Ludwig von Mises u příležitosti osmdesátých narozenin Carla Mengera oceňuje jeho dílo a vliv na ekonomickou vědu. Líčí, jak tato věda kolem poloviny devatenáctého století stála na mrtvém bodě a jak kolem roku 1871 Menger v Rakousku, Jevons v Anglii a Léon Walras ve Švýcarsku nezávisle na sobě postavili teorii hodnoty na subjektivní užitné hodnotě statků. Mengerův spis "Grundsätze der Volkswirtschaftslehre" (Zásady nauky o národním hospodářství) je označován za knihu, jež způsobila převrat v oboru a na níž staví veškerá pozdější práce. Text odkazuje na "Untersuchungen über die Methode der Sozialwissenschaften" (Zkoumání metody společenských věd) z roku 1883, na Mengerovy příspěvky k měnovému problému a na Wiesera a Böhm-Bawerka jako další hlavní představitele rakouské školy. Závěrem Mises přisuzuje Mengerovu celoživotnímu dílu nepomíjivé místo v dějinách společenských věd.
K osmdesátým narozeninám Karla Mengera.
Vývoj věd se neuskutečňuje rovnoměrným a nepřetržitým vzestupem; po obdobích velkých výkonů přicházejí období duchovní ochablosti, po mistrech následují epigoni, dokud geniální muži nepřivodí znovu nový rozkvět. V polovině devatenáctého století se národní hospodářství bezpochyby ocitlo na mrtvém bodě. Cítila se neuspokojivost systému, který předala klasická národohospodářská věda, nebylo však možné jej překonat. K tomu, aby bylo možné problémy, jež zde bylo třeba vyřešit, byť jen správně formulovat, byli zapotřebí muži, kteří se Ricardovi geniálností nevyrovnali jen málo. Takoví chyběli. Ani John Stuart Mill, nejoriginálnější národohospodář oněch dnů, nebyl tím pravým.
Francouz Dupuit a pruský asesor Gossen se pokusili jít cestou, kterou bylo třeba jít. Aniž znali jejich spisy, jež upadly v zapomnění, a nezávisle na sobě vystoupili kolem roku 1871 téměř současně Karl Menger v Rakousku, Jevons v Anglii a Léon Walras ve Švýcarsku. Jejich práce vykazují pozoruhodnou shodu ve všem zásadním. Nejostřeji je však tato základní myšlenka, důsledné vybudování nauky o hodnotě na subjektivní užitné hodnotě statků, propracována u Mengera. Jeho Základy nauky o národním hospodářství, útlý svazek, zcela zrevolucionizovaly národohospodářskou vědu. Vše, co bylo od té doby vykonáno, se buduje na Mengerových pracích. Teorie mezního užitku našla v Rakousku vedle Mengera své nejvýznamnější představitele ve Wieserovi a v příliš brzy zesnulém Böhm-Bawerkovi; tyto tři je zvykem shrnovat pod označení „rakouská škola“ a pod tímto jménem získali světovou proslulost. Nejméně uznání se jim dostalo v Německu; nesrovnatelně větší byl jejich úspěch v Anglii, v Itálii, v Nizozemsku a ve skandinávských zemích. Moderní americká národohospodářská věda se opírá o práce „rakouské školy“.
V roce 1883 uveřejnil Menger své Zkoumání o metodě sociálních věd a zvláště politické ekonomie. Touto knihou, jež byla původně zamýšlena jako kritika tehdy v Německu panujícího relativismu a historismu, ukázal nové cesty logice a teorii poznání duchovních věd. I tato kniha byla zpočátku málo všímána, uplynulo více než dvacet let, než byl plně rozpoznán její význam. Novější metodologické práce stojí zcela pod vlivem tohoto díla.
Menger nebyl plodným pisatelem, jeho publikace zaujímají svým rozsahem jen málo místa. Také jen zřídka sáhl po peru, aby přispěl k vyjasnění aktuálních národohospodářských otázek. Z otázek dne ho nejvíce přitahoval měnový problém. Jeho malé pojednání o rakouském měnovém problému a jeho výklady na měnové anketě roku 1892 rozhodujícím způsobem ovlivnily reformu rakouského peněžnictví. Naukou o penězích se opakovaně zabýval i čistě teoretickým způsobem, především v klasickém příspěvku pro Handwörterbuch der Staatswissenschaften.
Mengerovy práce, jak již bylo zmíněno, dlouho nedocházely uznání; teprve později byly plně oceněny, rok od roku rostla jejich vážnost. Dnes lze bez nadsázky říci, že rakouská škola národního hospodářství zaujímá v dějinách sociálních věd nehynoucí postavení. Karl Menger může s hrdostí a uspokojením pohlížet zpět na své životní dílo. Kéž je mu ještě dopřáno dovést k dokonání velké práce, jimiž se zabývá.