Joseph A. Schumpeter

Narozen 8. února 1883 v Třešti na Moravě.[1]

Otec (výrobce sukna) zemřel roku 1887, když byly Josephovi čtyři roky.[1]

Po předčasné smrti otce se Schumpeterova matka Johanna přestěhovala do Štýrského Hradce, kde si roku 1893 vzala o 32 let staršího polního podmaršálka Sigismunda von Kélera a přesídlila s ním do Vídně.[1]

Přestěhování do Vídně s matkou a nevlastním otcem po jejich sňatku ve Štýrském Hradci.

Navštěvoval Theresianum ve Vídni v letech 1893 až 1901; maturita s vyznamenáním.[1]

Studium práv ve Vídni; pod vlivem Mengerových žáků Friedricha von Wiesera, Eugena von Böhm-Bawerka a Eugena Philippoviche von Philippsberg se zaměřil především na národní hospodářství.[1]

Promoce na doktora práv (Dr. iuris) na Vídeňské univerzitě v únoru 1906.[1]

Studijní a výzkumný pobyt v Berlíně (1906) a Londýně (1906–1907) po získání doktorátu.[1]

Po dokončení studia ve Vídni si Schumpeter na London School of Economics i v Oxfordu a Cambridgi doplnil své „rakouské“ vzdělání o tehdy ještě vzácné anglické školení.

V roce 1907 se oženil s o dvanáct let starší Angličankou Gladys Ricarde Seaver, dcerou vysokého anglikánského hodnostáře. Rozchod v roce 1913, rozvod v roce 1925.[4]

Působení u Mezinárodního smíšeného soudu v Káhiře v letech 1907–1908; zpracovával hospodářské případy a využil tu dobu k práci na habilitačním rukopisu.[1]

Vydání díla Das Wesen und der Hauptinhalt der theoretischen Nationalökonomie (1908) s vyváženým výkladem Methodenstreitu a obhajobou metodologického individualismu.

Habilitace na Vídeňské univerzitě v roce 1909, krátce po vydání spisu Das Wesen und der Hauptinhalt der theoretischen Nationalökonomie (Podstata a hlavní obsah teoretické národohospodářské vědy, 1908).[1]

V roce 1909 nastoupil mimořádnou profesuru v Czernowitz, na území dnešní Ukrajiny.[1]

Ve 28 letech povolán na profesuru „politické ekonomie“ na univerzitě ve Štýrském Hradci.[1]

Vydání díla Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung (1912), které brzy vzbudilo mezinárodní ohlas.

V roce 1914 přijal hostující profesuru na Columbia University v New Yorku.[1]

Po návratu z Ameriky byl Schumpeter ihned zvolen děkanem právnické fakulty ve Štýrském Hradci.

Člen německé socializační komise pod vedením Karla Kautského v roce 1918; ke všeobecnému překvapení se zasazoval o úplné a okamžité zestátnění uhelného hornictví.

V roce 1919 byl jmenován ministrem financí v socialistické vládě; o sedm měsíců později musel opět odstoupit.[1]

Od roku 1921 prezident banky M. L. Biedermann & Co. ve Vídni; po finančních ztrátách roku 1924 odstoupil v roce 1925.[1]

Roku 1925 se ve druhém manželství oženil s Annou Josefinou Reisingerovou (dcerou domovníka v domě jeho matky, o dvacet let mladší); zemřela 3. srpna 1926 při porodu prvního dítěte — ani dítě nepřežilo.[5]

Od roku 1925 řádná profesura (ordinariát) hospodářských státních věd v Bonnu; zasloužil se o to, že se Bonn stal místem setkávání ekonomů z celého světa.[1]

Hostující profesura na Harvardově univerzitě v letech 1927/28 (a znovu v roce 1930) — příprava pozdějšího povolání na Harvard.[6]

Roku 1932 Schumpeter ukončil svou pedagogickou činnost v Německu a přešel na Harvardovu univerzitu v Cambridgi (USA); kolem sebe dokázal shromáždit okruh význačných postgraduálních studentů a mladých badatelů a přispěl k „golden age of economics“ na Harvardu.[1]

Roku 1937 se ve třetím manželství oženil s americkou hospodářskou historičkou Dr. Elizabeth Boody (1898–1953). Po jeho smrti posmrtně (1954) vydala jeho rukopis „History of Economic Analysis“ (Dějiny ekonomické analýzy).[7]

Vydání Business Cycles (1939) v období na Harvardu.

Roku 1939 získal americké státní občanství.[6]

Vydání knihy Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942), jednoho ze tří velkých děl z období na Harvardu.[2]

Zemřel 8. ledna 1950 v Taconicu ve státě Connecticut.[1]

Posmrtné vydání díla History of Economic Analysis (1954) jako třetího z velkých pozdních děl.[2]