1. Základy hospodářské směny

„Zda je sklon lidí čachrovat, smlouvat a směňovat jednu věc za druhou jednou z původních zásad v lidské přirozenosti, nebo zda je nutným důsledkem schopností rozumu a řeči,“ či jaké jiné příčiny vedou lidi ke směně statků, je otázka, kterou Adam Smith ponechal bez odpovědi. Tento význačný myslitel pouze poznamenává, že je jisté, že sklon ke smlouvání a směně je společný všem lidem a nevyskytuje se u žádného jiného živočišného druhu.⁶³

Nejprve předpokládejme, abychom problém vyjasnili, že dva sousední rolníci mají po dobré sklizni každý velký nadbytek téhož druhu ječmene a že neexistují žádné překážky skutečné směny množství ječmene mezi nimi. V tomto případě by mohli oba rolníci dát svému sklonu k obchodování volný průchod a mohli by mezi sebou směňovat 100 bušlů či jakékoli jiné množství ječmene tam a zpět. Ačkoli není žádný důvod, proč by měli od obchodování v tomto případě upouštět, působí-li směna statků sama o sobě účastníkům potěšení, věřím, že nic není jistější, než že tito dva jednotlivci se obchodování zcela vzdají. Kdyby se přesto do tohoto druhu směny pustili, byli by v nebezpečí, právě pro své potěšení z obchodování za takových okolností, že by byli ostatními hospodařícími jednotlivci pokládáni za pomatené.

Předpokládejme nyní, že nějaký lovec má velký nadbytek kožešin, a tudíž materiálu na oděv, avšak jen velmi malou zásobu potravin. O jeho potřebu oděvu je tak plně postaráno, avšak o jeho potřebu potravy jen nedostatečně. O nedalekém rolníkovi předpokládejme, že je v přesně opačném postavení. Předpokládejme rovněž, že neexistují žádné překážky směny lovcových potravin za rolníkův materiál na oděv. Je zřejmé, že směna statků je v tomto případě ještě méně pravděpodobná než v případě prvním. Kdyby lovec směnil část své skrovné zásoby potravy za část rolníkovy stejně skrovné zásoby kožešin, stal by se lovcův přebytek materiálu na oděv i rolníkův přebytek potravin oběma ještě větším, než byl před směnou. Jelikož uspokojení lovcovy potřeby potravy a uspokojení rolníkovy potřeby oděvu byla již nedostatečně zabezpečena, došlo by k rozhodnému zhoršení hospodářského postavení obou obchodujících. Nikdo tudíž nemůže tvrdit, že by tito dva hospodařící jednotlivci pociťovali z takové směny potěšení. Naopak, nic není jistější, než že lovec i rolník budou oba nanejvýš pevně vzdorovat nabídkám pustit se do obchodu, který by rozhodně snížil jejich blahobyt, nebo dokonce snad ohrozil jejich životy. Kdyby přesto k takové směně došlo, neměli by oba muži nic naléhavějšího na práci, než ji odvolat.

Sklon lidí k obchodování musí mít tudíž nějaký jiný důvod než požitek z obchodování jako takového. Kdyby obchodování bylo potěšením samo o sobě, tedy účelem samo o sobě, a nikoli často namáhavou činností spojenou s nebezpečím a hospodářskou obětí, nebyl by žádný důvod, proč by se lidé neměli pouštět do obchodu v případech právě uvažovaných i v tisících jiných. Vskutku by nebyl žádný důvod, proč by neměli obchodovat tam a zpět neomezený počet případů. Avšak všude v praktickém životě můžeme pozorovat, že hospodařící lidé pečlivě uvažují každou směnu předem a že se nakonec dosáhne meze, za níž dva jednotlivci nebudou v žádném daném okamžiku v obchodování pokračovat.

Jelikož bylo zjištěno, že směna není účelem sama o sobě, a tím méně sama o sobě potěšením pro lidi, bude úkolem následujícího výkladu objasnit její povahu a původ.

