Po předčasné smrti otce se Schumpeterova matka Johanna přestěhovala do Štýrského Hradce, kde si roku 1893 vzala o 32 let staršího polního podmaršálka Sigismunda von Kélera a přesídlila s ním do Vídně.[1]
Přestěhování do Vídně s matkou a nevlastním otcem po jejich sňatku ve Štýrském Hradci.
Navštěvoval Theresianum ve Vídni v letech 1893 až 1901; maturita s vyznamenáním.[1]
Studium práv ve Vídni; pod vlivem Mengerových žáků Friedricha von Wiesera, Eugena von Böhm-Bawerka a Eugena Philippoviche von Philippsberg se zaměřil především na národní hospodářství.[1]
Promoce na doktora práv (Dr. iuris) na Vídeňské univerzitě v únoru 1906.[1]
Studijní a výzkumný pobyt v Berlíně (1906) a Londýně (1906–1907) po získání doktorátu.[1]
Po dokončení studia ve Vídni si Schumpeter na London School of Economics i v Oxfordu a Cambridgi doplnil své „rakouské“ vzdělání o tehdy ještě vzácné anglické školení.
V roce 1907 se oženil s o dvanáct let starší Angličankou Gladys Ricarde Seaver, dcerou vysokého anglikánského hodnostáře. Rozchod v roce 1913, rozvod v roce 1925.[4]
Působení u Mezinárodního smíšeného soudu v Káhiře v letech 1907–1908; zpracovával hospodářské případy a využil tu dobu k práci na habilitačním rukopisu.[1]
Vydání díla Das Wesen und der Hauptinhalt der theoretischen Nationalökonomie (1908) s vyváženým výkladem Methodenstreitu a obhajobou metodologického individualismu.
Habilitace na Vídeňské univerzitě v roce 1909, krátce po vydání spisu Das Wesen und der Hauptinhalt der theoretischen Nationalökonomie (Podstata a hlavní obsah teoretické národohospodářské vědy, 1908).[1]
V roce 1909 nastoupil mimořádnou profesuru v Czernowitz, na území dnešní Ukrajiny.[1]
Ve 28 letech povolán na profesuru „politické ekonomie“ na univerzitě ve Štýrském Hradci.[1]
Vydání díla Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung (1912), které brzy vzbudilo mezinárodní ohlas.
V roce 1914 přijal hostující profesuru na Columbia University v New Yorku.[1]
Po návratu z Ameriky byl Schumpeter ihned zvolen děkanem právnické fakulty ve Štýrském Hradci.
Člen německé socializační komise pod vedením Karla Kautského v roce 1918; ke všeobecnému překvapení se zasazoval o úplné a okamžité zestátnění uhelného hornictví.
V roce 1919 byl jmenován ministrem financí v socialistické vládě; o sedm měsíců později musel opět odstoupit.[1]
Od roku 1921 prezident banky M. L. Biedermann & Co. ve Vídni; po finančních ztrátách roku 1924 odstoupil v roce 1925.[1]
Roku 1925 se ve druhém manželství oženil s Annou Josefinou Reisingerovou (dcerou domovníka v domě jeho matky, o dvacet let mladší); zemřela 3. srpna 1926 při porodu prvního dítěte — ani dítě nepřežilo.[5]
Od roku 1925 řádná profesura (ordinariát) hospodářských státních věd v Bonnu; zasloužil se o to, že se Bonn stal místem setkávání ekonomů z celého světa.[1]
Hostující profesura na Harvardově univerzitě v letech 1927/28 (a znovu v roce 1930) — příprava pozdějšího povolání na Harvard.[6]
Roku 1932 Schumpeter ukončil svou pedagogickou činnost v Německu a přešel na Harvardovu univerzitu v Cambridgi (USA); kolem sebe dokázal shromáždit okruh význačných postgraduálních studentů a mladých badatelů a přispěl k „golden age of economics“ na Harvardu.[1]
Roku 1937 se ve třetím manželství oženil s americkou hospodářskou historičkou Dr. Elizabeth Boody (1898–1953). Po jeho smrti posmrtně (1954) vydala jeho rukopis „History of Economic Analysis“ (Dějiny ekonomické analýzy).[7]
Vydání Business Cycles (1939) v období na Harvardu.
Vydání knihy Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942), jednoho ze tří velkých děl z období na Harvardu.[2]
Posmrtné vydání díla History of Economic Analysis (1954) jako třetího z velkých pozdních děl.[2]
Wandte sich während des Studiums in Wien unter dem Einfluss Eugen von Böhm-Bawerks vor allem der Nationalökonomie zu; Böhm-Bawerk war einer der prägenden akademischen Lehrer der Wiener Studienzeit.[1]
Během vídeňského studia se pod vlivem Eugena Philippoviche von Philippsberg obrátil k národnímu hospodářství; Philippovich vedle Wiesera a Böhm-Bawerka patřil k okruhu určujících Mengerových žáků na Vídeňské univerzitě.[1]
Během studia práv na Vídeňské univerzitě se pod vlivem Mengerova žáka Friedricha von Wiesera obrátil k národnímu hospodářství.[1]
Tobin získal doktorát jako doktorand u Schumpetera na Harvard University.[6]
Samuelson získal doktorát jako doktorand u Schumpetera na Harvard University.[6]
Galbraith patří k vynikajícím žákům Schumpetera na Harvardu.[6]
Heilbroner je popisován jako jeden z vynikajících harvardských žáků Schumpetera.[8]
Intelektuální antipod Johna Maynarda Keynese v harvardském období od roku 1932: dílem Business Cycles (1939) a Capitalism, Socialism, and Democracy (1942) postavil Schumpeter proti keynesiánské makroekonomii výklad opřený o teorii hospodářského cyklu a podnikatelství.
Schumpeter besuchte Böhm-Bawerks berühmtes Privatseminar an der Universität Wien gemeinsam mit dem jungen Mises (Aufgabenhinweis Pipeline-Briefing).
Haberler jako profesor na Harvard University spolupracoval s Josephem Schumpeterem.[6]
Joseph A. Schumpeter v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →