Studoval práva na univerzitách ve Vídni a v Praze a roku 1886 získal doktorát.[1]
Roku 1889 nastoupil jako úředník (koncipista) do Pražské obchodní komory.[1]
Roku 1894 povýšen na vicesekretáře Pražské obchodní komory.[1]
Roku 1898 povýšen na druhého sekretáře Pražské obchodní komory.[1]
Působil jako právník a c. k. vládní rada ve Vídni a sestrojil jeden z prvních počítacích strojů.
V roce 1903 musel kvůli onemocnění předčasně odejít do penze a vrátil se do Olešnice; později opět do Vídně.[1]
Vydal rozsáhlou práci „Zur Lehre von den Bedürfnissen“ (K nauce o potřebách, 1907), v níž definoval 29 kategorií potřeb a poprvé prokázal, že subjektivní užitek není měřitelný.[1]
Cuhels Bedürfnistheorie wird laut Liberpedia von Lionel Robbins rezipiert (Ordinalnutzentheorie-Linie).[1]
Franz Cuhel v kontextu celé školy — pět generací, jejich linie učitel-žák, kroužky a kolegiální vazby.
Zobrazit v rodokmenu →