenných papírů může v několika hodinách snadno desetkrát změnit majitele, avšak statky a továrny, jejichž hodnotu lze stanovit teprve po pečlivém prozkoumání všech rozhodných okolností, jsou k rychlému oběhu naprosto nezpůsobilé. I lidé, kteří nejsou členy burzy cenných papírů, ochotně přijmou namísto hotovosti cenné papíry, jejichž ceny nepodléhají žádným podstatným výkyvům. Avšak zboží, které podléhá prudkým cenovým výkyvům, může snadno obíhat jen „pod cenou“, neboť všechny osoby, jež nejsou ochotny spekulovat, se budou chtít chránit před ztrátou. Tak ani zboží, jehož ceny jsou nejisté nebo silně kolísají, se nehodí k volnému oběhu z ruky do ruky.

Konečně je zřejmé, že jednotlivé činitele omezující zpeněžitelnost zboží budou mít násobnou váhu všude tam, kde se zboží převádí z ruky do ruky, z místa na místo a z jednoho časového období do druhého. Zboží, jehož zpeněžitelnost je omezena na malý počet osob, jehož oblast odbytu je omezená, které lze uchovat jen po krátkou dobu, jehož uchování si vyžaduje značné hospodářské oběti, které lze v kterémkoli okamžiku přivést na trh jen v přísně omezeném množství nebo jehož ceny podléhají výkyvům atd., může sice v určitých (byť velmi úzkých) mezích podržet jistý stupeň zpeněžitelnosti, není však schopno volně obíhat.

Tak shledáváme, že má-li být zboží schopno volně obíhat, musí být v nejširším smyslu toho slova prodejné každému hospodařícímu jedinci, jehož rukama může projít, a každé z těchto osob musí být prodejné nikoli jen v jednom ohledu, nýbrž ve všech čtyřech smyslech výše rozebraných.