Začněme nejjednodušším případem a předpokládejme, že dva rolníci, A a B, oba předtím provozovali izolovaná domácí hospodářství. Nyní však, po neobyčejně dobré sklizni, má rolník A tolik obilí, že není s to, jakkoli štědře se může postarat o uspokojení svých potřeb, využít jeho část pro sebe a svou domácnost. Naproti tomu o rolníkovi B, sousedovi rolníka A, předpokládejme, že měl v témže roce výtečnou vinařskou úrodu. Jeho sklep je však dosud naplněn z předchozích let, a poněvadž mu schází další nádoby, uvažuje o tom, že vylije část staršího uskladněného vína, jež pochází z méně kvalitního ročníku. Každý z rolníků má přebytek jednoho statku a vážný nedostatek druhého. Rolník s přebytkem obilí se musí zcela vzdát spotřeby vína, neboť nemá vůbec žádné vinice, a rolník s přebytkem vína postrádá potraviny. Rolník A může nechat mnoho bušlů obilí zkazit na svých polích, zatímco soudek vína by mu poskytl značné potěšení. Rolník B se chystá zničit nikoli pouze jeden, nýbrž několik soudků vína, ačkoli by ve své domácnosti velmi dobře využil několik bušlů obilí. První rolník trpí žízní a druhý hladoví, ačkoli oběma by se mohlo ulevit obilím, které A nechává zkazit na svých polích, a vínem, které se B rozhodl vylít. Rolník A by mohl ještě uspokojit svou potřebu potravy a potřebu své rodiny tak úplně jako předtím a mimoto si dopřát požitku z pití vína, a rolník B by mohl nadále vychutnávat tolik vína, kolik se mu zlíbí, avšak nemusel by hladovět. Je tudíž zřejmé, že jsme narazili na případ, v němž, kdyby bylo disponování určitým množstvím statků A převedeno na B a kdyby bylo disponování určitým množstvím statků B převedeno na A, mohly by být potřeby obou hospodařících jednotlivců lépe uspokojeny, než by tomu bylo bez tohoto vzájemného převodu.

Případ právě předložený, v němž potřeby dvou osob mohly být uspokojeny lépe než předtím vzájemným převodem statků, které před směnou neměly pro žádnou z nich hodnotu, a tudíž bez hospodářské oběti na obou stranách, byl zvláště vhodný k tomu, aby nám nanejvýš objasňujícím způsobem vštípil povahu hospodářského vztahu vedoucího k obchodu. Avšak vykládali bychom tento vztah příliš úzce, kdybychom svou pozornost omezili na případy, v nichž osoba, jež disponuje množstvím jednoho statku větším než dokonce její plná potřeba, trpí nedostatkem druhého statku, zatímco jiná osoba má srovnatelný přebytek tohoto druhého statku a nedostatek prvního. Neboť dotčený vztah lze pozorovat i v méně zřejmých případech, v nichž jedna osoba vlastní statky, jichž určitá množství pro ni mají menší hodnotu než množství jiného statku vlastněného druhou osobou, která je v opačné situaci.

Předpokládejme jako příklad, že první ze dvou izolovaných rolníků nesklidil tolik obilí, aby mohl nechat jeho část zkazit na poli bez újmy na uspokojení svých potřeb, a že druhý nemá tolik vína, aby mohl jeho část vylít bez podobné újmy. Místo toho může každý ze dvou rolníků zaměstnat celé množství statku, jímž disponuje, nějakým způsobem prospěšným sobě a své domácnosti. První rolník může užitečně zaměstnat celou svou zásobu obilí tím, že množství zbývající po úplném zabezpečení uspokojení svých důležitějších potřeb věnuje na vykrmení svého dobytka. Druhý rolník nemá tolik vína, aby musel jeho část vylít, nýbrž právě tolik, aby mu to dovolilo rozdělit jeho část svým otrokům jako odměnu za větší úsilí. Tak ačkoli má pro obilního rolníka určitá část jeho obilí (například bušl) a pro vinaře určitá část jeho vína (například soudek) jen malou hodnotu, má přesto nějakou hodnotu, neboť přímo či nepřímo na oné části závisí uspokojení některých jeho potřeb. Avšak skutečnost, že dané množství obilí, například bušl, má pro prvního rolníka určitou hodnotu, nikterak nevylučuje možnost, že určité množství vína, například soudek, může pro něj mít hodnotu vyšší, jak by tomu bylo v případě, kdyby požitek poskytovaný soudkem vína měl pro něj vyšší důležitost než více či méně důkladné vykrmení jeho dobytka. Podobně u druhého rolníka skutečnost, že soudek vína má pro něj určitou hodnotu, nikterak nevylučuje možnost, že bušl pšenice může pro něj mít hodnotu vyšší, jak by tomu bylo v případě, kdyby zajistil přiměřenější stravu jemu a jeho rodině, a snad i vyhnutí se bolestem hladu.

Nejobecnější forma vztahu, který je odpovědný za lidský obchod, je tedy následující: hospodařící jednotlivec A má k dispozici určité množství statku, jež má pro něj menší hodnotu než dané množství jiného statku v držení jiného hospodařícího jednotlivce B, který oceňuje hodnoty týchž množství statků obráceným způsobem, takže dané množství druhého statku má pro něj menší hodnotu než dané množství prvního statku, jež má k dispozici A.⁶⁴ Nechť je množství prvního statku v držení A rovno 10a a nechť je množství druhého statku v držení B rovno 10b. Předpokládejme, že hodnota množství 1a je pro A rovna W, hodnota 1b pro A, pokud by je získal do své moci, je rovna W + x, hodnota 1b pro B je rovna w a hodnota 1a pro B, pokud by je získal do své moci, je rovna w + y. Je zřejmé, že A by získal hodnotu x a že B by získal hodnotu y převodem 1a z držení A do držení B a 1b z držení B do držení A. Jinými slovy, po směně by se A ocitl ve stejné situaci, jako kdyby se k jeho jmění přidal statek o hodnotě x, a B by se ocitl ve stejné situaci, jako kdyby se k jeho jmění přidal statek o hodnotě y.

Pokud navíc oba hospodařící jednotlivci (a) tuto situaci rozpoznají a (b) mají moc převod statků skutečně provést, existuje vztah, který jim umožňuje, pouhou dohodou, postarat se o uspokojení svých potřeb lépe či úplněji, než by tomu bylo v případě, kdyby tento vztah nebyl využit.

Tentýž princip, který vede lidi v jejich hospodářské činnosti obecně, který je přivádí ke zkoumání užitečných věcí, jež je v přírodě obklopují, a k jejich podrobení své moci, a který způsobuje, že se starají o zlepšení svého hospodářského postavení, totiž snaha uspokojit své potřeby co nejúplněji, je vede také k tomu, aby tento vztah co nejpilněji vyhledávali všude, kde jej mohou nalézt, a aby jej využívali v zájmu lepšího uspokojení svých potřeb. V právě popsané situaci se tedy oba hospodařící jednotlivci postarají o to, aby k převodu statků skutečně došlo. Snaha uspokojit své potřeby co nejúplněji je tudíž příčinou všech jevů hospodářského života, jež označujeme slovem „směna". Je třeba poznamenat, že tento pojem se v naší vědě používá ve zvláštním smyslu s mnohem širším uplatněním než v běžném jazyce, a zejména než v jazyce právnickém. Neboť v hospodářském smyslu zahrnuje také koupi a prodej a veškeré dílčí převody hospodářských statků (nájem, pacht, půjčku atd.) za úplatu.

Shrneme-li, co bylo právě řečeno, získáváme jako výsledek našeho dosavadního zkoumání následující tvrzení: Princip, který vede lidi ke směně, je týž princip, který je vede v jejich hospodářské činnosti jako celku; je jím úsilí zajistit co nejúplnější uspokojení svých potřeb. Požitek, který lidé čerpají z hospodářské směny statků, je obecný pocit potěšení, který zakoušejí, když jim nějaká událost dovolí postarat se o uspokojení svých potřeb lépe, než by jinak bylo možné. Avšak prospěch z vzájemného převodu statků závisí, jak jsme viděli, na třech podmínkách: (a) jeden hospodařící jednotlivec musí mít k dispozici množství statků, jež mají pro něj menší hodnotu než jiná množství statků, jež má k dispozici jiný hospodařící jednotlivec, který tyto statky oceňuje obráceným způsobem, (b) oba hospodařící jednotlivci musí tento vztah rozpoznat a (c) musí mít moc směnu statků skutečně provést. Chybí-li byť jen jedna z těchto podmínek, znamená to, že schází podstatný předpoklad hospodářské směny a že směna statků mezi dvěma hospodařícími jednotlivci je hospodářsky nemožná.

2. Meze hospodářské směny

Kdyby měl každý hospodařící jednotlivec k dispozici jen jediný statek každého druhu a kdyby byl každý z těchto statků nedělitelný co do své statkové povahy, nečinilo by zkoumání mezí, do nichž by směnné operace v každém daném případě postupovaly tak, aby vyústily v největší hospodářský zisk pro každého účastníka, žádné potíže. Předpokládejme, že A má skleněnou číši a B šperk zhotovený z téhož materiálu a že žádný z obou jednotlivců nemá k dispozici více než jeden kus každého předmětu. Podle toho, co bylo řečeno v předchozím oddílu, jsou myslitelné jen dvě situace: buď základ pro hospodářskou směnu mezi oběma jednotlivci s ohledem na oba statky existuje, nebo neexistuje. Pokud neexistuje, nemůže z hospodářského hlediska otázka směny vůbec vyvstat. A pokud existuje, nemůže být pochyb o tom, že skutečná směna obou statků přirozeně vyloučí jakoukoli další směnu statků přesně téhož druhu mezi A a B.

Avšak kdykoli mají různé osoby k dispozici taková množství statků, jež lze rozdělit na části libovolně velké nebo jež jsou složena z několika oddělených kusů, z nichž každý je svou povahou či užitím nedělitelný, je situace odlišná.

Předpokládejme, že A, americký hraničář, vlastní několik koní, ale žádnou krávu, zatímco B, jeho soused, má řadu krav, ale žádné koně. Za předpokladu, že A má potřebu mléka a mléčných výrobků a B potřebu tažných zvířat, je snadné vidět, že je zde dán základ pro směnné operace. Nikdo však nebude tvrdit, že směna jednoho z koní A, například, za jednu z krav B by nutně vyčerpala stávající základ pro hospodářské směnné operace mezi A a B s ohledem na tyto statky. Stejně jisté však je, že základ nemusí nutně existovat pro směnu celých množství, jež vlastní. A, který vlastní (například) šest koní, může být s to uspokojit své potřeby lépe, pokud směnou jednoho, dva nebo snad i tři ze svých koní za krávy B. Z toho však nutně neplyne, že by ze směnné transakce získal hospodářský zisk, kdyby vyměnil všechny své koně za všechny krávy B. Ačkoli počáteční hospodářská situace poskytuje základ pro hospodářské směnné operace mezi A a B, mohlo by být důsledkem toho, že by se směna dohnala příliš daleko, že by potřeby obou smluvních stran byly opatřeny hůře než před směnou.

Vztah, který nyní uvažujeme, v němž má člověk k dispozici nikoli pouhé jednotlivé statky, nýbrž množství statků, lze v lidském hospodářství pravidelně pozorovat. Lze pozorovat nekonečné množství případů, v nichž mají dva hospodařící jednotlivci k dispozici množství různých statků a v nichž jsou dány základy pro hospodářské směnné operace, avšak v nichž by zisky, jež lze ze směny získat, byly využity jen neúplně, kdyby oba hospodařící jednotlivci směnili příliš málo, a kdy by se opět zmenšily, klesly k nule nebo se dokonce proměnily ve ztráty, kdyby své směnné operace dohnali příliš daleko a směnili příliš mnoho.

Avšak můžeme-li pozorovat případy, kdy „příliš málo" směny nepřináší plné zisky, jež lze získat z využití stávajícího vztahu, a kdy „příliš mnoho" vede k témuž výsledku, ba často dokonce ke zhoršení hospodářského postavení obou obchodníků, musí existovat mez, při níž je dosaženo plných hospodářských zisků, jež lze získat z využití daného vztahu, a za níž se jakákoli směna dalších částí počíná stávat nehospodárnou. Předmětem následujícího zkoumání je určení této meze.

K tomuto účelu předložím jednoduchý případ, v němž můžeme co nejpečlivěji pozorovat vztah, který chceme uvažovat, nerušeni vedlejšími vlivy.

Předpokládejme, že v pralese, daleko od jiných hospodařících jednotlivců, žijí dva hraničáři, kteří spolu udržují přátelské styky. Předpokládá se, že rozsah a intenzita jejich potřeb jsou přesně tytéž. Každý z nich potřebuje několik koní, aby obdělal svou půdu. Jeden kůň je naprosto nezbytný, má-li být schopen vyprodukovat potravu nutnou k udržení vlastního života a života své rodiny. Druhý kůň je zapotřebí k vyprodukování poněkud většího množství potravy, jež je třeba k dostatečné stravě jeho samého a jeho rodiny.

Každý z farmářů by mohl využít třetího koně k dopravě dříví a palivového dříví, jež shledává nezbytným, z lesa do své srubové chýše, k tahání nákladů písku, kamene atd. a k obdělání pole, na němž bude pěstovat nějaké přepychové potraviny pro požitek svůj a své rodiny. Čtvrtý kůň by sloužil výhradně pro potěšení a pátý kůň by měl jen takovou důležitost, jež vyplývá z jeho dostupnosti coby náhrady pro případ, že by se některý z ostatních koní stal neschopným práce. Avšak žádný z hraničářů by nemohl využít šestého koně. Předpokládá se rovněž, že každý z nich by potřeboval pět krav k pokrytí svých plných potřeb mléka a mléčných výrobků, že u jejich potřeb těchto výrobků existuje táž odstupňovanost důležitosti a že šestou krávu by žádný z nich nemohl využít.

Pro větší jasnost vyjádřeme právě popsanou situaci v číselné podobě (str. 125 a násl.). Odstupňovanou důležitost uspokojení, o něž je postaráno majetkem obou hraničářů, můžeme znázornit řadou čísel, jež klesají v aritmetické posloupnosti, například řadou 50, 40, 30, 20, 10, 0.⁶⁵

Za předpokladu, že A, první hraničář, má 6 koní a jen jednu krávu, zatímco B, druhý hraničář, má jednoho koně a 6 krav, lze postupné stupně důležitosti uspokojení, o něž je postaráno majetkem obou osob, znázornit v následující tabulce:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
40			40
30			30
20			20
10			10
0			0

Z toho, co bylo řečeno v prvním oddílu této kapitoly, je snadno vidět, že základ pro hospodářské směnné operace je zde dán. Důležitost, kterou má kůň pro A, je rovna 0 a důležitost, kterou by pro něj měla druhá kráva, je rovna 40. Na druhé straně kráva má pro B hodnotu 0, zatímco druhý kůň by měl hodnotu 40 (str. 131). A i B by se tedy oba mohli postarat o uspokojení svých potřeb podstatně lépe, kdyby A dal B koně a kdyby B dal A výměnou krávu. Není pochyb o tom, že tuto směnu skutečně podniknou, jsou-li to hospodařící jednotlivci.

Důležitost uspokojení, o něž je postaráno majetkem obou osob po této první směně, bude následující:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
40	40	40	40
30			30
20			20
10			10

Je snadno vidět, že každý z obou obchodníků získal z této první směny hospodářský zisk rovnocenný zisku, jenž by mu připadl, kdyby se jeho jmění zvětšilo o statek, jehož hodnota je pro něj rovna 40.⁶⁶ Stejně jisté však je, že základ pro hospodářské směnné operace nebyl touto první směnou nikterak vyčerpán. Neboť kůň má pro A stále mnohem menší hodnotu, než by měla další kráva (10 ve srovnání s 30), kdežto kráva má pro B hodnotu pouze 10, zatímco další kůň by měl hodnotu 30 (trojnásobek hodnoty krávy). Je tudíž v hospodářském zájmu obou hospodařících jednotlivců podniknout druhou směnnou operaci.

Situaci po druhé směně lze znázornit takto:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
40	40	40	40
30	30	30	30
20			20

Lze vidět, že každá z obou osob získala hospodářský zisk, jenž není menší, než kdyby se jejich jmění zvětšilo o statek oceněný na 20.

Podívejme se, zda je i v této situaci dán základ pro další hospodářské směnné operace. Kůň má pro A důležitost 20; další kráva by pro něj měla rovněž důležitost 20; a B je v podobném postavení. Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že směna jednoho z koní A za jednu z krav B by za takových podmínek nestála za to, neboť by z ní neplynul žádný hospodářský zisk.

Předpokládejme však, že by A a B přesto vstoupili do třetí směny. Pokud by provedení směny nevyžadovalo žádné citelné hospodářské oběti (náklady na dopravu, ztrátu času atd.), je zřejmé, že hospodářské postavení obou mužů by nebylo ani poškozeno, ani zlepšeno. Po této třetí směně by jejich postavení bylo následující:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
40	40	40	40
30	30	30	30
	20	20

Položme si nyní otázku, jaký by byl hospodářský výsledek ještě dalších směn jednoho z koní A za jednu z krav B. Situace po čtvrté směně by byla:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
40	40	40	40
	30	30
	20	20
	10	10

Jak lze vidět, hospodářské postavení A i B je po čtvrté směně méně příznivé, než bylo předtím. Získáním páté krávy si A sice zajistil uspokojení potřeby, jež má pro něj důležitost 10. Aby ji však získal, vzdal se koně, který pro něj měl důležitost uspokojení, jež byla předpokládána rovnou 30. Jeho hospodářské postavení po této směně je přesně takové, jaké by bylo, kdyby se jeho jmění bez náhrady zmenšilo o statek o hodnotě rovné 20. Týž výsledek lze pozorovat u B. Hospodářská nevýhoda čtvrté směnné operace je vzájemná. Místo aby z ní získali, utrpěli by A i B hospodářskou ztrátu.

Pokud by obě osoby, A a B, pokračovaly ve směně koní za krávy, situace po páté směně by se jevila následovně:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
50	50	50	50
	40	40
	30	30
	20	20
	10	10
	0	0

A po šesté směně by byla:

A		B
Koně	Krávy	Koně	Krávy
	50	50
	40	40
	30	30
	20	20
	10	10
	0	0
	0	0

Je snadno vidět, že po páté směně jednoho z koní A za jednu z krav B by se oba obchodníci, co do úplnosti zaopatření pro uspokojení svých potřeb, vrátili do téže situace, v níž byli na počátku směnných operací. Po šesté směně by své hospodářské postavení zhoršili podstatně více.

Nemohli by učinit nic lepšího než tyto nehospodárné směny zrušit.

Co zde bylo ukázáno na jediném případě, lze pozorovat všude, kde jsou množství různých statků v držení různých osob a kde je dán základ pro hospodářské směnné operace. Kdybychom vybrali jiné příklady, nalezli bychom rozdíly ve vedlejších okolnostech, nikoli však v povaze vyloženého vztahu.

Především bychom v každém případě a v každém daném okamžiku nalezli mez, až po niž mohou dvě osoby směňovat své statky ke své vzájemné hospodářské výhodě. Avšak shledali bychom, že tuto mez nemohou překročit, aniž by se uvedly do méně příznivého hospodářského postavení. Stručně řečeno, všude bychom pozorovali mez, při níž jsou vyčerpány celkové hospodářské zisky, jež lze ze směnného vztahu získat, a za níž by se tyto zisky dalšími směnnými operacemi zmenšovaly, čímž by se směna jakýchkoli dalších částí stávala nehospodárnou. Této meze je dosaženo tehdy, když jeden ze dvou smlouvajících nemá žádné další množství statků, jež by pro něj mělo menší hodnotu než množství jiného statku, jež má k dispozici druhý smlouvající, který zároveň obě množství statků oceňuje obráceně.

Vidíme tedy, že ve skutečnosti praktického života lidé neobchodují donekonečna a bez mezí. Vidíme naopak, že určité osoby v každém daném okamžiku, s ohledem na jakékoli dané druhy statků a v jakékoli dané hospodářské situaci dospějí k jisté mezi, při níž přestanou provádět další směny.⁶⁷

Společenské hospodářství je tvořeno jednotlivými hospodářstvími, a co bylo řečeno výše, platí tudíž právě tak pro obchod celých národů, jako pro jednotlivé hospodařící jednotlivce. Dva národy, z nichž jeden se zabývá hlavně zemědělstvím a druhý převážně průmyslem, budou s to uspokojit své potřeby mnohem úplněji, jestliže každý z nich smění část svých výrobků za výrobky druhého (první národ část svých zemědělských produktů a druhý část svých průmyslových výrobků). Avšak nebudou směnu podnikat donekonečna a bez mezí. V každém daném okamžiku dospějí k mezi, za níž bude jakákoli další směna zemědělských produktů za průmyslové výrobky pro oba národy nehospodárná.

Je ovšem pravda, že v obchodu jednotlivců, a tím spíše v obchodu mezi celými národy, lze obecně pozorovat, že hodnoty, jež statky pro lidi skutečně mají, podléhají neustálým výkyvům. Tyto výkyvy nastávají hlavně proto, že se výrobním procesem do rukou jednotlivých hospodařících jednotlivců neustále dostávají nová množství statků. V důsledku toho se základy hospodářských směn neustále mění, a pozorujeme tudíž jev nepřetržité posloupnosti směnných transakcí. Avšak i v tomto řetězci transakcí můžeme, pozorujeme-li pozorně, nalézt body klidu v určitých okamžicích, u určitých osob a u určitých druhů statků. V těchto bodech klidu nedochází k žádné směně statků, neboť hospodářské meze směny již bylo dosaženo.

Další postřeh učiněný dříve se týkal postupně klesajících hospodářských zisků, které dané hospodařící osoby získávají z využití dané příležitosti k obchodu. První obchodní kontakty hospodařících osob jsou hospodářsky obvykle nejvýhodnější. Teprve později se zpravidla využívají i příležitosti k obchodu, které slibují menší hospodářské zisky. To platí nejen pro obchod mezi jednotlivci, ale i pro obchodní styk mezi celými národy. Otevřou-li dva národy, jejichž přístavy či hranice byly vždy nebo po nějakou předchozí dobu uzavřeny vzájemnému styku, tyto náhle obchodu, nebo odstraní-li se třeba jen některé dřívější překážky obchodu, vyvine se okamžitě velmi čilý obchod se zbožím. Neboť počet obchodních příležitostí, jež lze využít, a hospodářské zisky, jichž lze dosáhnout, jsou zpočátku velmi velké. Později se obchod ubírá korytem běžně výnosného podnikání. Nedostaví-li se však plné zisky z nového obchodu někdy ihned, je toho příčinou, že další dva předpoklady hospodářské směny, totiž znalost obchodních příležitostí a schopnost provést směnné operace uznané za hospodářské, si účastníci obvykle osvojí teprve po určité době. Část nejusilovnějších snah obchodujících národů směřuje k odstranění překážek obchodu v obou těchto kategoriích (pečlivým studiem obchodní situace, budováním dobrých cest a jiných dopravních a komunikačních prostředků atd.).

Než uzavřu tento výklad o základech a mezích hospodářské směny, chci upozornit na jeden důležitý činitel, který je třeba vzít v úvahu, mají-li být zásady vyložené v této kapitole správně vykládány. Mám na mysli hospodářské oběti, jichž směnné operace vyžadují.

Kdyby lidé a jejich majetky (hospodářství jednotlivců⁶⁸) nebyly v prostoru odděleny, a kdyby tudíž vzájemný převod dispozice nad zbožím mezi jednou hospodařící osobou a druhou zpravidla nevyžadoval přepravu zboží a mnohé jiné hospodářské oběti, připadly by oběma účastníkům plné hospodářské zisky plynoucí ze směnné transakce. Takové případy jsou však velmi vzácné. Lze si ovšem představit případy, v nichž hospodářské oběti směnné operace klesnou na minimum, jež se v praktickém životě zanedbává. Není však snadné nalézt skutečný případ, v němž lze směnnou operaci provést zcela bez jakýchkoli hospodářských obětí, byť by se omezovaly jen na ztrátu času. Dopravné, nakládací poplatky, mýta, spotřební daně, prémie za námořní i jiné pojištění, náklady na korespondenci, provize a jiné prodejní náklady, dohodné, vážné, balné, skladné, veškeré náklady soustavy obchodního bankovnictví, ba i výdaje obchodníků⁶⁹ a všech jejich zaměstnanců atd. nejsou ničím jiným než rozličnými hospodářskými oběťmi, jež jsou nezbytné k vedení směnných operací a jež pohlcují část hospodářských zisků plynoucích z využití existujících směnných příležitostí. Tyto hospodářské oběti činí směnu mnohdy nemožnou tam, kde by byla možná, jen kdyby tyto „výdaje“ ve všeobecném hospodářském smyslu toho slova neexistovaly.

Hospodářský vývoj směřuje ke snižování těchto hospodářských obětí, takže i mezi nejvzdálenějšími zeměmi se stává možným stále více hospodářských směn, k nimž dříve nemohlo dojít.

V tom, co bylo řečeno, je implicitně obsaženo vysvětlení zdroje, z něhož všechny ty tisíce osob, jež jsou zprostředkovateli v obchodě, čerpají své příjmy. Protože nepřispívají přímo k fyzickému rozmnožení zboží, byla jejich činnost často považována za neproduktivní. Avšak hospodářská směna přispívá, jak jsme viděli, k lepšímu uspokojení lidských potřeb a ke zvýšení bohatství účastníků právě tak účinně jako fyzické rozmnožení hospodářských statků. Všechny osoby, které směnu zprostředkují, jsou tudíž — vždy ovšem za předpokladu, že jsou směnné operace hospodářské — právě tak produktivní jako zemědělec nebo výrobce. Neboť cílem hospodaření není fyzické rozmnožení zboží, nýbrž vždy co nejúplnější uspokojení lidských potřeb. Obchodníci nepřispívají k dosažení tohoto cíle o nic méně než osoby, které byly po dlouhou dobu a z velmi jednostranného hlediska výlučně nazývány produktivními.