Omylu, že se na množství statků ve směně pohlíží jako na rovnocenné hodnoty, se dopustil již Aristotelés, který říká: „Mít více, než je vlastní podíl, se nazývá ziskem a mít méně, než byl původní podíl, se nazývá ztrátou, např. při koupi a prodeji . . . avšak když lidé nedostávají ani více, ani méně, nýbrž právě to, co jim náleží, říkají, že mají své vlastní a že ani neztrácejí, ani nezískávají.“ (Ethica Nicomachea, v. 5. 1132ᵇ, 13–18.) Pokračuje slovy: „Je-li tedy nejprve dána úměrná rovnost statků a poté dojde k vzájemnému jednání, nastane výsledek, o němž mluvíme. A tato úměrnost se neuskuteční, nejsou-li statky nějakým způsobem rovny.“ (Ibid., 1133ᵃ, 10–26.) Podobný názor vyjadřuje Geminiano Montanari (Della moneta, in Scittori classici Italiani di economia politica, Milano, 1803–5, III, 119f.). François Quesnay (Dialogue sur les travaux des artisans, přetištěno v E. Daire (ed.), Physiocrates, Paris, 1846, p. 196) říká, že „le commerce n'est qu'un échange de valeur pour valeur égale.“ Viz též A.R.J. Turgot, Réflexions sur la formation et la distribution des richesses, přetištěno v Oeuvres de Turgot, ed. G. Schelle, Paris, 1913–23, II, 555; G.F. Le Trosne, De l'intérêt social, Paris, 1777, p. 33; Adam Smith, An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, Modern Library Edition, New York, 1937, p. 33; David Ricardo, Principles of Political Economy and Taxation, ed. E.C.K. Gonner, London, 1891, p. 11; a J.B. Say, Cours complet d'économie politique pratique, Paris, 1840, I, 303ff.

Již roku 1776 nacházíme E.B. de Condillaca, jak se tomuto názoru staví na odpor, ačkoli jeho důvody byly jednostranné (Le commerce et le gouvernement, přetištěno v E. Daire (ed.), Mélanges d'économie politique, Paris, 1847, I, 267). Námitky, které Say vznáší proti Condillacovi (Say, op. cit., pp. 305–306), spočívají na záměně mezi užitnou hodnotou, kterou má na mysli Condillac (Condillac, op. cit., p. 250), a směnnou hodnotou ve smyslu rovnocennosti mezi statky, kterou má na mysli Say. Tato záměna je však patrně způsobena Condillacovým nevhodným užitím slova „valeur“. Theodor Bernhardi předložil pronikavou kritiku anglických cenových teorií (Versuch einer Kritik der Gründe die für grosses und kleines Grundeigentum angeführt werden, St. Petersburg, 1849, pp. 67–236). V poslední době byly dřívější cenové teorie vyčerpávajícím způsobem kritizovány H. Roeslerem („Zur Theorie des Preises,“ Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik, XII ²⁶, 81–138) a Johannem Komorzynskim („Ist auf Grundlage den bisherigen wissenschaftlichen Forschung die Bestimmung den natürlichen Höhe der Güterpreise moglich?,“ Zeitschrift für die gesammte Staatswissenschaft, XXV ²⁷, 189–238). (Viz též Karl Knies, „Die nationalökonomische Lehre vom Werth,“ Zeitschrift für die gesammte Staatswissenschaft, XI ²⁸, 467.)