Promoce na doktora práv (Dr. iuris) na Vídeňské univerzitě roku 1868, po studiu na Schottengymnasium a na Vídeňské univerzitě.[1]
Ve věku 26 let údajně nemohl přijmout povolání na Vídeňskou univerzitu „pouze kvůli vnějším okolnostem“.
Přes dvě desetiletí úspěšně působil jako dvorní a soudní advokát ve Vídni; zakladatel a předseda Vídeňského advokátního klubu.[1]
Iniciátor a spoluzakladatel Vídeňského advokátního klubu roku 1882.[1]
První stěžejní práce o teorii hodnoty „Der Werth in der isolirten Wirthschaft“ z roku 1889 — rané přihlášení se k Mengerově nauce o mezním užitku.[1]
Přechod z advokacie do akademického světa: od roku 1890 soukromý docent politické ekonomie na Vídeňské univerzitě; habilitace prací o teorii hodnoty, která navazovala na „Der Werth in der isolirten Wirthschaft“ (1889).[1]
Od roku 1892 člen státní zkušební komise pro státní vědy.[1]
Vydání spisu „Wesen und die beiden Hauptrichtungen des Sozialismus“ roku 1893.[1]
Roku 1900 udělení titulu mimořádného profesora politické ekonomie na Vídeňské univerzitě.[1]
Vydání díla Die nationalökonomische Lehre vom Credit (1903); Rakouská škola toto dílo odmítla jako neslučitelné s Wieserovou teorií imputace a Böhm-Bawerkovou teorií úroku.[1]
Roku 1910 udělení titulu k. k. Regierungsrat (c. k. vládní rada).[1]
V pozdějších pracích se Komorzynski rozhodně postavil proti teorii mezd Johanna Heinricha von Thünena.
V pozdějších pracích se Komorzynski rozhodně postavil především proti Karlu Marxovi.
Johann von Komorzynski v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →