1. Povaha užitné hodnoty a směnné hodnoty

Dokud je vývoj určitého národa hospodářsky natolik zaostalý, že neexistuje žádné významnější množství obchodu a potřeby jednotlivých rodin po statcích musí být uspokojovány přímo z jejich vlastní výroby, mají statky pro hospodařící jednotlivce zjevně hodnotu pouze tehdy, jsou-li samy o sobě schopny uspokojovat potřeby izolovaných hospodařících jednotlivců nebo jejich rodin přímo.⁷⁷ Avšak když si lidé stále více uvědomují své hospodářské zájmy, vstupují vzájemně do obchodních vztahů a začínají směňovat statky za statky, vzniká nakonec situace, v níž vlastnictví hospodářských statků dává jejich držitelům moc získat statky jiných druhů prostřednictvím směny. Když k tomu dojde, není již naprosto nezbytné, aby hospodařící jednotlivci, mají-li mít zajištěno uspokojení svých potřeb, vládli oněmi konkrétními statky, které jsou přímo nezbytné pro uspokojení jejich konkrétních potřeb. V této rozvinutější společenské situaci si hospodařící jednotlivci mohou ovšem zajistit uspokojení svých potřeb jako dříve tím, že získají do vlastnictví ony konkrétní statky, které, jsou-li použity přímo, přinesou výsledek, jejž nazýváme uspokojením jejich potřeb. Avšak v nové situaci mohou tohoto výsledku dosáhnout také nepřímo tím, že získají vládu nad statky, které lze podle dané hospodářské situace směnit za jiné statky, jež potřebují k přímému uspokojení svých potřeb. Zvláštní podmínka pro hodnotu statků platná v izolovaném domácím hospodářství tudíž přestává platit.

Hodnota, jak jsme viděli, je důležitost, kterou pro nás statek nabývá, když si uvědomujeme, že jsme pro uspokojení některé ze svých potřeb závislí na vládě nad ním — to jest, když jsme si vědomi toho, že by k uspokojení nedošlo, kdybychom dotyčný statek neměli ve své moci. Bez splnění této podmínky je existence hodnoty nemyslitelná. Hodnota však není vázána na podmínku přímého zajištění našich potřeb s vyloučením zajištění nepřímého. Aby měl statek hodnotu, musí zajišťovat uspokojení potřeb, o něž by nebylo postaráno, kdybychom jej neměli ve své moci. Avšak zda tak činí přímým, či nepřímým způsobem, je zcela nepodstatné, jde-li o existenci hodnoty ve všeobecném smyslu tohoto pojmu. Kůže medvěda, kterého zabil, má pro osamělého lovce hodnotu pouze do té míry, do jaké by se musel vzdát uspokojení nějaké potřeby, kdyby tuto kůži neměl k dispozici. Poté, co vstoupí do obchodních vztahů, má pro něj kůže hodnotu z přesně téhož důvodu. Mezi oběma případy není žádný rozdíl, který by jakkoli ovlivňoval podstatnou povahu jevu hodnoty. Neboť jediný rozdíl spočívá v tom, že v prvním případě by byl lovec, kdyby kůži neměl k dispozici, vystaven škodlivým vlivům počasí nebo by se musel vzdát uspokojení nějaké jiné potřeby, k níž lze kůži přímo použít, zatímco ve druhém případě by se, kdyby kůži neměl k dispozici, musel vzdát uspokojení, jichž by mohl dosáhnout prostřednictvím statků, které má k dispozici nepřímo (cestou směny) díky svému vlastnictví kůže.

Hodnota kůže v prvním případě a její hodnota v případě druhém jsou tudíž jen dvě různé formy téhož jevu hospodářského života. V obou případech je hodnota důležitostí, kterou statky nabývají pro hospodařící jednotlivce, jsou-li si tito jednotlivci vědomi toho, že jsou pro uspokojení svých potřeb závislí na vládě nad nimi. Co dává jevu hodnoty v každém z obou případů zvláštní ráz, je skutečnost, že statky nabývají pro hospodařící jednotlivce, kteří jimi vládnou, oné důležitosti, již nazýváme hodnotou, tím, že jsou v prvním případě používány přímo a v druhém nepřímo. Tento rozdíl je nicméně dostatečně významný jak v běžném životě, tak zvláště v naší vědě na to, aby vyžadoval pro každou z obou forem jednoho všeobecného jevu hodnoty zvláštní označení. Hodnotu v prvním případě tedy nazýváme užitnou hodnotou a ve druhém případě ji nazýváme směnnou hodnotou.

Užitná hodnota je tudíž důležitost, kterou pro nás statky nabývají proto, že nám přímo zajišťují uspokojení potřeb, o něž by nebylo postaráno, kdybychom tyto statky neměli ve své moci. Směnná hodnota je důležitost, kterou pro nás statky nabývají proto, že jejich vlastnictví zajišťuje tentýž výsledek nepřímo.

2. Vztah mezi užitnou a směnnou hodnotou statků

V izolovaném domácím hospodářství mají hospodářské statky pro hospodařící jednotlivce, kteří je vlastní, buď užitnou hodnotu, nebo nemají hodnotu žádnou. Avšak i ve společnosti, která prošla značným kulturním vývojem a v níž existuje čilý obchod, lze často pozorovat hospodářské statky, které pro hospodařící jednotlivce, kteří je vlastní, nemají žádnou směnnou hodnotu, ačkoli o jejich užitné hodnotě pro tytéž osoby není nejmenších pochyb.

Berle podivně zmrzačeného člověka, poznámky, které může použít jen pisatel, jenž je pořídil, rodinné dokumenty a mnoho podobných statků mají pro určité jednotlivce často značnou užitnou hodnotu. Avšak tíž jednotlivci by se ve většině případů marně pokoušeli uspokojit s těmito statky kteroukoli ze svých potřeb nepřímým způsobem — to jest směnou. V rozvinuté civilizaci se mnohem častěji vyskytuje opačný vztah. Brýle a optické přístroje, které má na skladě obchodník s optickým zbožím, pro něj obvykle nemají žádnou užitnou hodnotu, stejně jako chirurgické nástroje nemají žádnou pro osoby, které je vyrábějí a uvádějí na trh, a jako knihy v cizích jazycích, jimž rozumí jen několik málo učenců, nemají žádnou pro knihkupce. Avšak všechny tyto statky mají vzhledem k možným příležitostem ke směně pro tyto osoby běžně určitou směnnou hodnotu.

V těchto a ve všech ostatních případech, kdy hospodářské statky mají pro osoby, které je vlastní, buď užitnou hodnotu, nebo směnnou hodnotu, avšak nikoli obojí, nemůže vyvstat otázka, která z obou je v hospodářské činnosti dotyčných jednotlivců rozhodující. Avšak tyto případy jsou v hospodářském životě lidí jen výjimkami. Když se obchod rozvine do jakékoli znatelnější míry, mají hospodařící jednotlivci běžně na vybranou, zda hospodářské statky, jimiž vládnou, použijí k uspokojení svých potřeb přímo, či nepřímo. Hospodářské statky tudíž mají pro své držitele obvykle jak užitnou hodnotu, tak hodnotu směnnou. Většina šatů, kusů nábytku, šperků a tisíců dalších statků v našem vlastnictví má pro nás nepochybně užitnou hodnotu. Avšak právě tak je jisté, že je můžeme, jakmile se obchod rozvine, použít k uspokojení svých potřeb i nepřímo, a že tudíž pro nás zároveň mají i hodnotu směnnou.

Je pravda, jak jsme viděli, že důležitost statků pro nás co do přímého použití a co do nepřímého použití k uspokojení našich potřeb jsou jen různé formy jednoho všeobecného jevu hodnoty. Avšak jejich důležitost pro nás může být v obou formách současně velmi rozdílná co do stupně. Zlatý pohár bude nepochybně mít vysokou směnnou hodnotu pro chudáka, který jej vyhrál v loterii. Pomocí poháru bude (nepřímým způsobem, prostřednictvím směny) s to uspokojit mnoho potřeb, o něž by jinak nebylo postaráno. Avšak užitná hodnota poháru pro něj sotva bude stát vůbec za zmínku. Naproti tomu brýle přesně přizpůsobené očím svého majitele pro něj pravděpodobně mají značnou užitnou hodnotu, zatímco jejich směnná hodnota je obvykle velmi malá.

Je tedy jisté, že v hospodářském životě lidí lze pozorovat četné případy, v nichž hospodářské statky mají pro hospodařící jednotlivce, kteří je vlastní, současně užitnou hodnotu i hodnotu směnnou, a že obě formy hodnoty jsou často různě velké. Vyvstává otázka, která z těchto dvou veličin je v každém daném případě tou, jež určuje hospodářské úvahy a jednání lidí — jinými slovy, která z obou forem hodnoty je v daném případě hospodářskou formou hodnoty.

Řešení této otázky vyplývá z úvahy o povaze lidského hospodářství a o povaze hodnoty. Vůdčí myšlenkou veškeré hospodářské činnosti lidí je co nejúplnější uspokojení jejich potřeb. Jsou-li důležitější uspokojení hospodařícího jednotlivce zajištěna přímým použitím statku spíše než jeho použitím nepřímým, plyne z toho, že by zůstaly neuspokojeny důležitější potřeby tohoto jednotlivce, kdyby statek použil k uspokojení svých potřeb nepřímým způsobem, než kdyby jej použil přímo. Není pochyb, že v tomto případě bude v hospodářských úvahách a jednáních dotyčného hospodařícího jednotlivce rozhodující užitná hodnota statku, a že v případě opačném to bude hodnota směnná. V prvním případě jsou to uspokojení zajištěná přímým použitím statku, jež by hospodařící jednotlivec zvolil, kdyby jím vládl; ve druhém případě jsou to uspokojení zajištěná nepřímým použitím statku, jež by zvolil, kdyby jím vládl; tudíž v každém případě jsou to uspokojení, k nimž by jinak došlo, jichž by se musel vzdát, kdyby dotyčným statkem nevládl. Ve všech případech, kdy má statek pro svého držitele jak užitnou, tak směnnou hodnotu, je tedy hospodářskou hodnotou ta, jež je větší. Avšak z toho, co bylo řečeno ve IV. kapitole, je zřejmé, že v každém případě, kdy jsou dány předpoklady pro hospodářskou směnu, je hospodářskou hodnotou směnná hodnota statku, a kdy tomu tak není, že jí je hodnota užitná.

3. Změny v hospodářském těžišti hodnoty statků

Jedním z nejdůležitějších úkolů hospodařících lidí je rozpoznávat hospodářskou hodnotu statků — to jest mít v každém okamžiku jasno, zda je jejich užitná hodnota, či hodnota směnná hodnotou hospodářskou. Na této znalosti závisí určení toho, které statky či jaké jejich části si ponechat a které je v něčím nejlepším hospodářském zájmu nabídnout k prodeji. Avšak správné posouzení tohoto vztahu je jedním z nejobtížnějších úkolů praktického hospodaření, a to nejen proto, že i na dobře rozvinutých trzích je třeba přehledu o všech dostupných příležitostech k užití a směně, nýbrž také a především proto, že činitelé, na nichž musí být založeno správné řešení tohoto problému, podléhají mnoha změnám. Je zřejmé, že vše, co pro nás snižuje užitnou hodnotu nějaké věci, může za jinak stejných okolností způsobit, že se směnná hodnota statku stane hospodářskou formou hodnoty, a že vše, co pro nás zvyšuje užitnou hodnotu statku, může mít za následek, že je význam jeho směnné hodnoty zatlačen do pozadí. Zvýšení nebo snížení směnné hodnoty statku bude mít za jinak stejných okolností účinek opačný.

Hlavní příčiny změn v hospodářské formě hodnoty jsou tyto:

(1) Změny v důležitosti onoho konkrétního uspokojení, jež statek poskytuje hospodařícímu jednotlivci, který jím vládne, je-li jeho užitná hodnota pro tohoto jednotlivce touto změnou zvýšena nebo snížena. Ztratí-li tak někdo zálibu v tabáku nebo víně, nabude zásoba tabáku či vína v jeho vlastnictví pro něj převažující směnné hodnoty. A lidé, kteří byli nadšenými lovci nebo sportovci, prodají své lovecké náčiní, lovecká zvířata atd., když pro ně tyto zábavy ztratily svou dřívější důležitost, neboť pokles užitné hodnoty těchto statků způsobil, že do popředí důležitosti vystoupila jejich hodnota směnná.

Zejména přechody z jedné životní etapy do druhé se vyznačují změnami tohoto druhu. Uspokojení téže potřeby má jiný význam pro dospívajícího než pro zralého muže a opět jiný význam pro zralého muže než pro starce. I kdyby tedy nepůsobili žádní jiní činitelé, samotný přirozený běh lidského vývoje by způsobil, že užitná hodnota statků prochází významnými změnami. Prosté hračky dítěte ztrácejí svou užitnou hodnotu pro dospívajícího; studijní pomůcky používané dospívajícím ztrácejí svou užitnou hodnotu pro zralého muže; a nástroje, jimiž si zralý muž vydělává na živobytí, ztrácejí svou užitnou hodnotu pro starce. V každém z těchto případů se směnná hodnota zmíněných statků stává převažující. Není tudíž nic běžnějšího, než že dospívající prodává statky, které pro něj jako pro dítě měly převažující užitnou hodnotu. Vidíme, že lidé vstupující do zralosti obecně prodávají nejen mnohé z prostředků požitku příslušejících dospívání, nýbrž i studijní pomůcky svého mládí. Lze pozorovat, jak starci přenechávají do jiných rukou nejen mnohé z prostředků požitku svého rozkvětu, jejichž užívání vyžaduje sílu a odvahu, nýbrž i nástroje, jichž používali k vydělávání na živobytí (továrny, obchodní firmy atd.). Jestliže se hospodářské jevy, které by se zdály být přirozeným důsledkem těchto skutečností, neprojevují na povrchu tak zřetelně, jak bychom mohli očekávat, je třeba hledat příčinu v rodinném životě lidí. Neboť přechod statků od starších členů rodiny do vlastnictví členů mladších se neuskutečňuje v důsledku peněžní náhrady, nýbrž v důsledku náklonnosti. Rodina se svými zvláštními hospodářskými vztahy je tak podstatným činitelem stability lidských hospodářských vztahů.

Zvýšení užitné hodnoty statku pro jeho držitele má přirozeně účinek opačný. Majitel lesa, pro něhož má roční těžba dříví pouze směnnou hodnotu, například pravděpodobně okamžitě přestane směňovat své dříví za jiné statky, postaví-li vysokou pec na tavení železa a potřebuje-li pro její provoz veškerý výnos svých lesů. Autor, který dříve prodával své dílo nakladatelům, tak v budoucnu činit nebude, založí-li si vlastní časopis, a tak dále.

(2) I pouhé změny vlastností statku mohou posunout těžiště jeho hospodářské důležitosti, je-li jeho užitná hodnota pro držitele touto změnou pozměněna, zatímco jeho směnná hodnota buď zůstává nezměněna, nebo nestoupá či neklesá ve stejné míře jako jeho užitná hodnota.

Šaty, koně, psi, kočáry a podobné předměty obvykle ztrácejí svou užitnou hodnotu pro zámožné lidi téměř úplně, mají-li navenek viditelnou vadu. Jejich směnná hodnota, byť rovněž snížená, vystupuje do popředí důležitosti, neboť ztráta na jejich užitné hodnotě je pro tyto osoby obvykle větší než ztráta na jejich hodnotě směnné.

