Všechny věci podléhají zákonu příčiny a účinku. Tento velký princip nezná výjimky a marně bychom v říši zkušenosti hledali příklad opaku. Lidský pokrok nemá sklon jej zpochybňovat, nýbrž spíše jej potvrzuje a stále dále rozšiřuje poznání rozsahu jeho platnosti. Jeho trvalé a vzrůstající uznání je proto úzce spjato s lidským pokrokem.

Vlastní osoba člověka, a kterýkoli z jejích stavů, jsou ostatně články v této velké všeobecné struktuře vztahů. Je nemožné pojmout změnu vlastní osoby z jednoho stavu do druhého jakýmkoli jiným způsobem než tak, který podléhá zákonu kauzality. Přechází-li tedy člověk ze stavu potřeby do stavu, v němž je potřeba uspokojena, musí pro tuto změnu existovat dostatečné příčiny. Buď musí v organismu člověka působit síly, které napravují narušený stav, nebo na něj musí působit vnější věci, jež jsou svou povahou schopny vyvolat stav, který nazýváme uspokojením našich potřeb.

Věci, které lze uvést do příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb, označujeme jako užitečné věci.³ Jestliže však tuto příčinnou souvislost jednak rozpoznáme, jednak máme moc skutečně užitečné věci namířit k uspokojení svých potřeb, nazýváme je statky.⁴

Má-li se nějaká věc stát statkem, jinými slovy, má-li nabýt charakteru statku, musí být současně přítomny všechny čtyři následující předpoklady:

1. Lidská potřeba.
2. Takové vlastnosti, které činí věc schopnou být uvedena do příčinné souvislosti s uspokojením této potřeby.
3. Lidské poznání této příčinné souvislosti.
4. Vláda nad věcí dostatečná k tomu, aby byla namířena k uspokojení potřeby.

Teprve jsou-li všechny čtyři tyto předpoklady přítomny současně, může se věc stát statkem. Chybí-li byť jen jeden z nich, nemůže věc nabýt charakteru statku,⁵ a věc již charakterem statku disponující by jej ihned pozbyla, kdyby přestal být přítomen byť jen jediný ze čtyř předpokladů.⁶

Věc tudíž pozbývá charakteru statku: (1) jestliže v důsledku změny lidských potřeb zaniknou ony konkrétní potřeby, které je věc schopna uspokojovat, (2) kdykoli se schopnost věci být uvedena do příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb ztratí následkem změny jejích vlastních vlastností, (3) jestliže zanikne poznání příčinné souvislosti mezi věcí a uspokojováním lidských potřeb, nebo (4) jestliže nad ní lidé ztratí vládu tak úplně, že ji již nemohou přímo užít k uspokojení svých potřeb a nemají žádný prostředek, jak svou moc tak činit znovu nabýt.

Zvláštní situaci lze pozorovat vždy, když věci, jež nejsou schopny být uvedeny do jakékoli příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb, jsou přesto lidmi pokládány za statky. K tomu dochází (1) když jsou věcem mylně připisovány vlastnosti, a tedy schopnosti, které ve skutečnosti nemají, nebo (2) když se mylně předpokládá existence neexistujících lidských potřeb. V obou případech máme co činit s věcmi, které ve skutečnosti nestojí ve vztahu již popsaném jako určujícím charakter statku u věcí, nýbrž v něm stojí pouze v mínění lidí. K věcem první třídy patří většina kosmetických přípravků, všechny zaříkávací předměty, většina léků podávaných nemocným národy raných civilizací a primitivními národy ještě dnes, proutky k hledání pramenů, nápoje lásky atd. Neboť všechny tyto věci jsou neschopny skutečně uspokojit potřeby, jimž mají sloužit. K věcem druhé třídy patří léky na choroby, které ve skutečnosti neexistují, nářadí, sochy, stavby atd. užívané pohanskými národy k uctívání model, mučicí nástroje a podobně. Takové věci, které odvozují svůj charakter statku pouze z vlastností, jež se o nich domnívají, že je mají, nebo z potřeb pouze lidmi domnělých, lze tudíž případně nazvat imaginárními statky.⁷

Jak národ dosahuje vyšších stupňů civilizace a jak lidé pronikají hlouběji do pravé povahy věcí a své vlastní přirozenosti, počet pravých statků se stále zvětšuje a, jak lze snadno pochopit, počet imaginárních statků se postupně zmenšuje. Není to nedůležitý doklad souvislosti mezi přesným poznáním a lidským blahobytem, že počet takzvaných imaginárních statků se zkušeností ukazuje být obvykle největší u národů, které jsou nejchudší na pravé statky.

Zvláštního vědeckého zájmu jsou statky, jež někteří pisatelé v naší disciplíně pojednali jako zvláštní třídu statků zvanou „vztahy“.⁸ Do této kategorie patří podniky, dobré jméno, monopoly, autorská práva, patenty, živnostenské koncese, práva autorů a též, podle některých pisatelů, rodinné vazby, přátelství, láska, náboženská a vědecká společenství atd. Lze ochotně připustit, že řada těchto vztahů nedovoluje přísné prověření jejich charakteru statku. Že však mnohé z nich, jako podniky, monopoly, autorská práva, dobré jméno u zákazníků a podobně, jsou skutečně statky, ukazuje, i bez odvolávání se na další důkaz, skutečnost, že se s nimi často setkáváme jako s předměty obchodu. Připouští-li nicméně teoretik, který se tomuto tématu věnoval nejdůkladněji⁹,¹⁰, že zařazení těchto vztahů mezi statky má v sobě cosi podivného a jeví se nezaujatému oku jako anomálie, musí podle mého mínění existovat poněkud hlubší důvod pro takové pochyby než nevědomé působení materialistické předpojatosti naší doby, jež za věci, a tudíž i za statky, považuje pouze hmoty a síly (hmatatelné předměty a pracovní služby).

Znalci práva několikrát poukázali na to, že náš jazyk nemá výraz pro „užitečná jednání“ obecně, nýbrž jen pro „pracovní služby“. Existuje však celá řada jednání, a dokonce i pouhých opomenutí, která nelze nazvat pracovními službami, jež jsou nicméně rozhodně užitečná pro určité osoby, pro něž mohou mít dokonce značnou hospodářskou hodnotu. Že někdo ode mne kupuje zboží nebo využívá mých právních služeb, není zajisté žádnou pracovní službou z jeho strany, je to nicméně jednání pro mě prospěšné. Že zámožný lékař přestane provozovat lékařství v malém venkovském městě, v němž je kromě něho samotného jen jeden další lékař, lze s ještě menším oprávněním nazvat pracovní službou. Je to však zajisté opomenutí značného prospěchu pro zbývajícího lékaře, který se tím stává monopolistou.

Zda větší či menší počet osob pravidelně vykonává jednání, jež jsou pro někoho prospěšná (například počet zákazníků vůči kupci), nemění povahu těchto jednání. A zda určitá opomenutí ze strany některých či všech obyvatel města nebo státu, jež jsou pro někoho užitečná, vznikají dobrovolně, nebo právním donucením (přirozené nebo zákonné monopoly, autorská práva, ochranné známky atd.), nijak nemění povahu těchto užitečných opomenutí. Z hospodářského hlediska jsou tedy to, co se nazývá klientelou, dobrým jménem, monopoly atd., užitečná jednání nebo opomenutí jiných lidí, anebo (jako například v případě podniků) souhrny hmotných statků, pracovních služeb a jiných užitečných jednání a opomenutí. Dokonce i vztahy přátelství a lásky, náboženská společenství a podobně se zjevně skládají z jednání nebo opomenutí jiných osob, jež jsou pro nás prospěšná.

Jsou-li tato užitečná jednání nebo opomenutí takového druhu, že s nimi můžeme disponovat — jak je tomu u dobrého jména u zákazníků, podniků, monopolních práv atd. —, není důvodu, proč bychom je neměli zařadit mezi statky, aniž bychom shledávali nutným uchylovat se k temnému pojmu „vztahů“ a aniž bychom tyto „vztahy“ stavěli do protikladu ke všem ostatním statkům jakožto zvláštní kategorii. Naopak, všechny statky lze, myslím, rozdělit do dvou tříd: hmotných statků (zahrnujících všechny přírodní síly, pokud jsou statky) a užitečných lidských jednání (a opomenutí), z nichž nejdůležitější jsou pracovní služby.

2. Příčinné souvislosti mezi statky

Než přistoupíme k jiným tématům, jeví se mi pro naši vědu prvořadě důležité, abychom si ujasnili příčinné souvislosti mezi statky. V naší vědě, stejně jako ve všech jiných vědách, bude pravého a trvalého pokroku dosaženo teprve tehdy, až již nebudeme předměty svých vědeckých pozorování považovat jen za nesouvisející jevy, nýbrž se pokusíme objevit jejich příčinné souvislosti a zákony, jimž podléhají. Chléb, který jíme, mouka, z níž chléb pečeme, obilí, jež meleme na mouku, a pole, na němž se obilí pěstuje — všechny tyto věci jsou statky. Avšak poznání této skutečnosti nepostačuje pro naše účely. Naopak, je nutné, po způsobu všech ostatních empirických věd, pokusit se roztřídit rozličné statky podle jejich vlastních charakteristik, poznat místo, které každý statek zaujímá v příčinném svazku statků, a konečně objevit hospodářské zákony, jimž podléhají.

Náš blahobyt v kterémkoli daném okamžiku je, pokud závisí na uspokojování našich potřeb, zajištěn, máme-li k dispozici statky potřebné k jejich přímému uspokojení. Máme-li například nezbytné množství chleba, jsme s to uspokojit svou potřebu potravy přímo. Příčinná souvislost mezi chlebem a uspokojením jedné z našich potřeb je tudíž přímá a prověření charakteru statku u chleba podle principů stanovených v předchozím oddíle nečiní žádných obtíží. Totéž platí pro všechny ostatní statky, jichž lze přímo užít k uspokojení našich potřeb, jako jsou nápoje, oděvy, šperky atd.

Avšak ještě jsme nevyčerpali seznam věcí, jejichž charakter statku uznáváme. Neboť kromě statků, které slouží našim potřebám přímo (a které budou pro stručnost napříště nazývány „statky prvního řádu“), nacházíme ve svém hospodářství velký počet jiných věcí, které nelze uvést do žádné přímé příčinné souvislosti s uspokojováním našich potřeb, jež však mají charakter statku neméně jistě než statky prvního řádu. Na našich trzích vidíme vedle chleba a jiných statků schopných uspokojovat lidské potřeby přímo též množství mouky, paliva a soli. Shledáváme, že nářadí a nástroje pro výrobu chleba a zručné pracovní služby nezbytné k jejich užití se pravidelně obchodují. Všechny tyto věci, anebo přinejmenším jejich zdaleka největší počet, jsou neschopny uspokojovat lidské potřeby jakýmkoli přímým způsobem — neboť jaká lidská potřeba by mohla být uspokojena konkrétní pracovní službou pekařského tovaryše, pekařským náčiním nebo dokonce množstvím obyčejné mouky? Že tyto věci jsou nicméně v lidském hospodářství pojednávány jako statky, zrovna tak jako statky prvního řádu, je dáno skutečností, že slouží k výrobě chleba a jiných statků prvního řádu, a jsou tudíž nepřímo, byť ne přímo, schopny uspokojovat lidské potřeby. Totéž platí o tisících jiných věcí, které nemají schopnost uspokojovat lidské potřeby přímo, jichž se však přesto užívá k výrobě statků prvního řádu, a které tak lze uvést do nepřímé příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb. Tyto úvahy dokazují, že vztah odpovědný za charakter statku u těchto věcí, které budeme nazývat statky druhého řádu, je v základě týž jako vztah u statků prvního řádu. Skutečnost, že statky prvního řádu mají přímý a statky druhého řádu nepřímý příčinný vztah k uspokojování našich potřeb, nezakládá žádný rozdíl v podstatě onoho vztahu, neboť požadavkem pro nabytí charakteru statku je existence nějaké příčinné souvislosti mezi věcmi a uspokojováním lidských potřeb, nikoli však nutně takové, která je přímá.

Na tomto místě by bylo lze snadno ukázat, že ani těmito statky jsme nevyčerpali seznam věcí, jejichž charakter statku uznáváme, a že, abychom pokračovali v dřívějším příkladu, mlýny na obilí, pšenice, žito a pracovní služby vynaložené na výrobu mouky atd. se jeví jako statky třetího řádu, zatímco pole, nástroje a zařízení nezbytné k jejich obdělávání a konkrétní pracovní služby zemědělců se jeví jako statky čtvrtého řádu. Domnívám se však, že myšlenka, kterou jsem předkládal, je již dostatečně jasná.

V předchozím oddíle jsme viděli, že příčinný vztah mezi věcí a uspokojováním lidských potřeb je jedním z předpokladů jejího statkového charakteru. Myšlenku rozvinutou v tomto oddíle lze shrnout do tvrzení, že pro statkový charakter věci není požadavkem, aby ji bylo možné uvést do přímé příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb. Ukázalo se, že statky mající nepřímý příčinný vztah k uspokojování lidských potřeb se liší těsností tohoto vztahu. Ukázalo se však také, že tento rozdíl nijak neovlivňuje podstatu statkového charakteru. V této souvislosti byl učiněn rozdíl mezi statky prvního, druhého, třetího, čtvrtého a vyšších řádů.

Opět je nutné, abychom se od počátku chránili před chybným výkladem toho, co bylo řečeno. V obecném pojednání o statkovém charakteru jsem již poukázal na to, že statkový charakter není vlastnost vlastní statkům samotným. Totéž varování je třeba vyslovit i zde, kde se zabýváme řádem či místem, jež statek zaujímá v příčinné souvislosti statků. Označit řád určitého statku znamená pouze naznačit, že tento statek má v nějakém konkrétním užití těsnější či vzdálenější příčinný vztah k uspokojování lidské potřeby. Řád statku tedy není nic, co by bylo vlastní statku samotnému, a tím méně je jeho vlastností.

Nepřikládám proto žádnou zvláštní váhu řádům přiřazeným statkům, ať již zde, nebo v následujícím výkladu zákonů, jimiž se statky řídí, ačkoli přiřazení těchto řádů, jsou-li správně chápány, se stane důležitou pomůckou při výkladu obtížného a významného předmětu. Chci však zvláště zdůraznit, jak důležité je porozumět příčinnému vztahu mezi statky a uspokojováním lidských potřeb a, v závislosti na povaze tohoto vztahu v jednotlivých případech, více či méně přímé příčinné souvislosti statků s těmito potřebami.

3. Zákony, jimiž se řídí statkový charakter

A. Statkový charakter statků vyššího řádu je závislý na vládnutí odpovídajícími komplementárními statky.

Máme-li k dispozici statky prvního řádu, je v naší moci použít je přímo k uspokojení svých potřeb. Máme-li k dispozici odpovídající statky druhého řádu, je v naší moci přeměnit je ve statky prvního řádu, a tak je nepřímým způsobem využít k uspokojení svých potřeb. Podobně, pokud bychom měli k dispozici pouze statky třetího řádu, měli bychom moc přeměnit je v odpovídající statky druhého řádu a tyto zase v odpovídající statky prvního řádu. Měli bychom tedy moc využít statky třetího řádu k uspokojení svých potřeb, ačkoli tuto moc je nutné uplatnit jejich přeměnou ve statky postupně nižších řádů. Totéž tvrzení platí pro všechny statky vyššího řádu a nemůžeme pochybovat o tom, že mají statkový charakter, je-li v naší moci je skutečně využít k uspokojení svých potřeb.

Tento poslední požadavek však obsahuje omezení nikoli nepatrného významu, pokud jde o statky vyššího řádu. Neboť nikdy není v naší moci využít kterýkoli konkrétní statek vyššího řádu k uspokojení svých potřeb, pokud zároveň nevládneme ostatními (komplementárními) statky vyššího řádu.

Předpokládejme například, že hospodařící jedinec nevlastní žádný chléb přímo, ale vládne všemi statky druhého řádu nezbytnými k jeho výrobě. Nelze pochybovat o tom, že přesto bude mít moc uspokojit svou potřebu chleba. Předpokládejme však, že tatáž osoba vládne moukou, solí, kvasnicemi, pracovními službami, a dokonce všemi nástroji a zařízeními nezbytnými k výrobě chleba, ale postrádá jak palivo, tak vodu. V tomto druhém případě je zřejmé, že již nemá moc využít statky druhého řádu ve svém vlastnictví k uspokojení své potřeby, neboť chléb nelze vyrobit bez paliva a vody, i kdyby všechny ostatní nezbytné statky byly po ruce. Statky druhého řádu tedy v tomto případě okamžitě ztratí svůj statkový charakter ve vztahu k potřebě chleba, neboť jeden ze čtyř předpokladů existence jejich statkového charakteru (v tomto případě čtvrtý předpoklad) chybí.

Je možné, že věci, jejichž statkový charakter byl ztracen ve vztahu k potřebě chleba, si zachovají svůj statkový charakter ve vztahu k jiným potřebám, má-li jejich vlastník moc využít je k uspokojení jiných potřeb než své potřeby chleba, nebo jsou-li samy o sobě schopny přímo či nepřímo uspokojit lidskou potřebu navzdory nedostatku jednoho či více komplementárních statků. Pokud však nedostatek jednoho či více komplementárních statků znemožní, aby dostupné statky druhého řádu byly využity, ať již samy o sobě, nebo v kombinaci s jinými dostupnými statky, k uspokojení jakékoli lidské potřeby, ztratí svůj statkový charakter zcela. Neboť hospodařící lidé již nebudou mít moc nasměrovat dotyčné statky k uspokojení svých potřeb, a jeden z podstatných předpokladů jejich statkového charakteru tedy chybí.

Naše dosavadní zkoumání přináší jako první výsledek tvrzení, že statkový charakter statků druhého řádu je závislý na tom, zda jsou lidem k dispozici komplementární statky téhož řádu ve vztahu k výrobě alespoň jednoho statku prvního řádu.

Otázka závislosti statkového charakteru statků vyššího řádu než druhého na dostupnosti komplementárních statků je složitější. Tato dodatečná složitost však nikterak nespočívá ve vztahu statků vyššího řádu k odpovídajícím statkům nejblíže nižšího řádu (například ve vztahu statků třetího řádu k odpovídajícím statkům druhého řádu, nebo statků pátého řádu ke statkům čtvrtého řádu). Neboť i nejstručnější úvaha o příčinném vztahu mezi těmito statky poskytuje úplnou analogii ke vztahu právě prokázanému mezi statky druhého řádu a statky nejblíže nižšího (prvního) řádu. Zásadu z předchozího odstavce lze zcela přirozeně rozšířit do tvrzení, že statkový charakter statků vyššího řádu je přímo závislý na tom, zda jsou k dispozici komplementární statky téhož řádu ve vztahu k výrobě alespoň jednoho statku nejblíže nižšího řádu.

Dodatečná složitost vznikající u statků vyššího řádu než druhého spočívá spíše v tom, že ani vládnutí všemi statky potřebnými k výrobě statku nejblíže nižšího řádu nezakládá nutně jejich statkový charakter, pokud lidé zároveň nevládnou všemi jejich komplementárními statky tohoto nejblíže nižšího řádu a všech ještě nižších řádů. Předpokládejme, že někdo vládne všemi statky třetího řádu, které jsou potřebné k výrobě statku druhého řádu, ale nevládne ostatními komplementárními statky druhého řádu. V tomto případě ani vládnutí všemi statky třetího řádu potřebnými k výrobě jediného statku druhého řádu mu nedá moc skutečně nasměrovat tyto statky třetího řádu k uspokojení lidských potřeb. Ačkoli má moc přeměnit statky třetího řádu (jejichž statkový charakter je zde předmětem otázky) ve statky druhého řádu, nemá moc přeměnit statky druhého řádu v odpovídající statky prvního řádu. Nebude tedy mít moc nasměrovat statky třetího řádu k uspokojení svých potřeb, a protože tuto moc ztratil, statky třetího řádu okamžitě ztrácejí svůj statkový charakter.

