Dopis vydavateli

Ludwig von Mises, národohospodář pocházející z Vídně a žijící v New Yorku, věnoval ve své knize o liberalismu, jež vyšla roku 1927, jednu kapitolu problému kartelů a monopolů. To, co Mises napsal před dvaceti osmi lety, je dnes aktuální jako nikdy předtím — a zvláště důležité pro německou debatu o kartelech! Proto požádal vydavatel pana von Misese o svolení tuto kapitolu znovu otisknout¹. L. von Mises odpovídá toto: „Velevážený pane doktore Muthesie! Ptáte se mě, zda souhlasím s otištěním svých výkladů o kartelech a monopolech, uveřejněných před dvaceti osmi lety, ve Vašich vynikajících měsíčnících. Kladná odpověď mi nepřipadá snadná. To, co jsem v roce 1927 dokázal o kartelech a monopolech říci ve své knize ‚Liberalismus‘, představuje pouze jednu etapu v mém úsilí postavit na místo nedostatečného zpracování příslušných problémů všemi odrůdami ‚historické školy‘ a katedrového socialismu lepší nauku. Krom toho jsem se v této knize musel vyjadřovat stručně a vzdát se zkoumání mnohých stránek tohoto problému. Dokonalé zpracování monopolního jevu je proveditelné jen v rámci ucelené národohospodářské teorie. Pokusil jsem se takovou nabídnout ve své knize ‚Human Action‘. Jsem si zcela vědom toho, že mé výklady z roku 1927 nemohou čtenáře Vašich měsíčníků v roce 1955 uspokojit. Mohu proti tomu jen odkázat na ‚Human Action‘. Tam jsem, jak věřím, řekl vše, co je o těchto problémech třeba říci. Kdyby politika nevytvářela přípravu pro vznik toho, co se ve Spojených státech nazývá spiknutími (conspiracies) k omezování množství produktů (restraint of trade), neexistoval by žádný monopolní problém, který by stál za zmínku. Politici hlásají křížovou výpravu proti kartelům, zatímco činí vše pro to, aby kartelizaci umožnili. Americké protitrustové zákony slouží dnes převážně boji proti big business, tedy proti oněm podnikům, jejichž masová výroba zásobuje spotřebitele všemi těmi věcmi, které se v zahraničí označují za příznak amerického luxusu. Demagogie Department of Justice se před několika lety ukázala v tom nejkrásnějším světle, když byl vyšetřován podnik, který v četných pobočkách prodává potraviny. Podíl této firmy na celkovém americkém obratu tohoto zboží činil 7 procent a v posledních letech neustále klesal. To, co se jí převážně vytýkalo, bylo, že prodávala pod cenami ‚domácího‘ obchodníka s potravinami. To se ovšem musí jevit jako neodpustitelné v očích vlády, jejíž politika ceny všech zemědělských produktů značně zdražuje. Vlády se nespokojují s tím, že vytvářejí předpoklady pro tvorbu národních kartelů. V mezinárodní spolupráci se starají o vznik světových monopolů. Snad v některých německých knihovnách chybí sbírka oněch smluv, kterou v roce 1943 vydal Mezinárodní úřad práce. Studium tohoto svazku je velmi poučné. Ukazuje rovněž, jak moskevská vláda, jež neúnavně vyzývá k boji proti monopolnímu kapitalismu, vůči takovým dohodám rozhodně nezaujímá odmítavé stanovisko. Že dnes snahy o obnovení těchto Commodity Control Agreements značně zeslábly, není zásluhou státníků. Je to úspěch působení několika národohospodářů. Nechci se vyjadřovat k otázce, zda Německo dnes potřebuje zákon o kartelech. Domnívám se však, že upřímní odpůrci monopolů by se měli nejprve zasadit o odstranění všech opatření nucené ekonomiky. Jen zrušení ochranných cel, omezení platebního styku se zahraničím a mnoha jiných zásahů do svobody trhu může vyřešit monopolní problém — a mnohé jiné zdánlivé problémy hospodářství. Přeji Vašemu statečnému boji za svobodné hospodářství plný úspěch. Zcela Vám oddaný Ludwig Mises.“