Naproti tomu se statky v mnoha případech pozmění tak, že jejich směnná hodnota, která byla dříve hospodářskou formou hodnoty pro hospodařící jednotlivce, kteří je vlastnili, ustupuje ve srovnání s jejich užitnou hodnotou. Tak hostinští a hokynáři obvykle používají potraviny, které mají nějakou vnější vadu, pro vlastní spotřebu, neboť vada těchto statků způsobuje, že téměř úplně ztrácejí svou směnnou hodnotu, zatímco jejich užitná hodnota často zůstává stejná, nebo přinejmenším není snížena ve stejné míře jako jejich hodnota směnná. Tentýž jev lze pozorovat i v jiných řemeslech. Ševci, zejména v menších vesnicích, často nosí špatně padnoucí boty, krejčí často nosí nedokonale střižené šaty a kloboučníci často nosí klobouky, při jejichž výrobě došlo k nějakému drobnému nezdaru.

(3) Dostáváme se nyní ke třetí, a nejdůležitější příčině změn v hospodářském těžišti hodnoty statků. Mám na mysli zvyšování množství statků, jimiž hospodařící jednotlivci disponují. Zvětšení množství statku, které někdo má, téměř vždy za jinak stejných okolností způsobuje, že užitná hodnota každé jednotky statku pro něj klesá a jeho směnná hodnota se stává tou důležitější. Po sklizni je směnná hodnota obilí pro rolníky téměř bez výjimky hospodářskou formou hodnoty, a zůstává jí, dokud se v důsledku postupných prodejů částí obilí jeho užitná hodnota opět nestane tou důležitější. Obilí, které rolníci ještě mají v létě, má pro ně obecně převažující užitnou hodnotu. Na jiném místě tohoto díla (IV. kapitola, oddíl 2) jsem ukázal, na jaké mezi přechází význam směnné hodnoty statků do pozadí ve srovnání s jejich hodnotou užitnou. Pro dědice, který je ještě před nástupem dědictví vybaven dostatečným nábytkem a který v pozůstalosti svého zůstavitele nachází ještě další velkou soupravu nábytku, budou mít mnohé kusy nábytku velmi nízkou užitnou hodnotu (a některé snad žádnou užitnou hodnotu vůbec), a získají tudíž převažující hodnotu směnnou. Dědic bude kusy nábytku dále prodávat, dokud nebudou kusy zbývající v jeho vlastnictví opět mít převažující užitnou hodnotu.

Naopak, pokles množství statku, jež má hospodařící jedinec k dispozici, obecně způsobí, že jeho užitná hodnota pro něj vzroste, a tím způsobí, že množství statku dříve určená ke směně nyní nabudou převažující užitné hodnoty.

Zvláštní význam má v této souvislosti účinek změn celkového bohatství. Jsou-li obchodní vztahy dobře rozvinuty, rovná se přírůstek nebo úbytek bohatství pro hospodařícího jedince, který tuto změnu zakouší, přírůstku nebo úbytku téměř každého jednotlivého druhu hospodářského statku. Člověk, který zchudne, je nucen omezit uspokojování téměř všech svých potřeb. Některé potřeby bude uspokojovat méně úplně, kvantitativně nebo kvalitativně. Jiné potřeby snad nebude uspokojovat vůbec. Zůstanou-li po jeho ochuzení v jeho držení nějaké z vybranějších spotřebních statků nebo přepychových předmětů, které dříve přispívaly k harmonickému uspokojování jeho potřeb, avšak neodpovídají jeho změněným poměrům, prodá je — je-li hospodařícím jedincem —, aby výtěžku použil k uspokojení důležitějších potřeb svých a své rodiny, které by jinak zůstaly neuspokojeny. Lidé, kteří ztratili velkou část svého bohatství nešťastnými spekulacemi nebo následkem jiných neštěstí, skutečně prodávají své šperky, umělecká díla a jiné předměty přepychu, aby si opatřili životní nezbytnosti. Rostoucí bohatství má podobný, avšak opačný účinek, neboť mnohé statky, které dříve měly pro své vlastníky převažující užitnou hodnotu, tuto užitnou hodnotu ztrácejí a do popředí se dostává hospodářský význam jejich směnné hodnoty. Tak lidé, kteří náhle zbohatli, obvykle prodávají svůj prostý nábytek, své ošoupané cetky, své nedostatečné domy a mnohé jiné statky, které pro ně dříve měly převažující užitnou hodnotu.