Je tedy zřejmé, že výše uvedená zásada — statkový charakter statků vyššího řádu je přímo závislý na tom, zda jsou k dispozici komplementární statky téhož řádu ve vztahu k výrobě alespoň jednoho statku nejblíže nižšího řádu — nezahrnuje všechny předpoklady pro založení statkového charakteru věcí, neboť vládnutí všemi komplementárními statky téhož řádu nám samo o sobě nedává moc nasměrovat tyto věci k uspokojení svých potřeb. Máme-li k dispozici statky třetího řádu, je jejich statkový charakter vskutku přímo závislý na tom, zda jsme schopni přeměnit je ve statky druhého řádu. Dalším požadavkem jejich statkového charakteru je však naše schopnost přeměnit statky druhého řádu zase ve statky prvního řádu, což zahrnuje ještě další požadavek, totiž že musíme vládnout určitými komplementárními statky druhého řádu.

Vztahy statků čtvrtého, pátého a ještě vyšších řádů jsou zcela analogické. I zde je statkový charakter věcí tak vzdálených od uspokojování lidských potřeb přímo závislý na dostupnosti komplementárních statků téhož řádu. Je však závislý i na tom, zda vládneme komplementárními statky nejblíže nižšího řádu, dále komplementárními statky řádu pod ním, a tak dále, a to takovým způsobem, že je v naší moci skutečně nasměrovat statky vyššího řádu k výrobě statku prvního řádu, a tím nakonec k uspokojení lidské potřeby. Označíme-li celý souhrn statků, které jsou potřebné k využití statku vyššího řádu pro výrobu statku prvního řádu, jako jeho komplementární statky v širším smyslu tohoto pojmu, získáme obecnou zásadu, že statkový charakter statků vyššího řádu závisí na tom, zda jsme schopni vládnout jejich komplementárními statky v tomto širším smyslu pojmu.

Nic nemůže postavit velkou příčinnou propojenost mezi statky před naše oči názorněji než tato zásada vzájemné závislosti statků.

Když v roce 1862 americká občanská válka vysušila nejdůležitější evropský zdroj bavlny, tisíce jiných statků, které byly komplementární k bavlně, ztratily svůj statkový charakter. Mám na mysli zejména pracovní služby anglických a kontinentálních dělníků v přádelnách bavlny, kteří se tehdy z větší části stali nezaměstnanými a byli nuceni žádat o veřejnou dobročinnost. Pracovní služby (jimiž tito zdatní dělníci vládli) zůstaly tytéž, ale velké množství z nich ztratilo svůj statkový charakter, neboť jejich komplementární statek, bavlna, byl nedostupný a tyto konkrétní pracovní služby nemohly být z větší části samy o sobě nasměrovány k uspokojení žádné lidské potřeby. Tyto pracovní služby se však okamžitě staly opět statky, když se jejich komplementární statek opět stal dostupným v důsledku zvýšeného dovozu bavlny, zčásti z jiných zdrojů zásobování a zčásti, po skončení americké občanské války, ze starého zdroje.

Naopak statky často ztrácejí svůj statkový charakter proto, že lidé nevládnou nezbytnými pracovními službami, které jsou k nim komplementární. V řídce osídlených zemích, zvláště v zemích pěstujících jednu převládající plodinu, jako je pšenice, dochází po obzvláště dobrých sklizních často k velmi vážnému nedostatku pracovních služeb, jednak proto, že zemědělští dělníci, nečetní a žijící roztroušeně, nacházejí v dobách hojnosti jen málo pobídek k tvrdé práci, a jednak proto, že sklizňové práce jsou v důsledku výlučného pěstování pšenice soustředěny do velmi krátkého časového úseku. Za takových podmínek (například na úrodných pláních Uher), kde jsou požadavky na pracovní služby v krátkém časovém intervalu velmi velké, ale kde dostupné pracovní služby nepostačují, často velké množství obilí na polích zkazí. Důvodem je, že statky komplementární k plodinám stojícím na polích (pracovní služby nezbytné k jejich sklizni) chybějí, takže plodiny samy ztrácejí svůj statkový charakter.

Je-li hospodářství národa vysoce rozvinuté, jsou jednotlivé komplementární statky obvykle v rukou různých osob. Výrobci každého jednotlivého výrobku obvykle provozují svou živnost mechanickým způsobem, zatímco výrobci komplementárních statků si stejně málo uvědomují, že statkový charakter věcí, které vyrábějí či zhotovují, závisí na existenci jiných statků, jež nejsou v jejich vlastnictví. Omyl, že statky vyššího řádu mají statkový charakter samy o sobě, a bez ohledu na dostupnost komplementárních statků, vzniká nejsnáze v zemích, kde díky čilému obchodu a vysoce rozvinutému hospodářství vzniká téměř každý výrobek za mlčenlivého a zpravidla zcela nevědomého předpokladu výrobce, že jiné osoby, s nímž spojené obchodem, dodají komplementární statky ve správnou dobu. Teprve když je tento mlčenlivý předpoklad zklamán takovou změnou podmínek, že zákony, jimiž se řídí statky, učiní své působení zjevně patrným, dojde k přerušení obvyklých mechanických obchodních transakcí, a teprve tehdy se pozornost veřejnosti obrátí k těmto projevům a k jejich vnitřním příčinám.

B. Statkový charakter statků vyššího řádu je odvozen od statkového charakteru odpovídajících statků nižšího řádu.

Zkoumání povahy a příčinných souvislostí statků, jak jsem je vyložil v prvních dvou oddílech, vede k poznání dalšího zákona, jejž statky jako takové dodržují — to jest bez ohledu na svůj hospodářský charakter.

Ukázalo se, že existence lidských potřeb je jedním z podstatných předpokladů statkového charakteru, a že pokud lidské potřeby, s jejichž uspokojením může být věc uvedena do příčinné souvislosti, zcela zmizí, statkový charakter věci je okamžitě ztracen, ledaže pro ni vzniknou nové potřeby.

Z toho, co bylo řečeno o povaze statků, je přímo zřejmé, že statky prvního řádu okamžitě ztrácejí svůj statkový charakter, pokud potřeby, jež dříve sloužily uspokojovat, všechny zmizí, aniž by pro ně vznikly nové potřeby. Problém se stává složitějším, obrátíme-li se k celému rozsahu statků příčinně spojených s uspokojováním lidské potřeby a zkoumáme-li účinek zmizení této potřeby na statkový charakter statků vyššího řádu, které jsou příčinně spojeny s jejím uspokojením.

