Předmluva Ludwiga von Misese (Vídeň, 5. ledna 1926) uvozuje kritiku Siegfrieda Strakosche zaměřenou na nový agrární program rakouské sociální demokracie. Mises tento program vykládá jako pokus přeměnit velkou část zemědělství a lesnictví v podnik závislý na dotacích: vyvlastnění a zestátnění velkostatků a lesů, ačkoli spolkové podniky podle jeho líčení vesměs hospodaří se ztrátami. Argumentuje, že program slibuje venkovskému voličstvu výdaje z veřejných prostředků, aniž by uváděl jejich financování, a že míří výhradně na zisk hlasů. Strakosch, jehož Mises představuje jako úspěšného zemědělce, jakož i přírodovědce a národohospodářského spisovatele, program podrobně zkoumá. Mises doufá, že Strakoschův věcný výklad otevře čtenářům oči ohledně nebezpečí jeho uskutečnění.
Předmluva.
S rozpadem socialistické ideologie a s nezdarem jejích receptů na blaho světa sociálnědemokratická strana nezmizela z dějiště. Zůstala zachována i poté, co její původní program selhal. Ať si to nechce otevřeně přiznat, její nový program zní: spotřebování mas statků nahromaděných kapitalismem.
V novém agrárním programu rakouské sociální demokracie před nás toto úsilí vystupuje nezahaleněji a otevřeněji než jindy. Velký zemědělský podnik pracuje racionálněji než rolník a držitel parcely; agrární program to nemůže popřít, přesto však požaduje vyvlastnění velkého zemědělského pozemkového majetku a jeho převedení do vlastnictví spolku, ačkoli každý ví, že všechny spolkové podniky pracují se ztrátou. Dvanáct procent celkové lesní plochy Rakouska obhospodařuje spolek; pohlcují každoročně miliardový schodek, zatímco všichni soukromí vlastníci lesů dosahují výnosů. Přesto agrární program žádá vyvlastnění a zestátnění velkého soukromého lesního majetku. Socializované lesy, praví se pak dále, mají být obhospodařovány „nikoli jako kapitalistické výnosové lesy, nýbrž jako socialistické blahobytné lesy“. Dodatek byl zbytečný; po zkušenostech, které jsme měli hojně příležitost učinit, se beztak sotva někdo bude obávat, že by podniky spolku nebo veřejného hospodářství mohly vynášet výnosy. Jedním slovem: cílem, o nějž sociálnědemokratický agrární program usiluje, je přeměna velké části zemědělství a lesnictví v dotovaný podnik; půda nemá již vynášet žádný čistý výnos, ti, kdo se podílejí na jejím obhospodařování, mají být podporováni přítoky z jiných zdrojů. Téměř každý odstavec agrárního programu hovoří o výdajích z veřejných prostředků ve prospěch zemědělství. Tak mají být například „podporována z veřejných prostředků“ potažní družstva chalupníků a malorolníků. Vynaložení spolkových a zemských prostředků se dále požaduje pro opatření usnadňující obstarávání dobrého osiva, umělých hnojiv, dobrých chovných zvířat, pro zřizování zemědělských strojních stanic atd.
Odkud mají prostředky pocházet, aby bylo možné uhradit všechny tyto výdaje, se ovšem v sociálnědemokratickém programu neříká. Naproti tomu se navrhuje odstranění různých dnes existujících daní, například daně z cukru a daně z vína. Snížení daně z vína má patrně podporovat alkoholismus! Věcné výhrady zřejmě autory nového sociálnědemokratického agrárního programu příliš netrápily. Jediným hlediskem, které měli při sestavování programu, bylo právě: působení na voliče.
Až dosud zastávala sociálnědemokratická strana při řešení všech otázek souvisejících se zemědělstvím výhradně stanovisko městského spotřebitele. Nyní však k dosažení plné nadvlády potřebuje i hlasy venkovského voličstva, a proto navrhuje agrární program plný lákavých slibů. Nechají se zemědělci tímto programem oklamat? Nepoznají, že sociálnědemokratické straně přece jen nebude trvale možné ukládat městskému obyvatelstvu břemena ve prospěch zemědělství? Nebude jim zájem, který se v sociálnědemokratické straně náhle probudil pro zemědělské věci, připadat podezřelý?
Dr. Siegfried Strakosch, náš nejúspěšnější zemědělec, stejně vynikající jako přírodovědec i jako národohospodářský spisovatel, se ujal úkolu prozkoumat sociálnědemokratický agrární program v jednotlivostech. Když Dr. Strakosch hovoří o agrárněpolitických problémech, pak se v Rakousku může každý učit, byť by s ním v některých národohospodářských věcech nesouhlasil zcela. Střízlivá věcnost jeho výkladů nemine svého účinku. Doufejme, že leckomu otevře oči nad velikostí nebezpečí, které by uskutečnění byť jen části sociálnědemokratického agrárního programu muselo přivolat na naši zemi.
Vídeň, 5. ledna 1926.
Profesor Dr. Ludwig Mises.