Předpokládejme, že potřeba přímé lidské spotřeby tabáku by v důsledku změny vkusu zmizela a že by zároveň zmizely všechny ostatní potřeby, jež by tabák již připravený k lidské spotřebě mohl sloužit uspokojovat. V tomto případě je jisté, že veškeré tabákové výrobky, jež jsou již po ruce v konečné podobě uzpůsobené k lidské spotřebě, by okamžitě ztratily svůj statkový charakter. Co by se však stalo s odpovídajícími statky vyššího řádu? Jaká by byla situace, pokud jde o surové tabákové listy, nástroje a zařízení používané k výrobě různých druhů tabáku, specializované pracovní služby zaměstnané v tomto odvětví, zkrátka pokud jde o všechny statky druhého řádu používané k výrobě tabáku určeného k lidské spotřebě? Jaká by dále byla situace, pokud jde o tabáková semena, tabákové farmy, pracovní služby a nástroje a zařízení zaměstnané ve výrobě surového tabáku a všechny ostatní statky, jež lze ve vztahu k potřebě tabáku považovat za statky třetího řádu? Jaká by konečně byla situace, pokud jde o odpovídající statky čtvrtého, pátého a vyšších řádů?

Statkový charakter věci je, jak jsme viděli, závislý na tom, zda ji lze uvést do příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb. Viděli jsme však také, že přímá příčinná souvislost mezi věcí a uspokojením potřeby není nikterak nezbytným předpokladem jejího statkového charakteru. Naopak, velké množství věcí odvozuje svůj statkový charakter ze skutečnosti, že stojí pouze ve více či méně nepřímém příčinném vztahu k uspokojování lidských potřeb.

Je-li prokázáno, že existence lidských potřeb způsobilých k uspokojení je předpokladem statkového charakteru ve všech případech, je tím zároveň prokázána i zásada, že statkový charakter věcí je okamžitě ztracen při zmizení potřeb, jež dříve sloužily uspokojovat. Tato zásada platí, ať již lze statky uvést do přímé příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb, nebo zda odvozují svůj statkový charakter z více či méně nepřímé příčinné souvislosti s uspokojováním lidských potřeb. Je zřejmé, že se zmizením odpovídajících potřeb přestává existovat celý základ vztahu, o němž jsme viděli, že je odpovědný za statkový charakter věcí.

Chinin by tak přestal být statkem, kdyby zmizely nemoci, jež slouží léčit, neboť jediná potřeba, s jejímž uspokojením je příčinně spojen, by již neexistovala. Zmizení užitečnosti chininu by však mělo další důsledek, že by velká část odpovídajících statků vyššího řádu byla rovněž zbavena svého statkového charakteru. Obyvatelé zemí produkujících chinin, kteří si v současnosti vydělávají na živobytí kácením a loupáním chinovníků, by náhle zjistili, že nejen jejich zásoby chinovníkové kůry, ale v důsledku toho i jejich chinovníky, nástroje a zařízení použitelné pouze k výrobě chininu a především specializované pracovní služby, jejichž prostřednictvím si dříve vydělávali na živobytí, by naráz ztratily svůj statkový charakter, neboť všechny tyto věci by za změněných okolností již neměly žádný příčinný vztah k uspokojování lidských potřeb.

Kdyby v důsledku změny vkusu potřeba tabáku zcela zmizela, prvním důsledkem by bylo, že všechny zásoby hotových tabákových výrobků po ruce by byly zbaveny svého statkového charakteru. Dalším důsledkem by bylo, že surové tabákové listy, stroje, nástroje a nářadí použitelné výlučně ke zpracování tabáku, specializované pracovní služby zaměstnané ve výrobě tabákových výrobků, dostupné zásoby tabákových semen atd. by ztratily svůj statkový charakter. Služby, v současnosti tak dobře placené, agentů, kteří mají tolik dovednosti v třídění a uvádění tabáků na trh v takových místech, jako je Kuba, Manila, Portoriko a Havana, jakož i specializované pracovní služby mnoha lidí, jak v Evropě, tak v oněch vzdálených zemích, kteří jsou zaměstnáni ve výrobě doutníků, by přestaly být statky. Dokonce i tabákové krabice, humidory, všechny druhy tabákových dýmek, troubelí atd. by ztratily svůj statkový charakter. Tento zdánlivě velmi složitý jev se vysvětluje skutečností, že všechny výše vyjmenované statky odvozují svůj statkový charakter ze své příčinné souvislosti s uspokojováním lidské potřeby tabáku. Se zmizením této potřeby je zničen jeden ze základů, na nichž spočívá jejich statkový charakter.

Statky prvního řádu však často, a statky vyššího řádu zpravidla, odvozují svůj statkový charakter nikoli pouze z jediné, nýbrž z více či méně četných příčinných souvislostí s uspokojováním lidských potřeb. Statky vyššího řádu tedy neztrácejí svůj statkový charakter, přestane-li být přítomna jen jedna, nebo obecně jen část těchto potřeb. Naopak je zřejmé, že tento účinek nastane pouze tehdy, zmizí-li všechny potřeby, s jejichž uspokojením jsou statky vyššího řádu příčinně spojeny, neboť jinak by jejich statkový charakter, v přísném souladu s hospodářským zákonem, nadále existoval ve vztahu k potřebám, s jejichž uspokojením zůstaly příčinně spojeny i za změněných podmínek. Avšak i v tomto případě jejich statkový charakter nadále existuje pouze v té míře, v jaké nadále udržují příčinný vztah k uspokojování lidských potřeb, a zmizel by okamžitě, kdyby i zbývající potřeby přestaly existovat.

Pokračujeme-li v předchozím příkladu, kdyby potřeba lidí po spotřebě tabáku zcela přestala existovat, tabák již zpracovaný do výrobků uzpůsobených k lidské spotřebě, a pravděpodobně i zásoby surových tabákových listů, tabákových semen a mnoha jiných statků vyššího řádu majících příčinnou souvislost s uspokojováním potřeby tabáku, by byly zcela zbaveny svého statkového charakteru. Avšak ne všechny statky vyššího řádu používané tabákovým průmyslem by nutně potkal tento osud. Půda a zemědělské nářadí používané při pěstování tabáku například, a snad i mnohé nástroje a stroje používané při výrobě tabákových výrobků, by si zachovaly svůj statkový charakter ve vztahu k jiným lidským potřebám, neboť je lze uvést do příčinné souvislosti s těmito jinými potřebami i po zmizení potřeby tabáku.

Zákon, podle něhož se statková povaha statků vyššího řádu odvozuje od statkové povahy odpovídajících statků nižšího řádu, k jejichž výrobě slouží, nesmí být chápán jako úprava zasahující podstatu výchozího principu, nýbrž pouze jako přeformulování tohoto principu v konkrétnější podobě.

V předchozím výkladu jsme obecně uvažovali o všech statcích, které jsou příčinně spojeny jak navzájem, tak s uspokojováním lidských potřeb. Předmětem našeho zkoumání byl celý příčinný řetězec až po jeho poslední článek, totiž uspokojení lidských potřeb. Poté, co jsme vyložili princip tohoto oddílu, můžeme nyní v oddíle následujícím obrátit pozornost vždy jen na několik článků řetězce — tím, že prozatím odhlédneme například od příčinné souvislosti mezi statky třetího řádu a uspokojováním lidských potřeb a budeme sledovat pouze příčinnou souvislost statků tohoto řádu s odpovídajícími statky kteréhokoli vyššího řádu dle naší volby.

4. Čas a omyl

Proces, jímž se statky vyššího řádu postupně přeměňují ve statky nižšího řádu a jímž jsou tyto nakonec směrovány k uspokojení lidských potřeb, není, jak jsme viděli v předchozích oddílech, nepravidelný, nýbrž podléhá, stejně jako všechny ostatní procesy změny, zákonu kauzality. Idea kauzality je však neoddělitelná od ideje času. Proces změny v sobě zahrnuje počátek a vznikání, a ty jsou myslitelné pouze jako procesy v čase. Je tedy jisté, že nikdy nemůžeme plně porozumět příčinným souvislostem mezi jednotlivými ději v nějakém procesu ani procesu samotnému, pokud jej nenahlížíme v čase a nepřikládáme k němu míru času. Tak je v procesu změny, jímž se statky vyššího řádu postupně přeměňují ve statky prvního řádu, dokud tyto posléze nepřivodí stav nazývaný uspokojením lidských potřeb, čas podstatným rysem našich pozorování.

Máme-li k dispozici komplementární statky některého určitého vyššího řádu, musíme je nejprve přeměnit ve statky nejblíže nižšího řádu a poté po stupních ve statky postupně stále nižších řádů, dokud nejsou ztvárněny ve statky prvního řádu, jež jediné lze přímo využít k uspokojení našich potřeb. Jakkoli krátká se často mohou jevit časová období ležící mezi jednotlivými fázemi tohoto procesu (a pokrok techniky a dopravních prostředků je má sklon neustále zkracovat), jejich úplné vymizení je přesto nemyslitelné. Není možné přeměnit statky kteréhokoli daného řádu v odpovídající statky nižšího řádu pouhým mávnutím ruky. Naopak, nic není jistější, než že osoba mající k dispozici statky vyššího řádu se ocitne ve skutečném postavení člověka disponujícího statky nejblíže nižšího řádu teprve po znatelném časovém období, jež může být dle konkrétních zúčastněných okolností někdy kratší a někdy delší. Avšak to, co bylo zde řečeno o jediném článku příčinného řetězce, platí tím spíše o celém procesu.

Doba, kterou tento proces v jednotlivých případech vyžaduje, se podle povahy věci značně liší. Jedinec mající k dispozici veškerou půdu, pracovní služby, nástroje a osivo potřebné k vypěstování dubového lesa bude nucen čekat téměř sto let, než bude dřevo zralé pro sekeru, a ve většině případů se skutečné držby dřeva v tomto stavu dočkají teprve jeho dědici či jiní nabyvatelé. Naproti tomu v některých případech bude osoba mající k dispozici přísady a nezbytné nástroje, pracovní služby atd. potřebné k výrobě pokrmů či nápojů moci tyto pokrmy či nápoje samy užít již za několik okamžiků. Avšak jakkoli velký je rozdíl mezi jednotlivými případy, jedno je jisté: časové období ležící mezi disponováním statky vyššího řádu a držbou odpovídajících statků nižšího řádu nelze nikdy zcela odstranit. Statky vyššího řádu tudíž nabývají a udržují svou statkovou povahu nikoli vzhledem k potřebám bezprostřední přítomnosti, nýbrž v důsledku lidské prozíravosti pouze vzhledem k potřebám, jež budou pociťovány, až bude proces výroby dokončen.

Po tom, co bylo řečeno, je zřejmé, že disponování statky vyššího řádu a disponování odpovídajícími statky prvního řádu se vzhledem k určitému druhu spotřeby liší v tom, že posledně jmenované lze spotřebovat okamžitě, kdežto prvně jmenované představují dřívější stupeň v utváření spotřebních statků, a tudíž je lze využít k přímé spotřebě teprve po uplynutí znatelného časového období, jež je podle povahy věci delší či kratší. Naší pozornosti se však dožaduje další nadmíru významný rozdíl mezi bezprostředním disponováním spotřebním statkem a jeho nepřímým disponováním (skrze držbu statků vyššího řádu).

Osoba mající spotřební statky přímo k dispozici si je jista jejich množstvím a jakostí. Avšak osoba, která jimi disponuje jen nepřímo, skrze držbu odpovídajících statků vyššího řádu, nemůže se stejnou jistotou určit množství a jakost statků prvního řádu, jež bude mít k dispozici na konci výrobního procesu.

Osoba mající sto bušlů¹¹ obilí může své nakládání s tímto statkem naplánovat s onou jistotou ohledně množství a jakosti, kterou bezprostřední držba kteréhokoli statku obecně dokáže nabídnout. Avšak osoba disponující takovým množstvím půdy, osiva, hnojiva, pracovních služeb, zemědělského náčiní atd., jaké je běžně potřebné k vyprodukování sta bušlů obilí, stojí před možností sklidit více než toto množství obilí, ale rovněž před možností sklidit méně. Nelze ani vyloučit možnost úplného selhání sklizně. Krom toho je vystavena znatelné nejistotě ohledně jakosti produktu.

Tato nejistota ohledně množství a jakosti produktu, jímž člověk disponuje skrze držbu odpovídajících statků vyššího řádu, je v některých výrobních odvětvích větší než v jiných. Jedinec mající k dispozici materiály, nástroje a pracovní služby nezbytné k výrobě obuvi bude moci z množství a jakosti statků vyššího řádu, jež má po ruce, vyvodit se značnou mírou přesnosti závěry o množství a jakosti obuvi, kterou bude mít na konci výrobního procesu. Avšak osoba disponující polem vhodným k pěstování lnu, odpovídajícím zemědělským náčiním, jakož i nezbytnými pracovními službami, lněným semenem, hnojivem atd. nebude s to utvořit si dokonale jistý úsudek o množství a jakosti olejnatého semene, které sklidí na konci výrobního procesu. Přesto bude vystavena menší nejistotě ohledně množství a jakosti svého produktu než pěstitel chmele, lovec či dokonce lovec perel. Jakkoli velké tyto rozdíly mezi jednotlivými výrobními odvětvími mohou být, a třebaže pokrok civilizace má sklon zmenšovat danou nejistotu, je jisté, že znatelná míra nejistoty ohledně množství a jakosti produktu, jenž má být posléze získán, bude vždy přítomna, byť někdy ve větší a někdy v menší míře, podle povahy věci.

Konečný důvod tohoto jevu se nachází ve zvláštním postavení člověka ve vztahu k příčinnému procesu zvanému výroba statků. Statky vyššího řádu se v souladu se zákony kauzality přeměňují ve statky nejblíže nižšího řádu; ty se dále přeměňují, až se stanou statky prvního řádu, a nakonec přivodí stav, který nazýváme uspokojením lidských potřeb. Statky vyššího řádu jsou nejdůležitějšími prvky tohoto příčinného procesu, nejsou však zdaleka jedinými. Existují i jiné prvky, mimo ty, které náleží světu statků, jež ovlivňují množství a jakost výsledku příčinného procesu zvaného výroba statků. Tyto jiné prvky jsou buď takového druhu, že jsme nerozpoznali jejich příčinnou souvislost s naším blahobytem, anebo jsou to prvky, jejichž vliv na produkt dobře známe, které jsou však z nějakého důvodu mimo naši moc.

Tak ještě nedávno lidé neznali vliv různých typů půd, chemikálií a hnojiv na růst rozličných rostlin, a tudíž nevěděli, že tyto činitele mají na výsledek výrobního procesu, jak co do jeho množství, tak co do jeho jakosti, někdy příznivější a někdy méně příznivý (či dokonce nepříznivý) účinek. V důsledku objevů v oblasti zemědělské chemie byla již určitá část nejistot zemědělství odstraněna a člověk je v postavení, aby v míře dovolené samotnými objevy v každém jednotlivém případě vyvolal příznivé účinky známých činitelů a vyhnul se těm, jež jsou škodlivé.

Změny počasí poskytují příklad z druhé kategorie. Zemědělci si obvykle zcela jasně uvědomují, jaký druh počasí je pro růst rostlin nejpříznivější. Jelikož však nemají moc vytvořit příznivé počasí či zabránit počasí škodícímu sazenicím, jsou v nemalé míře závislí na jeho vlivu na množství a jakost svého sklizeného produktu. Ačkoli počasí, stejně jako všechny ostatní přírodní síly, působí v souladu s neúprosnými příčinnými zákony, jeví se hospodařícím lidem jako sled náhod, neboť je mimo sféru jejich vlády.

Větší či menší míra jistoty při předvídání jakosti a množství produktu, který budou lidé mít k dispozici díky své držbě statků vyššího řádu potřebných k jeho výrobě, závisí na větší či menší míře úplnosti jejich znalostí o prvcích příčinného procesu výroby a na větší či menší míře vlády, kterou nad těmito prvky mohou uplatňovat. Míra nejistoty při předvídání jak množství, tak jakosti produktu je určena opačnými vztahy. Lidská nejistota ohledně množství a jakosti produktu (odpovídajících statků prvního řádu) celého příčinného procesu je tím větší, čím větší je počet prvků jakkoli zúčastněných na výrobě spotřebních statků, jimž buď nerozumíme, anebo nad nimiž, byť jim rozumíme, nemáme žádnou vládu — tedy čím větší je počet prvků, které nemají statkovou povahu.

Tato nejistota je jedním z nejdůležitějších činitelů hospodářské nejistoty lidí a, jak uvidíme v dalším výkladu, má v lidském hospodaření největší praktický význam.

5. Příčiny pokroku lidského blahobytu

„Největší zdokonalení výrobních sil práce,“ praví Adam Smith, „a větší část obratnosti, zručnosti a úsudku, s nimiž je práce kdekoli řízena či vynakládána, se zdají být účinky dělby práce.“¹² A: „Je to ono velké rozmnožení produkce všech rozličných řemesel, jež je důsledkem dělby práce, které ve společnosti dobře spravované působí onu všeobecnou hojnost, jež se rozprostírá až k nejnižším vrstvám lidu.“¹³

Tímto způsobem učinil Adam Smith z postupné dělby práce ústřední činitel hospodářského pokroku lidstva — v souladu s nesmírnou důležitostí, kterou připisuje práci jakožto prvku lidského hospodaření. Domnívám se však, že vynikající autor, jehož jsem právě citoval, vrhl ve své kapitole o dělbě práce světlo pouze na jedinou příčinu pokroku lidského blahobytu, zatímco jiné, neméně účinné příčiny unikly jeho pozornosti.

Můžeme předpokládat, že úkoly ve sběračském hospodářství australského kmene jsou z větší části rozděleny mezi jednotlivé členy kmene nejúčelnějším způsobem. Někteří jsou lovci; jiní jsou rybáři; a ještě jiní se zabývají výhradně sběrem divokých rostlinných pokrmů. Některé z žen jsou plně zaměstnány přípravou pokrmu a jiné zhotovováním oděvů. Můžeme si představit, že dělba práce kmene je dovedena ještě dále, takže každý odlišný úkol je vykonáván konkrétním specializovaným členem kmene. Položme si nyní otázku, zda by takto daleko dovedená dělba práce měla na vzrůst množství spotřebitelných statků dostupných členům kmene takový účinek, jaký Adam Smith pokládal za důsledek postupné dělby práce. Zjevně tento kmen (či kterýkoli jiný lid) v důsledku takové změny dosáhne buď téhož výsledku ze své práce s menší námahou, anebo při téže námaze výsledku většího než dříve. Zlepší tak své postavení, nakolik je to vůbec možné, prostřednictvím vhodnějšího a účelnějšího rozvržení pracovních úkolů. Toto zlepšení se však velmi liší od onoho, které můžeme pozorovat ve skutečných případech hospodářsky pokročilých národů.

Srovnejme tento poslední případ s jiným. Předpokládejme lid, který obrací svou pozornost ke statkům třetího, čtvrtého a vyššího řádu, místo aby omezoval svou činnost pouze na úkoly primitivního sběračského hospodářství — totiž na získávání přirozeně dostupných statků nejnižšího řádu (zpravidla statků prvního, a případně druhého řádu). Bude-li takový lid postupně směrovat statky stále vyšších řádů k uspokojení svých potřeb, a zvláště bude-li každý krok tímto směrem provázen vhodnou dělbou práce, nepochybně budeme pozorovat onen pokrok blahobytu, který byl Adam Smith nakloněn připisovat výhradně posledně jmenovanému činiteli. Uvidíme lovce, který zprvu pronásleduje zvěř kyjem, jak přechází k lovu lukem a loveckou sítí, k chovu dobytka nejjednoduššího druhu a postupně ke stále intenzivnějším formám chovu dobytka. Uvidíme lidi, žijící zprvu z divokých rostlin, jak přecházejí ke stále intenzivnějším formám zemědělství. Uvidíme vzestup výrobních odvětví a jejich zdokonalování prostřednictvím nástrojů a strojů. A v nejtěsnější souvislosti s tímto vývojem uvidíme, jak blahobyt tohoto lidu vzrůstá.

Čím dále lidstvo postupuje tímto směrem, tím rozmanitějšími se stávají druhy statků, tím rozmanitějšími tudíž i zaměstnání a tím nezbytnější a hospodárnější se stává i postupná dělba práce. Je však zřejmé, že vzrůst spotřebních statků, jimiž člověk disponuje, není výlučným účinkem dělby práce. Dělbu práce vskutku nelze označit ani za nejdůležitější příčinu hospodářského pokroku lidstva. Správně by měla být pokládána pouze za jeden činitel mezi velkými vlivy, které vedou lidstvo od barbarství a bídy k civilizaci a bohatství.

Vysvětlení účinku rostoucího využívání statků vyššího řádu na rostoucí množství statků dostupných k lidské spotřebě (statků prvního řádu) je věcí pranepatrné obtíže.

Ve své nejprimitivnější podobě se sběračské hospodářství omezuje na shromažďování oněch statků nejnižšího řádu, jež se shodou okolností naskýtají v přírodě. Jelikož hospodařící jedinci nevykonávají na výrobu těchto statků žádný vliv, je jejich původ nezávislý na přáních a potřebách lidí, a tudíž je, pokud jde o ně, nahodilý. Avšak opustí-li lidé tuto nejprimitivnější podobu hospodářství, zkoumají-li způsoby, jimiž lze věci spojovat v příčinném procesu k výrobě spotřebních statků, zmocní-li se věcí schopných takového spojení a zacházejí-li s nimi jako se statky vyššího řádu, získají spotřební statky, které jsou stejně skutečně výsledky přírodních procesů jako spotřební statky primitivního sběračského hospodářství, avšak dostupná množství těchto statků již nebudou nezávislá na přáních a potřebách lidí. Místo toho budou množství spotřebních statků určována procesem, který je v moci lidí a je regulován lidskými účely v mezích stanovených přírodními zákony. Spotřební statky, jež byly dříve produktem nahodilého souběhu okolností svého původu, se stávají produkty lidské vůle, v mezích stanovených přírodními zákony, jakmile lidé tyto okolnosti rozpoznali a dosáhli vlády nad nimi. Množství spotřebních statků, jimiž člověk disponuje, jsou omezena jen rozsahem lidské znalosti příčinných souvislostí mezi věcmi a rozsahem lidské vlády nad těmito věcmi. Rostoucí porozumění příčinným souvislostem mezi věcmi a lidským blahobytem a rostoucí vláda nad méně bezprostředními podmínkami zodpovědnými za lidský blahobyt dovedly tudíž lidstvo ze stavu barbarství a nejhlubší bídy k jeho dnešnímu stupni civilizace a blahobytu a proměnily rozlehlé kraje obývané hrstkou ubohých, nadmíru chudých lidí v hustě osídlené civilizované země. Nic není jistější, než že míra hospodářského pokroku lidstva bude i v budoucích epochách úměrná míře pokroku lidského poznání.

6. Majetek

Potřeby lidí jsou rozmanité a jejich životy a blahobyt nejsou zajištěny, mají-li k dispozici pouze prostředky, byť jakkoli vydatné, k uspokojení jen jediné z těchto potřeb. Ačkoli způsob a míra úplnosti uspokojení lidských potřeb mohou vykazovat téměř neomezenou rozmanitost, je přesto jistá harmonie v uspokojování jejich potřeb až do určité míry nezbytná k zachování jejich životů a blahobytu. Jeden člověk může bydlet v paláci, požívat nejvybranější pokrmy a odívat se do nejnákladnějších rouch. Jiný může nalézt místo svého odpočinku v temném koutě bídné chatrče, živit se zbytky a přikrývat se hadry. Avšak každý z nich se musí snažit uspokojit své potřeby přístřeší a oděvu, jakož i svou potřebu potravy. Je zřejmé, že ani nejúplnější uspokojení jediné potřeby nemůže udržet život a blahobyt.

V tomto smyslu není nepřípadné říci, že všechny statky, jimiž hospodařící jedinec disponuje, jsou vzhledem ke své statkové povaze vzájemně závislé, neboť každý jednotlivý statek může dosáhnout cíle, jemuž všechny slouží, totiž zachování života a blahobytu, nikoli sám o sobě, nýbrž pouze ve spojení s ostatními statky.

V izolovaném domácím hospodářství, a dokonce i tam, kde mezi lidmi existuje jen málo obchodu, je tento společný účel statků nezbytných k zachování lidského života a blahobytu zřejmý, neboť všechny jsou k dispozici jedinému hospodařícímu jedinci. Harmonie potřeb, které se jednotlivé domácnosti pokoušejí uspokojit, se odráží v jejich majetku.¹⁴ Na vyšším stupni civilizace, a zvláště v našem vysoce rozvinutém směnném hospodářství, kde držba značného množství kteréhokoli jednoho hospodářského statku dává možnost disponovat odpovídajícími množstvími všech ostatních statků, je vzájemná závislost statků méně zřetelně patrná v hospodářství jednotlivých členů společnosti, avšak vyjevuje se mnohem zřetelněji, je-li uvážen hospodářský systém jako celek.

Všude vidíme, že účelům hospodařících lidí neslouží jednotlivé statky, nýbrž kombinace statků různého druhu. Tyto kombinace statků jsou jedincům k dispozici buď přímo, jak je tomu v izolovaném domácím hospodářství, anebo zčásti přímo a zčásti nepřímo, jak je tomu v našem rozvinutém směnném hospodářství. Pouze ve své úplnosti přivodí tyto statky účinek, který nazýváme uspokojením našich požadavků, a v důsledku toho zajištěním našich životů a blahobytu.

Celý souhrn statků, jimiž hospodařící jedinec disponuje k uspokojení svých potřeb, nazýváme jeho majetkem. Jeho majetek však není svévolně sestavené množství statků, nýbrž přímý odraz jeho potřeb, ucelený celek, jehož žádnou podstatnou část nelze zmenšit či zvětšit, aniž by tím bylo dotčeno uskutečnění cíle, jemuž slouží.